Kvantitativní výzkum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kvantitativní výzkum (z lat. quantum, kolik?) je ve společenských vědách metoda standardizovaného vědeckého výzkumu. Popisuje zkoumanou skutečnost pomocí proměnných (znaků), které lze vyjádřit čísly. Ta mohou vznikat buď měřením nebo častěji škálováním samotnými respondenty (např. od 1 do 10). Výsledky jsou pak zpracovány - obvykle pomocí statistických metod - a nakonec interpretovány. Cílem je získání dat od zkoumané populace či skupiny.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vždy máme dva nebo více souborů kvantitativních dat, které chceme porovnat, případně zjistit zda jsou rozdíly mezi nimi staticky významné. [2]V kvantitativním výzkumu je rozsah výzkumného vzorku vždy daný statistickými zákonitostmi.[3]

Východiskem pro kvantitativní výzkum je výchozí hypotéza, z níž vyplývá výběr znaků (otázek). Na tomto základě se vytvoří dotazník, který se předloží přiměřenému počtu vhodně vybraných respondentů. Na jejich počtu a výběru, ale i na návratnosti dotazníků pak závisí reprezentativnost výsledků.

Jednotlivé znaky mohou mít číselnou či měřitelnou povahu; sem patří například věk, tělesná výška, měsíční příjem atd., ale také kategoriální údaje jako např. pohlaví nebo jednoznačná volba z daných možností. Neměřitelný znak je třeba převést na čísla obvykle škálováním (dotazovaný udává např. svoji spokojenost s vládou ve stupnici 1 až 10). Jen v prvním případě jsou výsledky skutečně objektivní, kdežto ve druhém závisí jak na přesné formulaci otázky, tak i na chápavosti a schopnostech respondentů.

[4]Jedním z rysů pro kvantitativní výzkum je deduktivní přístup, neboť výzkumníci vycházejí z nějaké teorie či obecně pojatého problému a formulují hypotézy o vztazích mezi proměnnými tak, aby následným sběrem dat byli schopni ověřit či vyvrátit pravdivost těchto hypotéz. Dalším rysem typickým pro tento výzkum je objektivita. Ideálně je výzkumník nezúčastněný, snaží se neklást otázky zaujatě vůči dotazovanému. Výzkumu se zpravidla zúčastňuje velké množství respondentů a šetření probíhá anonymně.

V České republice kvantitativně analytické postupy převážně učí akademičtí pracovníci na úrovni doktorů.[5]

Základní techniky sběru dat[editovat | editovat zdroj]

[6]Nejtypičtější formou pro kvantitativní výzkum je standardizovaný dotazník.

Otázky u dotazníku můžeme rozdělit podle formy na uzavřené, polouzavřené a otevřené (volné).

  • Na uzavřené otázky je možné odpovědět možnostmi ano nebo ne. (např.: "Byl(a) jste někdy svědkem napadení?" a) ANO; b) NE).
  • Polouzavřené se vyznačují jinými jasnými odpověďmi, kde není dán přílišný prostor pro širší vyjádření respondenta. (např.: "Jak jste se dozvěděl(a) o dnešní akci? a) z médií b) od známých c) jinak).
  • Oproti tomu v otevřených (volných otázkách) respondent nemá možnosti předem zadané a jde pouze o jeho vlastní vyjádření. (např.: "Co si myslíte o vtrhnutí ruských vojsk na Krym?" min. 150 slov)

Mezi další techniky patří např.: pozorování, obsahová analýza, dotazník, strukturovaný rozhovor (=takový typ rozhovoru, ve kterém jsou předem dané otázky, které nelze změnit, při všech rozhovorech musí být zachované přesné řazení), didaktický test, motorické testy, sběr sekundárních dat a další.[7][8]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kvantitativní metody se nejlépe hodí ke zkoumání jednoduchých a měřitelných znaků, případně jejich kombinací, ve velkých a více méně stejnorodých populacích. U složitějších a neměřitelných znaků, které je třeba škálovat, jejich spolehlivost i srovnatelnost přirozeně klesá, hlavně pokud nejsou otázky formulovány jednoznačně. Proto se dnes kvantitativní metody často kombinují s kvalitativními, jejichž výsledky nejsou reprezentativní, umožňují ale lepší porozumění skutečnému stavu věcí.

Fáze výzkumu[editovat | editovat zdroj]

[9]Řeší se vždy jeden nebo více problémů. Řešení vědeckého problému představuje řadu propojených a na sebe závislých činností. Základní schéma postupu zní:

1) Určení tématu výzkumu[editovat | editovat zdroj]

  • Definování výzkumného problému a otázek
  • Stanovení hypotéz

2) Výběr metodologie[editovat | editovat zdroj]

3) Připravení výzkumu[editovat | editovat zdroj]

  • Zhotovení výzkumného instrumentu (dotazník, záznamový arch apod.)
  • Volba respondentů (podle věku, pohlaví, příjmů apod.)

4) Sběr dat[editovat | editovat zdroj]

  • Sbírání konkrétních dat týkajících se výzkumu

5) Analýza dat[editovat | editovat zdroj]

  • Ověření, či vyvrácení předem stanovených hypotéz

6) Výzkumná zpráva[editovat | editovat zdroj]

  • Výsledky výzkumu a analýzy
  • Představení sesbíraných dat[10]

Srovnání kvantitativního a kvalitativního výzkumu[11][editovat | editovat zdroj]

Kvantitativní výzkum oproti kvalitativnímu vyžaduje větší soubory dat a respondentů, výsledky jsou více reprezentativní, méně závislé na názorech a schopnostech respondentů a vedou tak k lépe ověřitelným a srovnatelným výsledkům. Jejich interpretace bývá naopak náročnější.

kvantitativní výzkum kvalitativní výzkum
cíl získání objektivního důkazu, ověření teorie/ hypotéz porozumění chování lidí v přirozeném prostředí
charakter objektivní subjektivní
vztah k teorii potvrzení či vyvrácení teorie tvorba teorie
postup dedukce indukce
plánování výzkumu pečlivě se připravuje na začátku, písemný projekt podle dané struktury plán vzniká v průběhu práce, mohou se měnit zkoumané otázky, a metody => je pružnější
průběh výzkumu plánovitě ověřuje hypotézy, zjišťuje kauzální vztahy shromažďuje obrovské množství údajů o konkrétním chování lidí a o jeho kontextu, zaznamenává se a interpretuje
počet dotazovaných většinou velké množství žák, třída, škola
zpracování dat kvantitativní, počítačové, statistické, interpretace dat kvalitativní kódování, analýza, interpretace
výsledky

podoba závěrečné zprávy

zobecnění výsledků na populaci, zjištění zákonitostí;

stručná, výstižná výzkumná zpráva, dle zažité struktury

vysvětlování chování lidí v určitém kontextu; detailní, interpretativní či jen deskriptivní zpráva, hluboké vyprávění

Výhody a nevýhody kvantitativního výzkumu[12][editovat | editovat zdroj]

Výhody

Mezi nejčastější pozitiva kvantitativního výzkumu patří rychlý a přímočarý sběr dat a snadné zobecnění výsledků na celou populaci. Je tudíž výhodný při zkoumání velkých skupin. Sebraná data jsou přesná, numerická a lehce ověřitelná. Další nezpochybnitelnou výhodou je, že výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi.

Nevýhody

Výzkum nebere v potaz lokální specifika, nepřichází s ničím novým (sbírá pouze konkrétní data), může pouze potvrdit či vyvrátit již zavedené teorie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

·      Kvalitativní výzkum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Disman, Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum 2011
  • M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník. Heslo Metody sociologické. Sv. I., str. 622n.
  • Punch, K.F., Úspěšný návrh výzkumu
  • Reichel, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů
  • Metody výzkumu. Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity | MUNI SPORT [online]. Dostupné z: https://www.fsps.muni.cz/emuni/data/reader/book-8/04.html
  • Techniky sběru informací – Sociologická encyklopedie. [online]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Techniky_sb%C4%9Bru_informac%C3%AD
  • Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997
  • Byčkovský, P. (1992). Dvě netradiční metody analýzy dat a jejich využití v pedagogickém výzkumu. Pedagogika, (2), 237-250.
  • Gavora, P. (2015). Obsahová analýza v pedagogickom výskume: Pohľad na jej súčasné podoby. Pedagogická orientace, 25(3), 345–371.
  • Kočvarová, I., Soukup, P. (2019). Výuka kvantitativní analýzy dat jako součást metodologie výzkumu v pedagogických studijních programech veřejných vysokých škol v ČR. Orbis scholae, 12(3), 127-145.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Vydání první. vyd. Prague [Czech Republic]: [s.n.] 1 online resource (372 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2619-2, ISBN 80-246-2619-5. OCLC 884588825 
  2. Dvě netradiční metody analýzy dat a jejich využití v pedagogickém výzkumuTwo non-traditional data analysis techniques and their utilization in educational research | Časopis Pedagogika ISSN 0031-3815 (Print), ISSN 2336-2189 (Online) [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  3. GAVORA, Peter. Obsahová analýza v pedagogickom výskume: Pohľad na jej súčasné podoby. Pedagogická orientace. 2015-07-19, roč. 25, čís. 3, s. 345–371. Dostupné online [cit. 2021-12-07]. ISSN 1805-9511. DOI 10.5817/PedOr2015-3-345. (česky) 
  4. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido 207 s. s. Dostupné online. ISBN 80-85931-79-6, ISBN 978-80-85931-79-2. OCLC 46964332 
  5. KOČVAROVÁ, Ilona; SOUKUP, Petr. Výuka kvantitativní analýzy dat jako součást metodologie výzkumu v pedagogických studijních programech veřejných vysokých škol v ČR. ORBIS SCHOLAE. 2019-07-26, roč. 12, čís. 3, s. 127–145. Dostupné online [cit. 2021-11-29]. DOI 10.14712/23363177.2019.2. (anglicky) 
  6. PUNCH, Keith. Úspěšný návrh výzkumu. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 230 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7367-468-7, ISBN 80-7367-468-8. OCLC 294934834 
  7. CHRÁSKA, Miroslav. Kvantitativní metody sběru dat v pedagogických výzkumech. Vydání 1. vyd. Zlín: [s.n.] 132 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7454-553-5, ISBN 80-7454-553-9. OCLC 944217949 
  8. ZHÁNĚL, Jiří. Metodologie výzkumné práce. 1. vyd. vyd. Brno: Masarykova univerzita 65 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-6696-0, ISBN 80-210-6696-2. OCLC 880869215 
  9. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu : základy kvantitativního výzkumu. 2., aktualizované vydání. vyd. Praha: [s.n.] 254 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5326-3, ISBN 80-247-5326-X. OCLC 953517309 
  10. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Vydání první. vyd. Prague [Czech Republic]: [s.n.] 1 online resource (372 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2619-2, ISBN 80-246-2619-5. OCLC 884588825 
  11. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido 207 s. s. Dostupné online. ISBN 80-85931-79-6, ISBN 978-80-85931-79-2. OCLC 46964332 
  12. HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. 1. vyd. vyd. Praha: Karolinum 243 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7184-549-3, ISBN 978-80-7184-549-2. OCLC 39105033