Křesťanství a homosexualita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Křesťanství nemá k homosexualitě jednotný ucelený pohled, většinově ale odmítá sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví. Pozice se liší u jednotlivých denominací. Římskokatolická církev, pravoslavná církev, anglikánská církev, evangelikální a letniční církve sexuální vztah dvou osob stejného pohlaví většinou odmítají jako odporující Boží vůli. Mezi některými protestantskými církvemi, především v západních zemích, jsou církve k homosexualitě vstřícnější. Některé uznávají registrovaná partnerství za rovnocenná s manželstvím. Jiné je neuznávají, ale žehnají párům osob stejného pohlaví. Pozice k tématu je u jednotlivých křesťanů rozdílná a také uvnitř jednotlivých denominací existují nejrůznější názory na téma homosexuality, které nemusí odpovídat oficiálním postojům jednotlivých církví.

Postoje jednotlivých církví[editovat | editovat zdroj]

Někteří křesťanští aktivisté využívají k vyjádření svého pohledu na homosexualitu mimo jiné pojmy Side A (strana A), Side B (strana B). „Strana A“ zde značí ty, kteří věří, že vztahy osob stejného pohlaví jsou v Božích očích stejně platné jako vztahy heterosexuálních osob a podporují tak například stejnopohlavní manželství. Naopak zastánci „strany B“ považují manželství jako vztah dvou osob různého pohlaví, a proto považují za morální držet celibát, popř. žít s osobou opačného pohlaví.[1][2][3]

Římskokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Homosexualita a katolická církev.

Římskokatolická církev rozlišuje mezi homosexuální náklonností a chováním. Zatímco homosexuální náklonnost je podle ní neovlivnitelná, a tudíž není sama o sobě hříšná, hříšné je naopak praktikování homosexuálního styku.[4] Po homosexuálech je tedy požadováno žít v celibátu.

Uvnitř církve jsou na téma homosexuality rozdílné názory, které se navíc liší i podle jednotlivých zemí. Vysoká míra akceptace homosexuality je především v západních zemích, dále např. Brazílii nebo na Filipínách.[zdroj?]

Anglikánská církev[editovat | editovat zdroj]

V rámci církví Anglikánského společenství je postoj k homosexualitě různý. Zatímco v anglikánských provinciích ve Spojených státech, Skotsku, Jihoafrické republice a Kanadě je postoj k homosexualitě tolerantní, většina anglikánských církví v zemích třetího světa homosexualitu odmítá.

Starokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

V západoevropských starokatolických církvích převažuje od 90. let 20. století akceptace homosexuality. Svazky osob stejného pohlaví nejsou považovány za rovnocenné manželství. Není ale odmítáno takovým svazkům žehnat.

Protestantské církve[editovat | editovat zdroj]

Postoj jednotlivých protestantských církví je různý. Většina protestantských církví v západní Evropě, Spojených státech a Kanadě akceptuje homosexuální chování a mnohé církve žehnají homosexuálním párům.

Kritické názory[editovat | editovat zdroj]

Křesťanská kritika vůči homosexuálnímu chování vychází z určitých interpretací biblických textů. Podle některých názorů kniha Leviticus zapovídá homosexuální sex. Někteří[kdo?] badatelé interpretují Genesis 16:5, že ukazuje homosexuální chování jako příčinu zničení Sodomy a Gomory. Mezi novozákonní pasáže, které lze interpretovat jako zapovídající homosexuální chování, jsou Římanům 1:26-27, Korinťanům 6:9-10, Timoteus 1:10 a Juda 1:7.

Katechismus katolické církve uvádí, že muži a ženy, kteří mají homosexuální sklony, by měli být přijímání s úctou, soucitem a citlivostí. Je třeba se vyhnout jakékoliv formě diskriminace. Na druhou stranu ale církev vyžaduje, aby homosexuální osoby dodržovaly sexuální půst, protože pro ni jediná přípustná forma sexuality je pouze styk mezi mužem a ženou v rámci manželství.[5]

Pozitivní postoje[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století teologové jako Jürgen Moltmann, Hans Küng, John Robinson, biskup David Jenkins, Don Cupitt a biskup Jack Spong začali zpochybňovat tradiční teologické názory a chápání biblických textů. Podle nich docházelo k chybným překladům nebo se nevztahují k tomu, jak je v současnosti chápán pojem homosexualita.

Někteří křesťané věří, že docházelo ke špatným překladům a interpretacím některých textů. Liberální křesťané vycházejí z původních textů v hebrejštině a latině a interpretují je odlišně. Podle těchto interpretací jsou také verše podporující otroctví nebo nadřazený postoj mužů k ženám odporující Boží vůli a tomu, jak chápeme křesťanství. Podle těchto názorů je třeba odlišovat nemravné sexuální chování jako znásilnění, prostituci a sexuální rituály od mravného sexuálního chování v trvalých partnerských vztazích bez ohledu na sexuální orientaci.

Prof. John Boswell z Yale University tvrdil, že v dobách raného křesťanství existovaly homosexuální svazky a některé homosexuální vztahy vidí i v Bibli. Podle jeho názoru začala být homosexualita postihována a trestána až od 12. století.

Desmond Tutu, bývalý anglikánský arcibiskup v Kapském Městě a nositel Nobelovy ceny míru, vnímal homofobii jako zločin proti lidskosti a přirovnával ji k apartheidu.[6][7]

V současné době dochází ke zlepšování vnímání homosexuálů mezi křesťany, a to i v rámci církví, které jsou oficiálně zaměřeny proti homosexualitě.

Homosexuální křesťané a jejich organizace[editovat | editovat zdroj]

Podle George Barny, který se věnoval výzkumu homosexuálních křesťanů, je křesťanů mezi homosexuály mnohem více, než se předpokládalo. Mnoho z nich ale vnímá svou víru jako osobní záležitost a nezapojuje se do života církví, kde se často necítí dobře.

V Česku se homosexuální křesťané sdružují ve spolku Logos Česká republika, který má místní skupiny v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové.

Postoje církví v Česku[editovat | editovat zdroj]

Českobratrská církev evangelická[editovat | editovat zdroj]

Homosexualita je v ČCE předmětem debaty. Synodní dokument z roku 2005 nazvaný Problematika homosexuálních vztahů'[8] je nesen v liberálním duchu a vyznívá ve prospěch akceptace homosexuálního soužití. Evangelíci tradičně poskytují prostory pro aktivity mezidenominačního spolku Logos, jehož cílem je integrace gayů a leseb do společnosti i církví.

Slezská církev evangelická augsburského vyznání[editovat | editovat zdroj]

SCEAV zaujímá v záležitosti homosexuality konzervativní postoje. Podle dokumentu z roku 2006 nazvaného Stanovisko SCEAV k otázce homosexuality[9] je sexuální soužití osob stejného pohlaví hříchem a nemůže mu být žehnáno.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christianity and homosexuality na anglické Wikipedii a Homosexualität und Christentum na německé Wikipedii.

  1. SHIRLEY, Betsy. The Gay Christian Network Conference Just Met in Houston. Here's Why That's Significant [online]. Sojourners [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LEE, Justin. The Great Debaete: Justin's View [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. POST, Kathryn. Traditional ‘Side B’ LGBTQ Christians experience a renaissance [online]. Religion News Service [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2396
  5. Katechismus katolické církve, odstavce 2357–2359
  6. KLINKEN, Adriaan van. Desmond Tutu’s long history of fighting for lesbian and gay rights [online]. The Conversation, 2020-02-17 [cit. 2024-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-27. (anglicky) 
  7. Archbishop Tutu 'would not worship a homophobic God' [online]. BBC, 2013-07-26 [cit. 2024-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-27. (anglicky) 
  8. Archivovaná kopie. www.e-cirkev.cz [online]. [cit. 2016-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-17. 
  9. http://www.sceav.cz/cs/component/k2/item/899-stanovisko-sceav-k-otázce-homosexuality?start=1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]