Alexandr Romanovič Lurija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Romanovič Lurija
Alexander Luria.jpg
Narození 16. července 1902
Kazaň
Úmrtí 14. srpna 1977 (ve věku 75 let)
Moskva
Alma mater Akademia Medyczna im. I.M.Sechenova (do 1937)
Kazaňská univerzita
Zaměstnavatel Lomonosovova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Romanovič Lurija, rusky Александр Романович Лурия (16. července 1902, Kazaň14. srpna 1977, Moskva) byl sovětský psycholog a neuropsycholog židovské národnosti.

Byl profesorem Moskevské univerzity. Jeho nejznámější příspěvky se týkají paměti, jazyka a mentální retardace. Zpočátku byl propagátorem psychoanalýzy v SSSR, roku 1924 však potkal Lva Vygotského, který ho silně ovlivnil, Lurija se stal jeho žákem a posléze klíčovým představitelem jeho nového psychologického směru, tzv. kulturně-historické psychologie (spolu s Alexejem Nikolajevičem Leonťjevem). Známé jsou jeho výzkumy původního obyvatelstva ve Střední Asii z 30. let, které posílily jeho přesvědčení o determinaci mysli kulturním kontextem. Posléze se věnoval například studiu psychologie jednovaječných dvojčat, u nichž hledal odpověď, které aspekty mysli jsou vrozené, a které naučené. Během druhé světové války, kdy byl zaúkolován pomáhat vojákům Rudé armády se zraněním hlavy a poškozením mozku, vstoupil též na pole neuropsychologie. Byl 69. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]