Gabriel Tarde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriel Tarde
M. Tarde, membre de l'Institut, professeur au Collège de France CIPB0463.jpg
Narození 12. března 1843
Sarlat-la-Canéda
Úmrtí 13. května 1904 (ve věku 61 let)
Paříž
Povolání profesor, sociální psycholog, sociolog, kriminolog, psycholog, filozof a právník
Alma mater Université de Toulouse
Témata sociologie a kriminologie
Ocenění rytíř Čestné legie
Děti Alfred de Tarde
Guillaume de Tarde
Vlivy Augustin Cournot
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Tarde (12. března 1843, Sarlat-la-Canéda12. května 1904, Paříž) byl francouzský sociolog a sociální psycholog. Proslul především svou formulací teorie nápodoby, která měla v jeho pojetí ambici vysvětlit veškeré společenské procesy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tarde se narodil ve městě Sarlat v departementu Dordogne v jihozápadní Francii.

Studoval práva v Toulouse a později v Paříži. Mezi lety 1869 a 1894 byl soudcem právě v Dordogne. Zatím co pracoval jako soudce, zajímal se o kriminologii a psychologický základ kriminálního chování. Kriminologické studie mu sloužily jako základ pro jeho sociologické práce. V osmdesátých letech 20. století si korespondoval s mnoha zástupci kriminální antropologie, a i díky tomu se později stal hlavním představitelem francouzské školy kriminologie.

Od roku 1894 pak působil na ministerstvu spravedlnosti v Paříži jako ředitel úřadu pro trestní statistiku. Roku 1900 se pak stal profesorem moderní filozofie na Collège de France. Jako takový byl jedním z nejvýznamnějších kritiků Durkheimovi práce.[1]Kromě Durkheima ale kritizoval i např. Cesara Lombrosu, který tvrdil, že zločinné sklony jsou vrozené a fyziologicky rozpoznatelné. Tarde na rozdíl od něj zastával ve své práci Criminalité comparée názoru, že na kriminální jednání má velký vliv prostředí, kde subjekt žije.[2]Zemřel roku 1904 v Paříži ve věku 61 let.

Dílo a teorie[editovat | editovat zdroj]

Fenomén nápodoby umožňuje Tardovi vysvětlit nadindividuální povahu společnosti, přičemž však - na rozdíl od Émila Durkheima - společnost nechápe jako bytost svého druhu, ale považuje ji pouze za souhrn jednotlivců. Právě procesy nápodoby, opozice a přizpůsobení, které jednotlivce vzájemně propojují, vytvářejí specifičnost společnosti jako celku.

Mechanismus nápodoby probíhá dle Tarda následovně: inovativní prvky, které se v individuálním jednání čas od času objeví, se někdy ujmou a jsou napodobovány druhými; tato nápodoba se pak šíří z centra inovace v soustředných kruzích; tyto kruhy z různých center se vzájemně protínají a vzniká mezi nimi opozice; výsledkem jejich soupeření je vždy určitá forma vzájemného přizpůsobení, čímž vzniká odlišná kvalita a tak další inovace, jež se opět začíná šířit.

Tarde se podobně jako např. Charles Horton Cooley domníval, že proces modernizace povede ke stále dokonalejší rovnováze mezi společností a individui a připisoval velkou úlohu rozvoji veřejného mínění podporovaného masmédii, přičemž mínění veřejnosti jako publika, jehož členové jsou oddělení v prostoru a čase, výslovně odlišoval od psychiky davu, jenž je shromážděn v určitém čase na určitém místě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • La Criminalité comparée (1890)
  • La Philosophie pénale (1890)
  • Les Lois de l'imitation (1890)
  • Les Transformations du droit. Étude sociologique (1891)
  • Monadologie et sociologie (1893)
  • La Logique sociale (1895)
  • Fragment d'histoire future (1896)
  • L’Opposition universelle. Essai d’une théorie des contraires. (1897)
  • Écrits de psychologie sociale (1898)
  • Les Lois sociales. Esquisse d’une sociologie (1898)
  • Psychologie économique, Paris, Félix Alcan (1902)
  • L'Opinion et la foule (1901)(znovu vydané roku 2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gabriel Tarde [online]. Encyclopædia Britannica, inc., března 01, 2016 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  2. WILSON, Margaret. Pioneers in Criminology I--Gabriel Tarde (1843-1904). Journal of Criminal Law and Criminology. Roč. 45. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]