Tvořivost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tvořivost neboli kreativita (z lat. creo = tvořím), či invence, je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik něčeho nového, originálního, popř. tvůrčím řešením problémů.

Vymezení[editovat | editovat zdroj]

Podmínkou obsaženou ve většině definic tvořivosti je navíc využitelnost a užitečnost nově vzniklého produktu. V praxi se tedy nejčastěji používá definice jako: „Tvořivost je generování nových, neobvyklých, ale přijatelných, užitečných myšlenek, řešení, nápadů.“ Tvořivý proces je potom charakterizován pomocí dvou základních prvků, za které je považována originalita (novost), ale současně i užitečnost (hodnotnost, přijatelnost) pro určitou společnost.[1] [2]

K označení takových produktů, které lze charakterizovat jako tvůrčí, mají ovšem negativní sociální hodnotu (komplikované mučicí nástroje, plynové komory, atomová bomba atd.) definují někteří autoři pojem antikreativita,[3] negativní tvorba či protispolečenská tvořivost. [4]

Klasifikace tvořivosti[editovat | editovat zdroj]

Stupně kreativity[editovat | editovat zdroj]

Podle Flanagana (in [5]):

  • Produktivita – kvantita idejí
  • Kreativita – kvalita idejí, novum
  • Ingenuita (důmyslnost) – objevování problémů a jejich invenční překvapivé řešení

Obdobně uvádí stupně tvořivosti Maňák[6]:

  • Tvořivost expresivní (spontánní) – živelné produkty vznikající z náhlého vnuknutí, ze silného nutkání
  • Inovativní – inovace, obnovení, novinka ve vztahu k běžnému úzu, záměrné úsilí vykonat něco netradičního
  • Inventivní – vysoká originalita, objektivně uznávaný přínos, zcela nové řešení
  • Emergentní – projev génia

Tvořivost lze dále rozčlenit na základě oblasti lidské činnosti, v níž je uplatňována. Tradičně je takto tvořivost členěna na tvořivost uměleckou a tvořivost vědecko-technickou, přičemž někteří autoři upozorňují na společné znaky tvořivosti v obou oblastech: „Umělecká tvorba je projevem téhož tvůrčího potenciálu jako jiná tvorba, ale zatím co výsledky vědy a techniky pronikají do lidské činnosti ve smyslu objektivního zkoumání a přetváření světa i člověka, umění hledá především lidské rozměry tohoto pronikání. Umění završuje vývoj člověka a jeho díla, započatý vědeckými a technickými prostředky.“[5] Autor dále upozorňuje, že umělecké dílo více než vědecké a technické vyvolává tvůrčí proces i u svého příjemce (divák, posluchač, čtenář).

Klasifikace vzniklého produktu[editovat | editovat zdroj]

  • Imitace (nápodoba)
  • Přizpůsobení stávajícího řešení odlišným podmínkám
  • Zdokonalení určitého řešení - na problém je aplikován upravený nebo zcela originální postup řešení.[2]

Bakalář a Erazím[3] klasifikují tvůrčí činnost na základě vzniklého produktu. Výsledkem tvůrčího procesu může být:

  • Objev – nejvyšší stupeň – základní vědecké poznání
  • Vynález – aplikace vědy nebo tvořivé inženýrské práce
  • Pedagogický vynález – řešení objektivně známé, je ovšem nové ze subjektivního hlediska řešitele. Jde o tvůrčí produkt s didaktickým významem.
  • Nekonvenční řešení – nové některé postupy a podmínky, nejde ale o vynález.

Divergentní a konvergentní myšlenkové operace v tvůrčím procesu[editovat | editovat zdroj]

Myšlení spojené s kreativitou je často označováno jako divergentní myšlení (rozbíhavé), tedy myšlenkový proces vedoucí k velikému počtu nápadů a myšlenek[7]. Opakem myšlení divergentního je myšlení konvergentní, tedy myšlenkový postup směřující k jednomu správnému řešení. Příkladem je výběr jedné správné položky v testu s více možnostmi výběru.[7] Skutečný tvůrčí proces je ovšem kombinací obou složek myšlení. Divergentní myšlenkový postup se nejprve postará o generování mnoha různých řešení, poté nastupuje myšlení konvergentní, které umožní vybrat z množství nápadů ten nejvhodnější.[1][7]

Strukturní složky tvořivosti (složky divergentního myšlení)[editovat | editovat zdroj]

Složky divergentního myšlení často citované v literatuře věnované teorii tvořivosti uvádí Joy Paul Guilford:[8]

  • Fluence (plynulost) – plynulost toku nápadů
  • Flexibilita (pružnost) – pružnost myšlení
  • Originalita (původnost)
  • Senzitivita (citlivost) - citlivost na problémy
  • Redefinování (nová interpretace) - změna významu či reorganizace informací, po-užití starých poznatků novým způsobem
  • Elaborace (propracování) - schopnost najít, doplnit, vypracovat funkční detaily při řešení problému, jejichž spojením se vytvoří kompletní řešení

Uvedené složky tvořivosti jsou často užívány k měření úrovně tvořivosti.

Dalšími složkami tvořivosti, které hrají v tvůrčím procesu důležitou roli jsou:

Laterální myšlení[editovat | editovat zdroj]

Autor termínu laterální myšlení, Edward de Bono, staví tento termín do protikladu k pojmu vertikální myšlení, jež probíhá v krocích, které mají svou logickou stavbu a posloupnost. Někdy je ovšem nutné z původního postupu laterálně odstoupit a začít jinak.[9]

Tvořivý jedinec[editovat | editovat zdroj]

Vědci se v různých výzkumech zabývali biologickými faktory ovlivňujícími tvořivost jedince. Zkoumali vliv pohlaví, inteligence, pravolevé orientace a dalších faktorů, které by mohly míru kreativity ovlivnit. Výsledky ovšem vždy ležely v relacích statistické chyby a neoznačily tedy žádný z těchto faktorů jako ukazatel biologických dispozic kreativity jedince.[1]

Zajímavé je například zjištění ohledně vztahu tvořivosti jedince a jeho inteligence. Bylo zjištěno, že v případě hodnoty IQ nad 120 neexistuje prokazatelný vztah mezi kreativitou a inteligencí. Pro vysokou míru tvořivosti není nezbytná mimořádná inteligence, ta může být v některých případech dokonce na překážku.[1]

Vlastnosti a rysy tvořivé osobnosti:

  • vnímání a asociace tvořivé osoby směřují k menší všeobecnosti a typičnosti
  • projevuje zájem o formu a eleganci, není svázána přesností a pečlivostí
  • je intuitivní a emfatická, psychicky náladová, má zájem o lidské jednání
  • je otevřená, vnímavá, nachází zalíbení v nových přístupech
  • je esteticky, emocionálně a sociálně senzitivní
  • využívá vlastní představivosti a fantazie
  • překračuje hranice konvencí a je málo konformní nebo vůbec (nejde s dobou)
  • je zvídavá a snadno se nechává inspirovat okolím
  • má široké zájmy
  • je hravá, často využívá například přirovnávání a srovnávání

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DACEY, J. S.; LENNON, K. H.. Kreativita. Praha : Grada, 2000. ISBN 80-7169-903-9. (česky) 
  2. a b LOKŠOVÁ, I.; LOKŠA, J.. Tvořivé vyučování. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0374-2. (česky) 
  3. a b BAKALÁŘ, E.; ERAZÍM, P.. Kapitoly z psychologie tvořivosti I.. Plzeň : Dům techniky ČSVTS, 1990. (česky) 
  4. PETROVÁ, A.. Tvořivost v teorii a praxi. Příbram : Vodnář, 1999. ISBN 80-86226-05-0. (česky) 
  5. a b HLAVSA, J.. Psychologické základy teorie tvorby. Praha : Academia, 1985. (česky) 
  6. a b MAŇÁK, J.. Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole. Brno : Paido, 2001. ISBN 80-7315-002-6. (česky) 
  7. a b c SAWREY, J.; TELFORD, Ch.. Educational psychology. Boston : Allyn and Bacon, INC., 1968. (anglicky) 
  8. GUILFORD, J. P.. The Nature of Human Intelligence. New York : McGraw-Hill Education, 1967. (anglicky) 
  9. DEBONO, E.. Serious Creativity. London : HarperCollins Publishers, 1992. ISBN 0-00-637958-3. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Königová, Jak myslet kreativně. Praha: Grada, 2006 - 125 s. ; 21 cm ISBN 80-247-1626-7
  • P. Žák, Kreativita a její rozvoj. Brno: Computer Press, 2004 - 315 s. 23 cm ISBN 80-251-0457-5

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]