Johann Joachim Winckelmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Joachim Winckelmann
Narození 9. prosince 1717
Stendal
Úmrtí 8. června 1768 (ve věku 50 let)
Terst
Povolání historik umění, antropolog, knihovník, archeolog a historik
Alma mater Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg
Významná díla Gedanken über die Nachahmung der griechischen Werke in der Malerei und Bildhauerkunst
Geschichte der Kunst des Alterthums
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Johann Joachim Winckelmann

Německý estetik Johann Joachim Winckelmann (9. prosince 1717, Stendal8. června 1768, Terst) byl jedním ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie, především klasické archeologie. Jako první rozlišil starověké umění na řecké a římské. Nebyl jen archeolog a kunsthistorik, ale také jeden z teoretiků klasicistického hnutí v umění 2. pol. 18. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Winckelmann pocházel z prostých poměrů. Narodil se v rodině ševce ve městě Stendalu ve Staré Marce na území Saska-Anhaltska. Studoval na univerzitách v Halle a v Jeně. Už během studií se stal velkým obdivovatelem antické literatury a umění. Roku 1743 se stal učitelem, což ho však nenaplňovalo, proto změnil místo a roku 1748 se stal knihovníkem hraběte Bühna na jeho zámku u Drážďan. Později odjel do Říma, kde konvertoval ke katolictví a od roku 1758 působil jako bibliotekář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Římě, odkud podnikal archeologické výpravy do různých částí Itálie. Světovou proslulost získal svými výzkumy v Pompejích a Herculaneu, římských městech v Kampánii, zničených roku 79 výbuchem Vesuvu. Popel a láva tato města zakonzervovaly a zachovaly je jako nesmírně cenný doklad antické civilizace. Vykopávky Pompejí sice začaly být prováděny již roku 1718, ovšem bez vědeckých ambicí. Artefakty z obou měst, např. sochy a mozaiky, byly zpočátku hodnoceny jako romantické kuriozity a zdobily zahrady neapolských šlechticů.

Johann Joachim Winckelmann

Exaktní přístup k těmto unikátním nálezům prosadil právě Winckelmann, který v roce 1762 vydal první Dopis o herkulánských objevech a o dva roky později druhý Dopis. V té době vychází i Winckelmannovo hlavní dílo: Dějiny umění starověku, které představuje nejvýznamnější syntézu a pojednání o vývoji antické kultury v 18. stol. Nedlouho před svou smrtí, v roce 1767 v práci Monumenti antichi inediti položil Winckelmann základy nové vědní disciplíny - archeologie. Své spisy psal v němčině i v latině. Ve svém díle Winckelmann poprvé použil systematickou kategorizaci uměleckých děl podle stylu, která se stala základem moderní historie umění. Mnozí novodobí autoři jej také považují za zakladatele dějiny umění.[1] Řecké umění pokládal za vrchol estetiky a umělecké dokonalosti. Období antiky si velmi idealizoval.[2] Jeho názory způsobily, že umění starého Egypta a Mezopotámie byla zpočátku považována za nízká a barbarská. Winckelmann byl homosexuál. Zemřel násilnou smrtí, roku 1768 byl totiž ubodán loupežným vrahem v hotelu v Terstu, když se vracel do Říma z Vídně, kde prezentoval své výzkumy císařovně Marii Terezii. Jeho zavraždění vyvolalo mezi tehdejšími intelektuály, jako byl. např. mladý Goethe, velké zděšení.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  1. Gedanken über die Nachahmung der griechischen Werke in der Malerei und Bildhauerkunst ("Myšlenky o imitování řeckých děl v malířství a sochařství") 1.  vydání vyšlo jen v nákladu 50 výtisků (1755))
  2. Description des pierres gravées du feu Baron de Stosch (1760)
  3. Anmerkungen über die Baukunst der Alten ("Pozorování starověké architektury"), včetně části zaměřené na chrámy v Paestu (1762)
  4. Sendschreiben von den Herculanischen Entdeckungen (Dopis o objevech v Herculaneu) (1762)
  5. Nachrichten von den neuesten Herculanischen Entdeckungen (Zpráva o nejnovějších objevech v Herculaneu) (1764)
  6. Geschichte der Kunst des Alterthums („Historie starověkého umění“) (1764) - nejdůležitější dílo, které položilo základy klasické archeologie.
  7. Versuch einer Allegorie - úvahové dílo (1766)
  8. Monumenti antichi inediti (1767-1768), s úvodem Trattato preliminare, který představuje základní nástin historie umění. Obrázky v tomto díle se týkají předmětů, které byly buď špatně interpretovány nebo vůbec.
  9. Briefe an Bianconi - publikováno 11 let po jeho smrti v Antologia romana.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Robinson, Walter (1995). Instant Art History: The father of official art history was a German named Johann Joachim Winckelmann (1717-68).
  2. Pijoan, José: Dejiny umenia 2. Ikar, Bratislava 2008. s. 7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]