Symbolický interakcionismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Symbolický interakcionismus je směr v sociálních vědách, který myšlenkově navazuje na interakcionismus, zdůrazňuje však symbolické zprostředkování sociální interakce mezi jednotlivci. Symboličtí interakcionisté zastávají názor, že význam je vytvářen ve výměně symbolických obsahů během interakce a soustředí se tedy především na jazyk a řeč jako její prostředky. Mezi nejvýznamnější předchůdce symbolického interakcionismu bývá řazen George Herbert Mead a Charles Horton Cooley. Samotný pojem symbolický interakcionismus vzniká až v 50. letech 20. století a zavádí jej Herbert Blumer; např. Mead sám sebe označoval za pragmatistu a behavioristu.[1]

Pozice symbolického interakcionismu v sociologii je poněkud problematická – protože je tento směr zaměřen jen na jedince, je některými autory označován za jakousi „anti-sociologii“.

Symboličtí interakcionisté od počátku bojovali proti pozitivistickému pojímání sociologie, např. Herbert Blumer zpochybňoval předpoklady kvantitativní metodologie a snažil se vytvořit metodologii alternativní – kvalitativní.

Symbolický interakcionismus ovlivňuje sociologii dodnes, jeho stopy lze nalézt zejména v díle E. Goffmana a R. Collinse.

Interpretace lidského jednání[editovat | editovat zdroj]

Klíčovými pojmy symbolického interakcionismu jsou interakce a význam (interakce je zdrojem významu)a definice situace. Odpověď člověka na konání druhého je založena na tom, jaký význam tomuto konání přikládá (jak si definuje situaci). Lidská interakce je postupnou vzájemnou výměnou významů.

Definice situace[editovat | editovat zdroj]

Definice situace je klíčový proces při interpretaci světa. Každou situaci si definujeme, tedy přidělíme ji význam. Ve vzájemné interakci porovnáváme své definice a tím vytváříme společné intersubjektivní definice situace. Pro příklad: vidím předmět, který si pro sebe definuje jako malý stůl. Partner v interakci si stejný předmět definuje jako lavici. V průběhu interakce vyjednáváme své definice a hledáme společnou definici. Příště, až budeme vnímat stejný předmět, budeme ho znovu definovat, ale do této definice bude již zasahovat definice, kterou jsme si již dříve vyjednali. Tak je zajištěno určité porozumění mezi lidmi.

Schopnost člověka vytvářet a používat symbolické systémy určuje lidské bytí.
Je tedy nutné zkoumat a vysvětlovat lidské jednání v kontextu významů a symbolických systémů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cook, G. A.: George Herbert Mead: the making of a social pragmatist. University of Illinois Press, 1993. ISBN 9780252062728