Harold Garfinkel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harold Garfinkel
Narození 29. října 1917
Newark
Úmrtí 21. dubna 2011 (ve věku 93 let)
Los Angeles
Alma mater Harvardova univerzita
Povolání sociolog a pedagog
Zaměstnavatel University of California, Los Angeles
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harold Garfinkel (29. října 1917 Newark, New Jersey, USA – 21. dubna 2011 Los Angeles, Kalifornie, USA) byl americký sociolog, zakladatel etnometodologie a představitel fenomenologické školy v sociologii.

Etnometodologie se zabývá studiem metod, kterými se lidé snaží pochopit smysl toho, co druzí dělají a zejména toho, co říkají.[1] Zaměřuje se na široké pole společenských jevů, od sekvenční analýzy rozhovoru (konverzační analýza) přes studium praktik sociální kategorizace až po zkoumání pracovních aktivit a zvyklostí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Harold Garfinkel se narodil 29. října 1917 v rodině obchodníka s nábytkem v Newarku ve státě New Jersey.[2] Zde prožil i celé své dětství.[3] Během studia účetnictví na University of Newark (1935–1939) se Garfinkel začal stále více zajímat o sociologii a v roce 1939 se rozhodl studovat sociologii na University of North Carolina.[4][5] Během války byl povolán do armády.[6] Po jejím skončení zahájil v roce 1946 doktorské studium u významného sociologa Talcotta Parsonse na Harvard University, kde v roce 1952 získal titul PhD.[7] Nejprve učil dva roky na Princeton University a poté se stal profesorem na University of California, kde se začal systematicky věnovat své myšlence etnometodologie.[8] Po oficiálním odchodu na odpočinek v roce 1987 pracoval Harold Garfinkel i nadále jako emeritní profesor sociologie.[4] Byl držitelem ceny "Cooley-Mead Award", kterou mu v roce 1995 udělila American Sociological Association, a v roce 1996 získal čestný doktorát na University of Nottingham.[9]

Harold Garfinkel byl ženatý s Arlene Steinback. Z manželství pocházejí dvě děti, Leah Hertz a Mark Garfinkel.[10]

Za svého života vydal Harold Garfinkel celou řadu odborných knih, věnoval se ale i beletrii.[10] Jeho nejznámějším dílem je „Studies in Ethnomethodology“, které bylo poprvé publikováno v roce 1967.[11]

Harold Garfinkel zemřel 21. dubna 2011 v Los Angeles.

Etnometodologie podle Garfinkela[editovat | editovat zdroj]

Pojem etnometodologie poprvé definoval Harold Garfinkel v roce 1967 ve svém díle „Studies in Ethnomethodology“. Vycházel přitom ze symbolického interakcionismu George Herberta Meada a fenomenologie, tedy přesného zkoumání jevů z pohledu člověka samotného.[12] Etnometodologie představuje praktickou sociologickou metodu, která zkoumá každodenní socialní interakce mezi lidmi a komunikační procesy.[13] Zabývá se tedy metodami, podle kterých lidé každodenně jednají a které používají k tomu, aby dokázali interpretovat jednaní a slova těch druhých.[14] Podle Garfinkela si lidé tyto metody nevybírají náhodně, nýbrž aplikují metody, které se ve společnosti již v minulosti uplatnily.[15] Garfinkel zastával názor, že se určité metody sociální interakce mohou či dokonce musí považovat za samozřejmé, jinak by sociální interakce nebyla vůbec možná.[16] Tyto samozřemé metody dávají každodennímu životu lidí jistý společenský řád.[16]

V rámci výzkumu prováděl Garfinkel například tzv.„krizové experimenty“ (breaching experiments).[17] Jeho studenti měli za úkol v rámci konverzace nutit své příbuzné nebo kamarády, aby přesně specifikovali jejich všeobecné dotazy. Např. na otázku „Jak se máš?“ zněla jejich odpověď „Jak to myslíš? Pracovně? Duševně? Zdravotně?... atd.“.[18] Studenti tak záměrně porušovali základní pravidla běžné sociální interakce za účelem zkoumání reakce testovaných osob.[15] Garfinkel tvrdil, že to, co se běžně považuje za nepodstatný konvenční rozhovor, je ve skutečnosti základním článkem sociálního života, a proto jeho porušení vede k selhání konverzace a vztahů mezi lidmi.[19]

Garfinkelův pojem indexikality[editovat | editovat zdroj]

Harold Garfinkel zastával názor, že k tomu, aby člověk pochopil smysl určité konverzace nebo činnosti, je nutné znát jejich sociální kontext, který ne vždy vyplývá ze samotných slov nebo jednání. Garfinkel nazval tento předpoklad pojmem indexikalita.[20]

Garfinkelův vliv na další výzkum[editovat | editovat zdroj]

Z prací Harolda Garfinkela vycházeli další sociologové, například Gail Jefferson, Emanuel Schegloff a Harvey Sacks, při rozvoji konverzační analýzy (Conversation Analysis).[21]

Výběr z děl Harolda Garfinkela[editovat | editovat zdroj]

  • 1946 Color trouble. in Primer for white folks. Edited by B. Moon, 269–286. Garden City, NY: Doubleday Doran
  • 1956 Conditions of successful degradation ceremonies. American Journal of Sociology 61: 420–424.
  • 1956 Some sociological concepts and methods for psychiatrists. Psychiatric Research Reports 6: 181–198.
  • 1963 A conception of, and experiments with, ‘trust’ as a condition of stable concerted actions. in Motivation and social interaction. Edited by O.J. Harvey, 187–238. New York: The Ronald Press
  • 1967 Studies in ethnomethodology. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall
  • 1967 Practical sociological reasoning: Some features in the work of the Los Angeles suicide prevention center. in Essays in self-destruction. Edited by E. Shneidman, 171–186. New York: Science House
  • 1968 Discussion: The origin of the term ‘ethnomethodology’. in Proceedings of the Purdue Symposium on Ethnomethodology. Edited by R. Hill and K. Grittenden, 15–18. Institute Monograph Series #1
  • 1970 (with Harvey Sacks) On formal structures of practical actions. in Theoretical sociology: Perspectives and developments. Edited by J. McKinney and E. Tiryakian, 337–366. New York: Meredith
  • 1972 A Comparison of Decisions Made on Four ‘Pre-Theoretical’ Problems by Talcott Parsons and Alfred Schultz. [first published in 1960]
  • 1972 Studies in the routine grounds of everyday activities. in Studies in social interaction. Edited by D. Sudnow, 1–30. New York: The Free Press. [first published in 1964]
  • 1972 Conditions of Successful Degradation Ceremonies. in Symbolic Interactionism. Edited by J. Manis and B. Meltzer, 201–208. New York: Allyn and Bacon
  • 1976 An introduction, for novices, to the work of studying naturally organized ordinary activities.
  • 1981 The Work of a Discovering Science Construed with Materials from the Optically Discovered Pulsar. Philosophy of the Social Sciences 11: 131–158.
  • 2002 Ethnomethodology's program: Working out Durkheim's aphorism. Lanham, MD: Rowman & Littlefield. (Abstract)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Giddens, Anthony; „Sociologie, vydání revidované Philipem W. Suttonem“; Argo; Praha 2013; ISBN 978-80--257-0807-1, str. 242
  2. Harold Garfinkel (1917–2011) – Begründer der Ethnometodologie, Rebell und Visionär“; Sociologie heute; Heft 24; S. 36; srpen 2012; http://www.soz.uni-bayreuth.de/de/publications/Klassikerreihe/pdf/Rezension-Garfinkel.pdf
  3. Šubrt Jiří, Balon Jan; „Soudobá sociologická teorie“; Grada Publishing a.s.; Praha 2010; ISBN ISBN 978-80-247-6954-7; str. 19
  4. a b Lynch, Michael; „Harold Garfinkel obituary“; The Guardian; červenec 2011; http://www.theguardian.com/education/2011/jul/13/harold-garfinkel-obituary
  5. Sedlácková, Michaela; „Využití etnometodologie při budování informačních systémů“; Bakalářská diplomová práce; str. 15; http://is.muni.cz/th/324021/ff_b/Bakalarska_prace_Sedlakova.txt
  6. Weber, Bruce; „Harold Garfinkel, a Common-Sense Sociologist, Dies at 93“; The New York Times; Květen 2011; http://www.nytimes.com/2011/05/04/us/04garfinkel.html?_r=0
  7. Šubrt, Jiří; Balon, Jan; „Soudobá sociologická teorie“; Grada Publishing a.s.; Praha 2010; ISBN 978-80-247-6954-7, str. 19
  8. Rawls, Anne; „Harold Garfinkel“; ve: Ritzer, George; „The Blackwell companion to major contemporary social theorists“; Maiden: Blackwell Publishing, 2003, [122]-153. ISBN 1-4051-0595-X
  9. Maynard, Douglas; „Introduction of Harold Garfinkel for the Cooley-Mead award“; Social Psychology Quarterly 59; no. 1 (1996): 1-4
  10. a b Weber Bruce; „Harold Garfinkel, a Common-Sense Sociologist, Dies at 93“; The New York Times; Květen 2011; http://www.nytimes.com/2011/05/04/us/04garfinkel.html?_r=0
  11. Lynch, Michael; „Harold Garfinkel obituary“; The Guardian; červenec 2011; http://www.theguardian.com/education/2011/jul/13/harold-garfinkel-obituary
  12. Břeňová, Marta; „Subjektivní vnímání genderových aspektů reklamy a jejich dopad na genderovou identitu“; Brno 2009, str. 15
  13. Šubrt Jiří, Balon Jan; „Soudobá sociologická teorie“; Grada Publishing a.s.; Praha 2010; ISBN 978-80-247-6954-7; str. 90
  14. Šubrt Jiří, Balon Jan; „Soudobá sociologická teorie“; S. 90; Grada Publishing a.s.; Praha 2010; ISBN 978-80-247-6954-7
  15. a b Harold Garfinkel (1917–2011) – Begründer der Ethnometodologie, Rebell und Visionär“; ve: Sociologie heute; Heft 24; S. 36; srpen 2012; http://www.soz.uni-bayreuth.de/de/publications/Klassikerreihe/pdf/Rezension-Garfinkel.pdf
  16. a b Giddens, Anthony; „Sociologie, vydání revidované Philipem W. Suttonem“; Argo; Praha 2013; ISBN 978-80--257-0807-1, str. 245
  17. Jandourek, Jan; „Průvodce sociologií“, Grada Publishing a.s; Praha 2008; ISBN 978-80-247-6675-1, str. 103
  18. Giddens, Anthony; Sociologie, vydání revidované Philipem W. Suttonem, Argo; Praha 2013; ISBN 978-80--257-0807-1; str. 242–246
  19. Giddens, Anthony; „Sociologie, vydání revidované Philipem W. Suttonem“, Argo; Praha 2013; ISBN 978-80--257-0807-1, str. 245
  20. Šubrt, Jiří a kol.; „Soudobá sociologie II. Teorie sociálního jednání a sociální struktury“, Karolinum Press; Praha 2008; ISBN 978-80-246-1275-1, str. 67–68
  21. Tavory, Iddo; „In Memoriam: Harold Garfinkel“; Duben 2011; Deliberately considered; http://www.deliberatelyconsidered.com/2011/04/in-memoriam-harold-garfinkel/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Giddens, Anthony; „Sociologie, vydání revidované Philipem W. Suttonem“; Argo; Praha 2013; ISBN 978-80--257-0807-1
  • Šubrt Jiří, Balon Jan; „Soudobá sociologická teorie“; Grada Publishing a.s.; Praha 2010; ISBN ISBN 978-80-247-6954-7
  • Jandourek, Jan; „Průvodce sociologií“, Grada Publishing a.s; Praha 2008; ISBN 978-80-247-6675-1

Související články[editovat | editovat zdroj]