Vladimir Jakovlevič Propp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimir Jakovlevič Propp
Vladimir Propp (1928 year) (cropped).jpg
Narození 16.jul. / 28. dubna 1895greg.
Petrohrad
Úmrtí 22. srpna 1970 (ve věku 75 let)
Petrohrad
Povolání antropolog, jazykovědec, spisovatel, vysokoškolský učitel, literární kritik, literární historik a filolog
Stát RuskoRusko Rusko
Alma mater Petrohradská státní univerzita
Témata folkloristika, etnografie, slavistika, Ruská literatura, německá literatura a německá filologie
Významná díla Morphology of the Folk Tale
Ocenění Řád rudého praporu práce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Jakovlevič Propp (rusky Владимир Яковлевич Пропп; 29. dubna 1895 Petrohrad22. srpna 1970 Leningrad)[1] byl ruský lingvista, průkopník strukturalistického zkoumání lidových pohádek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině německého sedláka původem z Povolží, v letech 1913-1918 studoval ruskou a německou filologii na Petrohradské univerzitě a pak učil ruštinu a němčinu na středních školách. Roku 1928 vyšlo jeho průkopnické dílo „Morfologie pohádky“ a od roku 1932 přednášel ruštinu a ruskou literaturu a později i literaturu německou na leningradské univerzitě. Později se zabýval hlavně folklórem a formálním rozborem lidových pohádek.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Propp, jakožto literární vědec a naratolog, se zabýval problematikou narativních textů. Během svého života výrazně kritizoval tzv. finskou historicko-geografickou školu studia pohádek a folkloru , především Antti Aarneho kvůli jeho metodologii a postupům. Jeho kritika spočívá v tom, že podle Proppa jsou v pohádce důležité vztahy mezi motivy mnohem více než jednotlivé motivy a typy samy o sobě. Propp se považuje za nepřímého otce strukturalismu a podle Umberta Eca patří spolu s de Saussurem, Lévi-Straussem a Hjelmslevem ke strukturalistické „svaté čtveřici“. Následovníci Proppa jako např. Lévi-Strauss, Roland Barthes a Algirdas Julien Greimas , zkoumali podobné fenomény , ale nejen na pohádce, ale i na psané literatuře. Propp ve své práci používá biologizující metafory odvozené z přírodních věd („morfologie“). Zkoumá pouze texty a písemnou formu pohádek a ostatního folkloru, nevěnuje se živému vyprávění a ústní formě příběhů. Ve svých dílech cituje Goetheho chápání umění. Zavádí pojem ‚aktant‘ jakožto motiv v moderní naratologii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Proppovy dvě hlavní studie o skladbě, prvcích a dějinných a kulturních kořenech pohádek jsou

  • Morfologie pohádky
  • Historické kořeny magických příběhů.

V první knize velice přesně a podrobně třídí různé větve pohádkového žánru a identifikuje neměnné funkce postav a jejich základní charakteristiky na základě přesvědčivé empirické dokumentace. Když kniha roku 1958 vyšla v překladech, vyvolala senzaci a významně ovlivnila strukturalistické badatel, zejména C. Lévi-Strausse.

V druhé knize (Historické kořeny magických příběhů) se věnuje rekonstrukci vzniku pohádky a zasazuje ji do širokého kulturního a dějinného kontextu. V magickém příběhu nalézá kreativní a autenticky lidové ztvárnění dávných vztahů výroby a příslušných magicko-náboženských projevů.

Struktura pohádky[editovat | editovat zdroj]

Podle Proppa pohádka ve své „úplné“ formě obsahuje celkem 31. bodů. Nemusí být přítomny všechny, ale vždy v stejném pořadí. Tyto body jsou následující:

  1. Člen rodiny odchází pryč (uvedení hrdiny);
  2. Zákaz uložený hrdinovi;
  3. Porušení zákazu (uvedení záporného hrdiny);
  4. Záporný hrdina se pokouší o řešení (pokouší se najít děti/poklad apod. nebo se budoucí oběť obrací na něj);
  5. Záporný hrdina získává informace o hrdinovi;
  6. Záporný hrdina se pokouší oklamat oběť a zmocnit se jí/jejích předmětů;
  7. Oběť je oklamána a nevědomky pomáhá zápornému hrdinovi;
  8. Záporný hrdina poškozuje člena rodiny;
  9. Neštěstí je odhaleno (hrdina je vyslán, je zavolán na pomoc apod., resp. poškozený hrdina je vyslán pryč;
  10. Hledač souhlasí s protiakcí nebo se pokouší o protiakci;
  11. Hrdina opouští domov;
  12. Hrdina je zkoušen, dotazován, napadán apod. připravuje se cesta, na níž získá magickou pomoc („dárce“);
  13. Hrdina reaguje na akci budoucího dárce (zkouška, osvobození zajatého, usmíření hádajících se, vykonává službu apod.;
  14. Hrdina získává magický předmět;
  15. Hrdina se přesouvá nebo je veden k tomu, za čím se vydal;
  16. Hrdina a záporný hrdina svádějí přímý boj;
  17. Hrdina je zraněn/označen;
  18. Záporný hrdina je poražen (zabit v boji, poražen v hádankách, zabit ve spánku, vyhnán apod.);
  19. Původní neštěstí je napraveno;
  20. Hrdina se vrací;
  21. Hrdina je pronásledován (někdo se ho pokouší zabít, oklamat apod.);
  22. Hrdina je zachráněn od pronásledování;
  23. Hrdina – nepoznán – přichází domů;
  24. Falešný hrdina si nárokuje jeho pocty;
  25. Hrdinovi je předložen těžký úkol (ordál, zkouška, hádanka, zkouška síly či vytrvalosti apod.);
  26. Zkouška složena;
  27. Hrdina je rozpoznán (díky znamení/zranění, které mu vtiskl záporný hrdina, nebo díky předmětu);
  28. Falešný hrdina nebo záporný hrdina je zajat;
  29. Hrdina získává nový vzhled (krásný, nové šaty apod.);
  30. Záporný hrdina je potrestán;
  31. Hrdina se žení a nastupuje na trůn (je odměněn).

Když se těchto 31 bodů pokusíme ještě více schematizovat, dostaneme celkem 5 základních bodů:

  1. Hrdina objevuje nedostatek.
  2. Hrdina se vydává na cestu.
  3. Hrdina nachází pomocníka/protivníka.
  4. Hrdinovi je uložena zkouška.
  5. Hrdina je odměněn, nebo se rozvíjí nový nedostatek.

Při zabstraktnění jednotlivých bodů můžeme toto schéma aplikovat nejen na pohádky, ale i na jakýkoli ucelený příběh.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Jakovlevič Propp
  • Vladimír Jakovlevič Propp: Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H&H, 1999. ISBN 80-86022-16-1)
  • Vilmos Voigt: Propp, Vladimir Jakovlevič. In: Enzyklopädie des Märchens, sv. 10 (2002), sloupce 1435–1442.
  • Serena Grazzini: Der strukturalistische Zirkel. Theorien über Mythos und Märchen bei Propp, Lévi-Strauss, Meletinskij. Wiesbaden 1999 (DUV: Literaturwissenschaft).
  • Reinhard Breymayer: Vladimir Jakovlevič Propp (1895–1970) – Leben, Wirken und Bedeutsamkeit. In: Linguistica Biblica 15/16 (1972), str. 36–77 (str. 67–77 bibliografie).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-15]. Heslo ПРОПП. Dostupné online. (rusky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]