Sociologie práva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sociologie práva je společenskovědní disciplína, kterou lze zařadit jako speciální disciplínu sociologie, nebo obecnou právní disciplínu. V rámci právní vědy se pak sociologie práva částečně překrývá s teorií práva (normativní rozměr práva) a filozofií práva (hodnotový rozměr), kde sociologie práva představuje sociálně empirický rozměr, totiž empirické studium práva a společnosti[1][2].

Předmět sociologie práva[editovat | editovat zdroj]

Existují hlavní tři oblasti studia sociologie práva:

  • Vzájemný vztah práva a společnosti, do něhož lze zahrnout následující:
  1. Právo a struktura společnosti - např. vliv práva na sociální stratifikaci, nebo naopak vliv jednotlivých společenských vrstev na vytváření právních norem
  2. Právo a sociální vztahy - např. vliv práva na společenské vztahy (v ekonomice, rodině, apod.)
  3. Právo a sociální jevy – v oblasti sociálního života (některé otázky určují obsah právní normy a ten naopak má vliv např. na morálku), seskupení (nátlakové, náboženské a jiné skupiny a jejich vliv na tvorbu právních předpisů), činností (zájmové činnosti, trestní činnosti), společenských procesů (vliv urbanizace na tvorbu práva)
  • Mechanismus působení práva ve společnosti
  • Funkce a role práva ve společnosti[3]

Mezi oborová témata mimo jiné patří sociální integrita a diferenciace, socializace a sociální anomie, sociální konformita nebo sociální konflikt[4].

Vývoj pojetí sociologie práva[editovat | editovat zdroj]

První přístupy zabývající se konceptem práva a jeho rolí ve společnosti nalezneme už v 17. století. Jsou jimi tzv. přirozenoprávní teorie, které se snaží legitimovat politické a státní uspořádání společnosti skrze společenskou smlouvu[5]. Jde o myšlenkovou konstrukci zakládající se na novověkém principu rovnosti a svobody člověka, která reprezentuje společenský konsenzus na organizaci společnosti a vymanění se z „přirozeného stavu“, kde nejsou ustaveny žádné zákony a panuje bezvládí. Hlavními představiteli tohoto konceptu jsou Thomas Hobbes, J. J. Rousseau a John Locke.

V protikladu k nim vznikla analytická jurisprudence (Jeremy Bentham nebo John Austin) a historickoprávní škola (Karl von Savigny, Henry Maine), u nichž je charakteristický také vliv pozitivismu[6]. Na rozdíl od přirozenoprávních teoretiků zakládají společnost na reálných smluvních vztazích mezi jednotlivci, kdy se smlouva stává dalším typem sociálního vztahu.

Spolu se změnami ve společnosti na přelomu 19. a 20. století došlo k vydělení sociologie práva a vzniku prvních sociologicko-právních teorií jako je sociologická jurisprudence a právní realismus v USA, teorie volného práva od Eugena Ehrlicha nebo zájmová jurisprudence formulovaná Philipem Heckem.

Mezi dnes nejvýznamnější přístupy patří systémová teorie německého sociologa Niklas Luhmanna. Ten vyvinul teorii sociálních systémů, která vychází z předpokladu, že samotná společnost je měnící se struktura založená primárně na komunikaci. Právo, coby jeden z jejích subsystémů, funguje jako struktura určující hranice a způsoby očekávaného chování ve společnosti[7].

Sociologie a jurisprudence[editovat | editovat zdroj]

Jurisprudence (věda zkoumající pozitivní i přirozené právo) využívá některé sociologické pojmy a kategorie, díky nimž může lépe vysvětlit právně teoretické problémy, a sociologické metody výzkumu. Ve vztahu k právní praxi se pak sociologie práva uplatňuje v rámci právní politiky, ověření efektivnosti práva či konkrétní aplikaci práva na jednotlivé případy[8].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VEČEŘA. Sociologie práva. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9788073803216. S. 15-16. 
  2. PŘIBÁŇ. Sociologie práva : systémově teoretický přístup k modermímu právu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 8085850184. S. 18-19. 
  3. VEČEŘA. Sociologie práva. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9788073803216. S. 18-20. 
  4. PŘIBÁŇ. Sociologie práva : systémově teoretický přístup k modermímu právu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 8085850184. S. 27-28. 
  5. PŘIBÁŇ. Sociologie práva : systémově teoretický přístup k modermímu právu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 8085850184. S. 38. 
  6. PŘIBÁŇ. Sociologie práva : systémově teoretický přístup k modermímu právu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 8085850184. S. 51. 
  7. VEČEŘA. Sociologie práva. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9788073803216. S. 54. 
  8. VEČEŘA. Sociologie práva. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9788073803216. S. 20-23. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PŘIBÁŇ, Jiří. Sociologie práva: systémově teoretický přístup k modernímu právu. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Základy sociologie. ISBN 80-85850-18-4.
  • VEČEŘA, Miloš a Martina URBANOVÁ. Sociologie práva. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-321-6.

Související články[editovat | editovat zdroj]