Michail Kalašnikov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michail Kalašnikov
Michail Kalašnikov na tiskové konferenci v Kremlu pořádané 10. listopadu 2009
Michail Kalašnikov na tiskové konferenci v Kremlu pořádané 10. listopadu 2009
Rodné jméno Michail Timofejevič Kalašnikov
Narození 10. listopadu 1919
Iževsk, Ruské impérium
Úmrtí 23. prosince 2013 (94 let)
Příčina úmrtí plicní embolie
Národnost ruská
Alma mater Voronišská střední škola (1933–1934)
Zaměstnavatelé Iževskij mašinostroitělnyj zavod
Vyšší tanková strojní škola v Kyjevě
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4189367
Znám jako konstruktér AK-47
Politické strany Komunistická strana Sovětského svazu (1952–1991)
Komunistická strana Ruské federace (do 2001)
Jednotné Rusko (2001–2013)
Manžel(ka) Jekatěrina Danilovna Astahovová (od 1941)
Jekatěrina Viktorovna Kalašnikovová (od 1946)
Děti Jelena Michajlovna Krasnovská
Viktor Michajlovič Kalašnikov
Natalja Michajlovna Kalašnikovová
Rodiče Timofej Alexandrovič Kalašnikov a Alexandra Frolovna Kalašnikovová
Funkce poslanec (1950–1958)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Timofejevič Kalašnikov (10. listopadu 1919, Iževsk23. prosince 2013) byl ruský konstruktér pěchotních zbraní.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Před válkou[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. listopadu 1919 ve vesnici Kurja v Altajské oblasti. Byl sedmnáctým dítětem Timofěje Alexandroviče Kalašnikova a Alexandry Frolovny Kalašnikovové. Po ukončení základní školy se vyučil zámečníkem u Sibiřsko-turkestánské dráhy ve stanici Mataj. Po vyučení zde nastoupil jako mechanik. Na podzim roku 1938 nastoupil základní vojenskou službu. Již zde se projevil jeho technický talent tím, že vyrobil počitadlo výstřelů k tankovému kanónu a přizpůsobil pistoli Tokarev TT 30/33 ke střelbě zevnitř tanku.

Druhá světová válka

Jelikož začala druhá světová válka, neměl již šanci zavést tyto novinky do praxe. Jako tankista bojoval v 1. tankové armádě maršála Katukova, v říjnu 1941 se zúčastnil bitvy o Brjansk, kde utrpěl vážné zranění ramena po zásahu svého tanku BT-7. Byl převezen do nemocnice ve městě Jelec, kde z nemocniční knihovny získal první poznatky o konstrukci zbraní. Byl hospitalizován až do roku 1942 a během svého pobytu v nemocnici si všiml stížností vojáků na dosavadní samopaly rudé armády. Kalašnikov vzal v potaz nedostatky u samopalů v rudé armádě v podobě zasekávání a nespolehlivosti a tak začal s návrhem svého vlastního prvního samopalu. Ačkoliv jeho návrh nebyl nikdy přijat do armády, upozornil na svůj talent coby zbraňového konstruktéra.[1] Po přezkoumání vylepšeného modelu A. A. Blagonravem, byl na jeho doporučení Kalašnikov převelen do GAU (Glavnovo artilerijskovo upravlenija) – Hlavní dělostřelecký úřad.[2]

Ke konci Velké vlastenecké války, v roce 1944, začal konstruovat automatickou pušku pro nový náboj 7,62x39 mm vzor 43, inspirovanou americkou puškou M1 Garand ale přednost dostala Simonova puška SKS, ovšem po válce SSSR hledal efektivnější pušky a kalašnikov se znovu vrátil do hry[3].

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1945 Kalašnikov vyvinul mnoho prototypů z nichž v roce 1947 se ukázal být nejlepším AK-47, za nejlepší ho prohlásili i největší Kalašnikovovi konkurenti a konstruktéři zbraní Vasilij Detagěrjev a Georgij Špagin. Po splnění všech podmínek byla zbraň v roce 1949 zavedena do výzbroje jako AK-47 a stala se nejznámější konstrukcí Michajla Timofejeviče Kalašnikova.[4] Na konstrukci se vedle něho podíleli dva jeho kolegové, Alexandr Zajcev a Vladimir Dějkin. [5] V roce 1959 vyvinul hmotnostně lehčí a ekonomicky úspornější verzi AKM s lisovaným ocelovým přijímačem, zatímco původní AK-47 měl frézovaný ocelový přijímač s dalšími úpravami jako kompenzátor zdvihu. Následně Kalašnikov vyvinul kulomety RPK a PK pro Mosinovu ráži 7,62x54mmR.[6]

V roce 1971 získal titul doktor technických věd a několik období byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Ke stáru byl na penzi v Iževsku, kde mu bylo uděleno čestné občanství. Nadále aktivně spolupracoval s Iževskou zbrojovkou, kde pracuje také jeho syn Viktor. Dále působil jako konzultant firem Rosvooruženije a Rosobornexport.

Dne 17. listopadu 2013 byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče v Iževsku, kde o měsíc později zemřel.[7]

Kalašnikovův návrh jeho prvního samopalu AK-42

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Легенда России! Калашников: Человек и Автомат - Биография М.Т.Калашникова. web.archive.org [online]. 2012-03-20 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  • Interview: Fighting resistance. An interview with the late John Crofton. Bulletin of the World Health Organization. 2009-12-01, roč. 87, čís. 12, s. 894–895. Dostupné online [cit. 2020-01-19]. ISSN 0042-9686. DOI:10.2471/blt.09.051209. 
  • BOLOTIN, DAVID NAUMOVICH. Soviet small-arms and ammunition. Hyvinkää: Suomen asemuseosäätiö 264 s. s. Dostupné online. ISBN 951-97184-1-9, ISBN 978-951-97184-1-5. OCLC 58159533 
  • AK-47 inventor Mikhail Kalashnikov in intensive care. RT International [online]. [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Легенда России! Калашников: Человек и Автомат - Биография М.Т.Калашникова. web.archive.org [online]. 2012-03-20 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  • Документы ЦДНИ Удмуртской Республики к биографии М.Т. Калашникова - Журнал 'Отечественные архивы' - Издания и публикации - Портал 'Архивы России'. web.archive.org [online]. 2012-12-20 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  • Novinky, ČTK. Zemřel konstruktér legendární zbraně Kalašnikov. Novinky.cz [online]. 2013-12-23 [cit. 2013-12-23]. Dostupné online. 
  • (anglicky) Kalashnikov Museum virtual tour