Ruský chanát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rus
9. století Kyjevská Rus 
geografie
Mapa
Mapa znázorňující varjažská/ruská sídla (v červeném) a rozmístění slovanských kmenů (v šedé barvě) v polovině 9. století. Chazarský vliv označen modře.
žádné
obyvatelstvo
národnostní složení:
Seveřané (Rusové), Slované
státní útvar
vznik:
cca rok 830
zánik:
cca 882899
státní útvary a území
Předcházející:
Holmgard Holmgard
Čudové Čudové
Běloozero (Vepsové) Běloozero (Vepsové)
Polock (Kriviči) Polock (Kriviči)
Rostov (Merjané) Rostov (Merjané)
Muronové Muronové
Černé Bulharsko Černé Bulharsko
Nástupnické:
Kyjevská Rus Kyjevská Rus

Ruský chanát (rusky Русский каганат) nebo také Ruský kaganát (tj. od turkického titulu kagan) je moderní pojem pro hypotetický raně středověký státní útvar v 9. století předcházející Kyjevské Rusi. Rozkládal se v severozápadních částech dnešního Ruska (vyloučeny nejsou ani jiné oblasti viz níže) a pro nedostatek pramenů zůstává zahalen tajemstvím. O jeho vznik se měli zasloužit skandinávští vikingové (nazývaní varjagové), kupci a osadníci původem ze Švédska, byli slovanským obyvatelstvem také přezdíváni jako Rusové, a to dle jejich plavé barvy vlasů. Sami Slované toto označení přijali postupně za své. Tito Skandinávci měli na slovanském území vytvořit elitní družiny a vládnout Slovanům jako šlechta. Dle některých západních a arabských historických zdrojů stál v čele tohoto státního útvaru panovník s titulem chán, resp. kagan (rusky каган, хакан), odtud název „Ruský chanát“.

Chán či kagan[editovat | editovat zdroj]

Titul chán je turkického původu a vztahoval se tradičně k vůdcům turkických kočovných kmenů. Obdobný titul kagan (tj. „Velký chán“) je turkické označení pro významnějšího panovníka, který na rozdíl od chána vládne většímu státnímu útvaru nazývaného kaganát. Rusové mohli titul kagana převzít od sousedního turkického národa Chazarů. Pro Rusy mohl představovat snahu o vytvoření vlastního státu, čímž by se vyrovnali sousední konkurenční říši Chazarů a tak s Chazary lépe soupeřit o kontrolu nad slovanskými kmeny v oblasti. Podle méně známých zdrojů (Peter Golden, Omeľjan Josifovič Pricak) naopak titul symbolizoval vazalskou závislost Rusů na Chazarské říši. V historických pramenech z 10. století se titul ve vztahu k vládci Rusů nepoužíval. Předpokládá se, že v té době nebylo zvykem ho užívat nebo se ho užívalo neoficiálně, a to z důvodu jeho neevropského či nekřesťanského původu. Nicméně titul „chán“ se objevuje v řadě staroruských textů z 11. a 13. století. Titul byl totiž přiznán kyjevským knížatům.

Území[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik variant, kde se nacházelo území Ruského kaganátu:

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Kmeny ve východní Evropě v 9. století

Ruský kaganát vznikl pravděpodobně v 9. století a byl přímým předchůdcem staroruského státu. Název Ruský chanát se od tohoto období stal základním historickým termínem, který vznikl v dějinách Ruska v druhé polovině 9. století.

Ucelený pohled na dějiny Ruského kaganátu však neexistuje, a to ze dvou důvodů:

Verze prvních písemných zmínek o Ruskem chanátu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zmínka o tomto chanátu pochází z roku 839, kdy podle staroruských letopisů ještě neexistovala Kyjevská Rus.

9. století[editovat | editovat zdroj]

  • Bertinské anály (839)
CHAN NÁRODA RUSKÉHO (rusky: хакан народа Рос)

V oficiální franské kronice je záznam textu s názvem Povídání o byzantském poslu. Text hovoří o tom, jak 18. května 839 přišel na dvůr posel Ludvíka I. Pobožného s požadavkem, aby uznal existenci Ruského chanátu: ... že oni, t.j. národ, se nazývají Rusové (Rhos) a král (rex), který měl titul chán (chacanus) je poslal spolu s Teofilem za ním. On (Theofil) prosil ..., aby z milosti císaře a s jeho pomocí se přes jeho zemi bezpečně dostali do své vlasti, protože cesta, kterou do Konstantinopole přijeli ležela na území Barbarů. Sám Theofil si nepřál, aby se vrátili stejnou cestou, aby se jim něco špatného nestalo. Císař si důkladně prostudoval proč k němu Theofil s posly přišel a zjistil, že tito lidé jsou z národa Švédů (Sueones), proto je pokládal spíše za sabotéry (i v jejich, i ve své zemi), než za přátelský národ. Rozhodl se je tedy dlouho zadržet, dokud se nevyjasní jak to vlastně s nimi je - zda k němu přišli s čistými úmysly nebo ne[5].

CHAN NORMANŮ (rusky: хаган норманнов)

V odpovědi na poselství byzantského císaře Basileia I. Ludvík II. vede spor o titulech zahraničních vládců a tvrdí, že Frankové - na rozdíl od Byzantinců - nazývali chanátem pouze stát Avarů, a ne Chazarů nebo Normanů: My nazýváme chanátu stát Avarů, a ne Chazarů ani Normanů a vládce Bulharů se nenazývá státníkem, ale králem nebo panovníkem[6].

O čem projednával v ztraceném listu Basileios I. není známo. Normani (doslovný překlad tzv. Severní lidé) se v tomto případě ztotožnili s Rusy na základě antologických a latinských pramenů z toho období[7][8].

10. století[editovat | editovat zdroj]

  • Arabsko-perští geografové (Ibn Rusty, Chudul Al-Alam)
CHÁN RUSI (rusky: хакан рус)

V souhrnném díle Anonymní zeměpisné zápisky z 9. století se nachází nejstarší možná zmínka o východní Evropě z arabského světa. Na jeho stránkách se Ibn Ruste a Hubl Al-Alam shodují v názoru, že Rusové se od Slovanů liší tím, že žijí na ostrovech a jejich panovník má titul chán [9].

11. století - 12. století (Kyjevská Rus)[editovat | editovat zdroj]

Metropolita Kyjevské Rusi patriarcha Ilarion ve svých traktátech (Slovo o zákonu a milosti a Vyznání víry) nazývá chánem Vladimíra I. jako „Velkého chána naší země“ a jeho syna Jaroslava I. Moudrého zase „Blahověrným chánem Jaroslavem“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Boris Alexandrovič Rybakov, Lev Nikolajevič Gumilev, Anatolij Petrovič Novoselcev, Alexandr Vasiljevič Nazarenko
  2. Georgij Vladimirovič Bernadskij, Valentin Vasiljevič Sedov.
  3. Jelena Sergejevna Galkinová
  4. Vasilij Vladimirovič Barto, Omeljan Josifovič Pricak, Konstantin Zuckerman
  5. Annales Bertiniani, rok 839 Archivováno 24. 7. 2010 na Wayback Machine
  6. ( 'PŘEKLAD do latiny V BODĚ 4') Chaganum vero nos prelatum Avarum, non Gazanorum aut Nortmannorum nuncupari repperimus, neque principem Vulgarum, sed regem, vel. Dominum Vulgarum. Chronicon Salernitanum Archivováno 6. 1. 2011 na Wayback Machine
  7. Joan Jáhen: Benátská kronika, 10. - 11. století.
  8. Liutprand z Cremony - diplomat a posel žijící v letech 949 - 968 v Konstantinopol e.
  9. Viz článek Rusové.