Sociální změna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální změna je v sociologii pojem označující mechanismus změny v sociální kultuře či společnosti, vyvolaný kulturními faktory, přírodními vlivy či politickou organizací. Ke změnám dochází, když se v systému, organizaci nebo sociální skupině objeví nové prvky nebo staré prvky zmizí.[1]

Faktory[editovat | editovat zdroj]

Sociální změna popisuje výraznou proměnu norem, institucí, kultury, sociální struktury či hodnotového systému. Ke změně dochází vlivem různých faktorů, které mají vliv na chování lidí, kulturu i sociální strukturu. Mezi takovéto faktory spadá:

Fyzické prostředí[editovat | editovat zdroj]

Změny v přírodních podmínkách mohou vést k rozsáhlé změně ve společnosti. Příkladem mohou být přírodní katastrofy (tsunami, zemětřesení), nemoci (Černá smrt), proměny klimatu apod. Společnost se rychle adaptuje na nově vzniklé podmínky využitím nových mechanismů a technologií – v praxi pomocí nových soc. organizací.[2]

Kulturní vlivy[editovat | editovat zdroj]

Kulturní vlivy zahrnují působení náboženství (může být jak konzervativní, tak novátorskou silou), komunikační systémy (například vynález písma nebo rozvoj internetu) a vliv velkých osobností, mezi které patří náboženské osobnosti (Ježíš), političtí a vojenští vůdci (Julius Caesar, Adolf Hitler) nebo novátoři ve vědě a filozofii (Isaac Newton). Vůdčí osobnosti jsou schopné inspirovat davy k následování a k touze radikálně změnit zaběhnutý řád a způsoby myšlení.[3]

Politická organizace[editovat | editovat zdroj]

Aktivity politických špiček a vládních úřadů ovlivňují i život masové populace. Politické rozhodování podporuje sociální změnu a určuje také její směr (vnějším i vnitřním způsobem).[4]

Velikost a struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Nárůst (či pokles) populace představuje demografickou formu soc. změny. Například zvýšený podíl starých lidí ve společnosti ovlivní ekonomiku i politiku státu a způsobí soc. změnu.[5]

Střety ohledně zdrojů a hodnot[editovat | editovat zdroj]

Konflikt je jedním z významných hybatelů sociální změny. Ovlivňuje lidské hodnoty (válka – vlastenectví) i charakter (vztah k autoritám).[5]

Inovace[editovat | editovat zdroj]

Vynálezy, objevy a nejnovější technologie dokáží vyvolat soc. změnu. Příkladem může být vynález telefonu, parního stroje nebo objevení železa.[5]

Difuze[editovat | editovat zdroj]

Difuze je prolínání prvků jedné kultury do jiné.

Teorie společenské změny[editovat | editovat zdroj]

  • Evoluční teorie jsou založeny na předpokladu, že společnost se neustále vyvíjí z jednoduchých začátků k složitějším a komplexnějším formám (sběrači – lovci). Zastánci této teorie věří, že sociální změna vede vždy ke zdokonalení společnosti a evoluce připomíná biologickou (Herbert Spencer, organicismus). Rozdíl mezi společností a organismem je, že společnost je tvořena z různých jedinců, nemá společný rozum a slouží prospěchu jednotlivců (nikoliv celku). Motivem soc. změny je boj o existenci a přežití nejsilnějších (soc. darwinismus – kapitalistická expanze).[6]
  • Cyklické teorie se zaměřují na vzestupy a pády civilizací a snaží se odhalit obecný „vzorec“, který by dovedl předpovědět pád civilizace. Mezi významné představitele patří například Oswald Spengler a Arnold J. Toynbee. Dle Spenglera je civilizace jako biologický organismus s podobným životním cyklem (narození, dospělost, stáří, smrt)a k soc. změně (tedy k zániku) dochází každých 1000 let. Toynbee tvrdil, že společnost se proměňuje neustálým překonáváním určitých výzev (viz. Faktory soc. změny).[7]
  • Konfliktualistické perspektivy zdůrazňují síly vedoucí k nestabilitě, boji a dezorganizaci. Dle Ralfa Dahrendolfa je soc. změna všudypřítomná, stejně tak jako soc. konflikt. Každý prvek společnosti přispívá ke změně. Konfliktualistickou teorii představuje i Karl Marx ve svém Komunistickém manifestu: „všechna historie je historií třídního konfliktu“.[7]
  • Funkcionalistická perspektiva znamenala v 20. století přechod od sociální změny k sociální stabilitě. Talcott Parsons zdůrazňoval důležitost soc. stability, která je výsledkem právě soc. změny. Změna má dva možné původy – dochází k ní buď z důvodu kontaktu společnosti s nějakou jinou, nebo je vyvolána „zevnitř“ dané společnosti. S vlastní funkcionalistickou perspektivou pak přichází William F. Ogburn, americký sociolog, jež vidí příčinu sociální změny v materiálních objevech. Kultura je dělena na materiální a nemateriální s tím, že sociální změnu vyvolá materiální kultura, nemateriální je vždy v závěsu za ní. Tím vzniká tzv. kulturní prodleva, která může vést k sociální dezorganizaci.[7]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V průběhu posledních dvou století dochází k neustálému urychlení sociální změny, což je způsobeno rozvojem průmyslového kapitalismu a vědy. Výsledkem je změna životního stylu, která zasahuje téměř celou populaci. Mimořádným faktorem, ovlivňujícím sociální změnu byly ve 20. století obě světové války.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. [s.l.] : Grada Publishing a.s., 2012. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 252.  
  2. JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. [s.l.] : Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 104.  
  3. GIDDENS, Anthony. Sociologie. [s.l.] : Argo, 2013. ISBN 728-80-257-0807-1. S. 122.  
  4. GIDDENS, Anthony. Sociologie. [s.l.] : Argo, 2013. ISBN 728-80-257-0807-1. S. 125.  
  5. a b c JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. [s.l.] : Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 104.  
  6. JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. [s.l.] : Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 105.  
  7. a b c JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. [s.l.] : Grada Publishing, a.s., 2012. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 106.  
  8. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. [s.l.] : Praha: Portál, 2001. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 280.