Gabriel Tarde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gabriel Tarde
Tarde gabriel.gif
Narození 12. března 1843
Sarlat-la-Canéda
Úmrtí 13. května 1904 (ve věku 61 let)
Paříž
Povolání profesor, sociální psycholog, sociolog, kriminolog, psycholog a filosof
Alma mater Université de Toulouse
Témata sociologie a kriminologie
Ocenění rytíř Čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Tarde (12. března 1843, Sarlat-la-Canéda12. května 1904, Paříž) byl francouzský sociolog a sociální psycholog. Proslul především svou formulací teorie nápodoby, která měla v jeho pojetí ambici vysvětlit veškeré společenské procesy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tarde se narodil ve městě Sarlat v departementu Dordogne v jiho-západní Francii.

Studoval práva v Toulouse a později v Paříži. Mezi lety 1869 a 1894 byl soudcem právě v Dordogne. Zatím co pracoval jako soudce, zajímal se o kriminologii a psychologický základ kriminálního chování. Kriminologické studie mu sloužily jako základ pro jeho sociologické práce. V osmdesátých letech 20. století si korespondoval s mnoha zástupci kriminální antropologie, a i díky tomu se později stal hlavním představitelem francouzské školy kriminologie.

Od roku 1894 pak působil na ministerstvu spravedlnosti v Paříži jako ředitel úřadu pro trestní statistiku. Roku 1900 se pak stal profesorem moderní filozofie na Collège de France. Jako takový byl jedním z nejvýznamnějších kritiků Durkheimovi práce.[1]Kromě Durkheima ale kritizoval i např. Cesara Lombrosu, který tvrdil, že zločinné sklony jsou vrozené a fyziologicky rozpoznatelné. Tarde na rozdíl od něj zastával ve své práci Criminalité comparée názoru, že na kriminální jednání má velký vliv prostředí, kde subjekt žije.[2]Zemřel roku 1904 v Paříži ve věku 61 let.

Dílo a teorie[editovat | editovat zdroj]

Fenomén nápodoby umožňuje Tardovi vysvětlit nadindividuální povahu společnosti, přičemž však - na rozdíl od Émila Durkheima - společnost nechápe jako bytost svého druhu, ale považuje ji pouze za souhrn jednotlivců. Právě procesy nápodoby, opozice a přizpůsobení, které jednotlivce vzájemně propojují, vytvářejí specifičnost společnosti jako celku.

Mechanismus nápodoby probíhá dle Tarda následovně: inovativní prvky, které se v individuálním jednání čas od času objeví, se někdy ujmou a jsou napodobovány druhými; tato nápodoba se pak šíří z centra inovace v soustředných kruzích; tyto kruhy z různých center se vzájemně protínají a vzniká mezi nimi opozice; výsledkem jejich soupeření je vždy určitá forma vzájemného přizpůsobení, čímž vzniká odlišná kvalita a tak další inovace, jež se opět začíná šířit.

Tarde se podobně jako např. Charles Horton Cooley domníval, že proces modernizace povede ke stále dokonalejší rovnováze mezi společností a individui a připisoval velkou úlohu rozvoji veřejného mínění podporovaného masmédii, přičemž mínění veřejnosti jako publika, jehož členové jsou oddělení v prostoru a čase, výslovně odlišoval od psychiky davu, jenž je shromážděn v určitém čase na určitém místě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • La Criminalité comparée (1890)
  • La Philosophie pénale (1890)
  • Les Lois de l'imitation (1890)
  • Les Transformations du droit. Étude sociologique (1891)
  • Monadologie et sociologie (1893)
  • La Logique sociale (1895)
  • Fragment d'histoire future (1896)
  • L’Opposition universelle. Essai d’une théorie des contraires. (1897)
  • Écrits de psychologie sociale (1898)
  • Les Lois sociales. Esquisse d’une sociologie (1898)
  • Psychologie économique, Paris, Félix Alcan (1902)
  • L'Opinion et la foule (1901)(znovu vydané roku 2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gabriel Tarde [online]. Encyclopædia Britannica, inc., března 01, 2016 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  2. WILSON, Margaret. Pioneers in Criminology I--Gabriel Tarde (1843-1904). Journal of Criminal Law and Criminology. Roč. 45 Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]