Johann Joachim Winckelmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Joachim Winckelmann
Johann Joachim Winckelmann
Johann Joachim Winckelmann
Narození 9. prosince 1717
Stendal
Úmrtí 8. června 1768 (ve věku 50 let)
Terst
Povolání historik umění, antropolog, knihovník, archeolog a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Německý estetik Johann Joachim Winckelmann (9. prosince 1717, Stendal - 8. června 1768, Terst) byl jedním ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie, především klasické archeologie. Jako první rozlišil starověké umění na řecké a římské. Nebyl jen archeolog a kunsthistorik, ale také jeden z teoretiků klasicistického hnutí v umění 2. pol. 18. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Winckelmann pocházel z prostých poměrů. Narodil se v rodině ševce ve městě Stendalu ve Stará marka na území Saska-Anhaltska. Studoval na univerzitách v Halle a v Jeně. Už během studií se stal velkým obdivovatelem antické literatury a umění. Roku 1743 se stal učitelem, což ho však nenaplňovalo, proto změnil místo a roku 1748 se stal knihovníkem hraběte Bühna na jeho zámku u Drážďan. Později odjel do Říma, kde konvertoval ke katolictví a od roku 1758 působil jako bibliotekář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Římě, odkud podnikal archeologické výpravy do různých částí Itálie. Světovou proslulost získal svými výzkumy v Pompejích a Herculaneu, římských městech v Kampánii, zničených roku 79 výbuchem Vesuvu. Popel a láva tato města zakonzervovaly a zachovaly je jako nesmírně cenný doklad antické civilizace. Vykopávky Pompejí sice začaly být prováděny již roku 1718, ovšem bez vědeckých ambicí. Artefakty z obou měst, např. sochy a mozaiky, byly zpočátku hodnoceny jako romantické kuriozity a zdobily zahrady neapolských šlechticů. Exaktní přístup k těmto unikátním nálezům prosadil právě Winckelmann, který v roce 1762 vydal první Dopis o herkulánských objevech a o dva roky později druhý Dopis. V té době vychází i Winckelmannovo hlavní dílo: Dějiny umění starověku, které představuje nejvýznamnější syntézu a pojednání o vývoji antické kultury v 18. stol. Nedlouho před svou smrtí, v roce 1767 v práci Monumenti antichi inediti položil Winckelmann základy nové vědní disciplíny - archeologie. Své spisy psal v němčině i v latině. Ve svém díle Winckelmann poprvé použil systematickou kategorizaci uměleckých děl podle stylu, která se stala základem moderní historie umění. Mnozí novodobí autoři jej také považují za zakladatele dějiny umění.[1] Řecké umění pokládal za vrchol estetiky a umělecké dokonalosti. Období antiky si velmi idealizoval.[2] Jeho názory způsobily, že umění starého Egypta a Mezopotámie byly zpočátku považovány za nízké a barbarské. Winckelmann byl homosexuál. Zemřel náslinou smrtí, roku 1768 byl totiž ubodán loupežným vrahem v hotelu v Terstu, když se vracel do Říma z Vídně, kde prezentoval své výzkumy císařovně Marii Terezii. Jeho zavraždění vyvolalo mezi tehdejšími intelektuály, jako byl. např. mladý Goethe, velké zděšení.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  1. Gedanken über die Nachahmung der griechischen Werke in der Malerei und Bildhauerkunst ("Myšlenky o imitování řeckých děl v malířství a sochařství") 1.  vydání vyšlo jen v nákladu 50 výtisků (1755))
  2. Description des pierres gravées du feu Baron de Stosch (1760)
  3. Anmerkungen über die Baukunst der Alten ("Pozorování starověké architektury"), včetně části zaměřené na chrámy v Paestu (1762)
  4. Sendschreiben von den Herculanischen Entdeckungen (Dopis o objevech v Herculaneu) (1762)
  5. Nachrichten von den neuesten Herculanischen Entdeckungen (Zpráva o nejnovějších objevech v Herculaneu) (1764)
  6. Geschichte der Kunst des Alterthums („Historie starověkého umění“) (1764) - nejdůležitější dílo, které položilo základy klasické archeologie.
  7. Versuch einer Allegorie - úvahové dílo (1766)
  8. Monumenti antichi inediti (1767-1768), s úvodem Trattato preliminare, který představuje základní nástin historie umění. Obrázky v tomto díle se týkají předmětů, které byly buď špatně interpretovány nebo vůbec.
  9. Briefe an Bianconi - publikováno 11 let po jeho smrti v Antologia romana.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Robinson, Walter (1995). Instant Art History: The father of official art history was a German named Johann Joachim Winckelmann (1717-68).
  2. Pijoan, José: Dejiny umenia 2. Ikar, Bratislava 2008. s. 7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]