Marguerite Yourcenarová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marguerite Yourcenarová
Rodné jméno Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour
Narození 8. června 1903
Brusel
Úmrtí 17. prosince 1987 (ve věku 84 let)
Bar Harbor
Povolání spisovatel, překladatel, básník, romanopisec, esejista a vysokoškolský pedagog
Významná díla Hadriánovy paměti
Kámen mudrců
Alexis ou le Traité du vain combat
Nouvelles orientales
Archives du Nord
… více na Wikidatech
Ocenění Prix Femina (1968)
Erasmus Prize (1983)
komandér Řádu čestné legie
Literarní cena prince Pierra Monackého
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marguerite Yourcenarová, nepřechýleně Marguerite Yourcenar (pseudonym), vlastním jménem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour, (8. června 1903 Brusel, Belgie17. prosince 1987, Bar Harbor, Maine, USA) byla francouzská autorka románů, esejí, povídek, básní, kritik, divadelních her a překladů (např. Virginie Woolfová). Stala se první ženou zvolenou do Francouzské akademie (1980).

Jako spisovatelka se Yourcenarová proslavila především svými metafyzickými historickými romány, ve kterých se věnuje detailním portrétům lidí z minulých dob, ale i tématům jako je homosexualita. Většinou nejde o historické romány v tradičním slova smyslu, autorka se v nich nepokouší o rekonstrukci minulosti, ale snaží se spíše dobrat obecného smyslu lidského života. Yourcenarová se inspirovala atmosférou evropské renesance a neoklasicismu, ale také orientální moudrostí.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Marguerite Yourcenarová se narodila do franko-belgické šlechtické rodiny v Bruselu. Její matka zemřela na následky porodu. Marguerite strávila rané dětství s otcem na zámečku Mont-Noir. Přestože nikdy nenavštěvovala školu, odmaturovala z latiny a řečtiny na výbornou. Psaní se začala věnovat už v pubertě, kdy prožívala hektické období kvůli svému nekonformnímu otci Michelovi, který hodně cestoval a žil aristokratickým životem. Ačkoliv ji podporoval v její spisovatelské kariéře a vydával na své náklady její první díla, citovou oporu u něho nenacházela, protože byl posedlý vidinou opětovného získání ztraceného jmění a čím dál víc propadal své herní vášni.

Dědictví, které Yourcenarové připadlo po otcově smrti, jí přes jeho marnotratnost stále ještě po dlouhou dobu umožňovalo žít bohémským životem a věnovat se literatuře, cestování a milostným aférám v Paříži.

Po vypuknutí druhé světové války se přestěhovala do Spojených států, kde se živila vyučováním francouzské literatury na Univerzitě v New Yorku. Strávila hodně času cestováním mezi Francií a USA, kde žila se svou partnerkou Grace Frickovou, která přeložila do angličtiny několik jejích děl. Po roce 1950 se natrvalo usadila ve státě Maine.

V roce 1980 se Yourcenarová, přestože o to příliš nestála, stala první ženou zvolenou do Francouzské akademie. Zemřela v malém městečku Bar Harbor na Mount Desert Island, ostrově na pobřeží státu Maine, dne 8. června 1987.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi její nejznámější díla patří zejména Les Mémoires d’Hadrien (1951) – pseudopaměti římského císaře Hadriána2. století n.l., L’Œuvre au noir (1968) – fiktivní životopis renesančního alchymisty, Le Labyrinthe du monde – autobiografická trilogie, Alexis ou le Traité du vain combat (1929) – její první román, ve kterém se homosexuálně založený muž formou dopisu pokouší vysvětlit své ženě, proč ji opouští -, Pindare (1932) – životopis slavného antického básníka inspirovaný studiem antické literatury během autorčina pobytu v Řecku – a Le Coup de grâce (1939).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Le jardin des chimères (1921)
  • Alexis ou le traité du vain combat (1929)
  • La nouvelle Eurydice (1931)
  • Pindare (1932)
  • Denier du rêve (1934)
  • La mort conduit l'attelage (1934)
  • Feux (1936)
  • Nouvelles orientales (1938) - přel.: Orientální povídky (Eva Schleissová)
  • Les songes et les sorts (1938)
  • Le coup de grâce (1939) – přel.: Rána z milosti (Jarmila Fialová)
  • Mémoires d'Hadrien (1951) – přel.: Hadriánovy paměti (Marie Veselá-Janů)
  • Électre ou La chute des masques (1954)
  • Les charités d'Alcippe (1956)
  • Constantin Cavafy (1958)
  • Sous bénéfice d'inventaire (1962)
  • Fleuve profond, sombre rivière: les negros spirituals (1964)
  • L'Œuvre au noir (1968, Prix Femina 1968) – přel.: Kámen mudrců (Marie Janů-Veselá)
  • Yes, Peut-être, Shaga (1969)
  • Théâtre (1971)
  • Souvenirs pieux (1974)
  • Archives du Nord (1977)
  • Le Labyrinthe du monde (1974–84) – přel.: Bludiště světa (Jarmila Fialová)
  • Mishima ou la vision du vide (1980)
  • Anna, soror... (1981)
  • Comme l'eau qui coule (1982) – přel.: Jak voda, která plyne (Růžena Steklačová)
  • Le temps, ce grand sculpteur (1984)
  • La Couronne et la Lyre (1986)
  • Quoi? L'Éternité (1988)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]