Lateralita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lateralita je definována jako „přednostní užívání jednoho z párových orgánů pohybových či smyslových“. Laicky se lateralita zobecňuje pouze na dominanci pravé či levé ruky, ale hodnocena je v šesti dimenzích.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj laterality lze pozorovat dokonce už v 12-27 týdnu vývoje plodu. Přibližná převaha jedné končetiny se u dětí začíná postupně projevovat kolem prvního roku a od čtvrtého roku začíná její vyhraňování naplno. Tato diferenciace by měla být dokončena do dvanácti let, ale vyžadována je již při nástupu do školy nejen z toho důvodu, že pro pedagogy je velice problematické vyučovat dítě, které se stále nemůže rozhodnout, kterou rukou bude psát. Rozlišená lateralita je důležitá již od narození, protože podle ní se strukturují řečová centra v mozku. Tato řečová centra se u 97 % praváků nacházejí v levé hemisféře, u leváků se nezřídka (asi v 30 %) nacházejí v obou.

Patologie vs. přirozenost[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska laterality rozlišujeme patologii a přirozenost především u levoruké menšiny lidí. Je tomu tak především proto, že, jak už jsme zmínili, vývoj dominance levé či pravé poloviny mozku začíná již v prenatálním období, kdy je dítě vůči různým patologickým změnám a vlivům nejnáchylnější. Je daleko pravděpodobnější, že když k těmto strukturálním změnám v prenatálu dojde a původně dominantní hemisféře bude ze široké škály důvodů zabráněno vyvíjet se nadále jako dominantní, bude se jednat právě o změnu z dominantní levé hemisféry, která ovládá pravou polovinu těla, na pravou hemisféru, která ovládá levou polovinu těla. Je tedy pravděpodobnější, že se narodí „patologický levák“ než „patologický pravák“.

Přeučování leváků[editovat | editovat zdroj]

V minulosti také často docházelo k tzv. přeučování leváků na nedominantní levou ruku (v Československu byla tato snaha vymýcena v roce 1967). Je velice sporné, zda byly tyto snahy přínosné či ne. Faktem zůstává, že přeučování leváků na praváky představuje velký zásah do strukturalizace mozku dítěte. Vrozeně aktivní oblasti jsou totiž v důsledku přeučování utlumovány a naopak jsou aktivovány zatím nepřipravené oblasti v opačné hemisféře mozku. Obratnost takových dětí se tudíž často vyvíjí pomaleji (často i nedokonaleji), a bývá tím odstartován řetězec dalších změn především v důsledku toho, že v aktivnější, dominantnější hemisféře se hromadí energie, která není „vybita“ a která někdy vyvolává nečekaně výbušné a nežádoucí pohyby a akce. Tyto sekundární změny zasahují předevšm další obasti korové (následnou řeč, slyšení a vidění) i mimokorové – zejména oblast citovou. Každá převýchova tedy znamená změnu osobnosti dítěte.

Na vrub této skutečnosti je třeba dodat, že může docházet ke specifickým poruchám čtení, psaní či řeči. Za zmínku, kam až takové přeučování může zajít, stojí příklad anglického krále Jiřího VI., jehož otec v dětství nutil používat pouze pravou ruku dokonce i násilím. Za následek to mělo koktavost mladého prince, s níž se potýkal až do dospělosti. Krásně je tato skutečnost vyobrazena ve filmu Králova řeč (2010). Je také třeba rozlišovat mezi tzv. patologickým a přirozeným levákem. Přirozený levák si nese svou levorukost geneticky, z rodiny. (Pravděpodobnost, že dítě bude levák, je ze strany levoruké matky 20 %, ze strany otce 16 %). Některé výzkumy hovoří také o tom, že u leváků se častěji vyskytuje astma a mezi širokou veřejností se traduje, že leváci jsou náchylnější k nejrůznějším nehodám. Tento fakt je však přičítán tomu, že mnoho strojů, ať již v kuchyni, či na zahradě, je zkrátka přizpůsoben pravoruké majoritě.

Dimenze laterality[editovat | editovat zdroj]

  • Rukovost
  • Nohovost
  • Okovost
  • Uchovat
  • Točivost
  • Zatáčivost

Hodnotíme-li lateralitu pouze z hlediska dominance ruky, nachází se v naší společnosti 90 % praváků, asi 10 % leváků a 1 % populace zůstává po celý život nevyhraněno. V takovém případě hovoříme o ambidextrii. Je však třeba také rozlišit, zda se opravdu jedná o ambidextrii či pouze zkříženou lateralitu. Za příklad tzv. zkřížené laterality můžeme považovat například člověka s dominantním levým okem, avšak zároveň dominantní pravou rukou. Počet lidí s takto zkříženou lateralitou je mnohonásobně vyšší (odhaduje se téměř 25 %) než těch naprosto nevyhraněných, tedy ambiextrů.

Obourukost vs. ambidextrie[editovat | editovat zdroj]

Typickým příkladem obourukého člověka může být jedinec, který byl v mládí přeučován na leváka. Například takový Josef Lada byl jako malý učen psát pravou rukou a byl přesvědčen, že je pravákem. Avšak dříví sekal vždy levou rukou a pravou rukou si ani nedokázal namazat chleba. K rozvoji obourukosti si však nemusíme projít ani ničím takovým jako je přeučování. Nezřídka naprosto stačí mít několik týdnů dominantní ruku indisponovanou, například v důsledku zlomeniny.

Ambidextrie je považována za jakýsi dokonalejší stupeň obourukosti. Je to jakási stejně dokonalá obratnosti pravé i levé ruky. (Samozřejmě, z hlediska dimenzí laterality, jedná se i o stejně dokonalou obratnost nohy či oka.) Jedná se o vrozenou dispozici, k jejímuž rozvinutí dochází v drtivé většině případů u leváků. Mezi známé ambidextry patří Leonardo da Vinci nebo Michelangelo.

Diagnostika laterality[editovat | editovat zdroj]

Pro diagnostiku laterality se v Česku nejčastěji používá modifikace Matějčkova testu. Výsledek je udáván jako tzv. kvocient pravorukosti (DQ-Dexterity Quocident).

Uvádí zde např. tyto úkoly:

  1. Představ si, že navlékáš nit do jehly, označ ruku, kterou jsi držel nit.
  2. Představ si, že smotáváš rozmotaný krejčovský metr, označ ruku, která motá (ne tu, která drží kotouček).
  3. Představ si, že jednou rukou házíš tenisový míček do krabice, označ ruku, která hází.
  4. Kterou rukou strkáš klíč do zámku?
  5. Sáhni si na ucho a na nos- kterou rukou?
  6. Spoj ruce tak, aby byly prsty zasunuty do sebe. Která ruka má palec nahoře?
  7. Představ si, že chceš v jedné ruce rozmáčknout ořech. Ve které?
  8. Zatleskej tak, aby jedna ruka byla nahoře a druhá dole. Označ horní ruku.
  9. Naznač jednou rukou, jak vysoko dosáhneš. Která ruka to byla?
  10. Podej sousedovi tužku. Jakou ruku jsi použil?

Literatura[editovat | editovat zdroj]