TT-33

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
TT
TT-33 z roku 1937
TT-33 z roku 1937
Typ samonabíjecí pistole
Místo původu Sovětský svaz SSSR
Historie služby
Používána 1930-dosud
Války 2. světová válka, Válka ve Vietnamu a další
Historie výroby
Konstruktér Fjodor Tokarev
Výrobce Státní zbrojovka v Tule
Počet vyrobených kusů přes 2 miliony kusů
Základní údaje
Hmotnost 830 g
Délka 196 mm
Délka hlavně 116 mm
Typ náboje 7,62 × 25 mm Tokarev
Ráže 7,62 mm
Kadence praktická odhadem 32 mířených ran/min
Úsťová rychlost 420 m/s
Maximální dostřel s určitou mírou optimismu 1000 m
Zásobování municí schránkový zásobník na 8 nábojů
Hledí běžné mechanické dvoubodé

Tulský Tokarev vz. 1933 (TT 33, rusky 7,62-мм самозарядный пистолет Токарева образца 1930 года, 7,62 mm Samozarjadnyj Pistolet Tokareva obrazca 1930 goda) byl první samonabíjecí pistolí přijatou do výzbroje Rudé armády a užívanou ve významnějším množství. Používán byl především důstojnickým sborem, vojenskou policií a v určité míře také tankisty či letci.

V Sovětské armádě byl v 50. letech nahrazen pistolí Makarov.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Tokarev TT 33 vychází ze svého předchůdce TT 30, jenž vychází z amerických pistolí Colt. Pistole TT 30 byla zavedena do výzbroje Rudé armády v únoru 1931, sériová výroba začala roku 1932. Tyto zbraně byly vyvinuty za účelem nahrazení již zastaralých revolverů Nagant. Toho bylo dosaženo až po 2. světové válce, kdy měla pistole svou bojovou kariéru v Rudé armádě již za sebou.

Tyto pistole tvořily součást výzbroje československých jednotek v Sovětském svazu za druhé světové války. Byly rovněž v poválečném období ve výzbroji československé armády a v padesátých letech nahrazovány pistolí vz. 52 ve stejné ráži.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tokarev

Zbraň se nápadně podobá americkému Coltu, z něhož ve velké míře vychází, byť vnitřní mechanismus doznal řady změn. Jelikož byla povrchová úprava (vzhledem k válce) dosti zanedbávána působí téměř všechny kusy hrubším dojmem. Zbraně předválečné a poválečné produkce (pouze nepatrné množství v porovnání s válečnou produkcí) jsou výrazně lépe zpracovány, přesto se nemohou rovnat povrchovou úpravou zbraním z jiných států světa (výjimkou je snad pouze 94 Šiki Kendžu). Jedná se o odolnou zbraň. Odolností a spolehlivostí značně převyšuje téměř všechny zbraně 20. století a i na dnešní poměry je dosti spolehlivá.

Používá sovětský náboj 7,62 × 25 mm Tokarev: z pistolové hlavně 120mm energie 630Joule (z 2krát delší samopalové cca. 900Joule), což je nejvíce z běžných armádních pistolových nábojů: více nežli 9para Wehrmachtu, více nežli .45ACP US Army. Vzhledem k malému průřezu projektilu: průbojnost je nejvyšší z běžných pistolových střel: probije i většinu dnešních neprůstřelných vest (spolehlivě do kategorie III), spolehlivě i na velkou vzdálenost probije i standardní kevlarovou helmu US Army - jako jediný mezi běžnými pistolovými náboji. Svou charakteristikou (tj.: přebytkem kinetické energie) patří tento náboj spíše mezi karabinové náboje.

Zajímavostí je, že pistole nemá pojistku, což je u střelné zbraně velmi neobvyklé. I přes skutečnost, že na pistoli pojistka jako samostatná součástka není, zajištění zbraně se dá provést nastavením kohoutu do pojistné polohy.

Vnitřní konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Rozebraný Tokarev

Samonabíjecí funkce u pistole TT 33 je zajištěna zpětným zákluzem hlavně s nuceným poklesem. Jedním z vylepšení proti již zmiňovanému Coltu 1911 je vyfrézování vývodek nábojů do zbraně (konkrétně do vyjímatelné součástky). To umožňuje podávání nábojů nezávisle na vývodkách zásobníku, jež jsou velmi zranitelné. Jejich poškození je jedním z nejčastějších příčin selhání samonabíjecí zbraně.

Velmi evolutivně je řešeno kontejnerové uložení bicího kohoutu a jeho součástek. Celé ústrojí (kontejner) lze po sejmutí závěru vyjmout rukou. Pružina kohoutu je uložena v kohoutu a vzepřena čepem. Oproti pistoli Colt 1911A-1 je TT-33 užší,lehčí a jednodušší. Celkově se konstruktér inspiroval více modely zbraní, jejich skloubením vytvořil ve své době jednoduchou, velmi funkční zbraň.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Krom základní verze existuje mnoho kopií s pouze minimálními úpravami. Zde jsou ty významnější:

Po skončení druhé světové války byly tyto pistole licenčně vyráběny v Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Jugoslávii, Číně, Koreji.

Tokagypt[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější zbraní vycházející z TT 33 je Tokagypt. Jedná se o zbraň maďarskou. Maďarští konstruktéři provedli některé úpravy, především rekonstrukci na náboj 9 mm Luger. Takto upravenou pistolí byla vybavena egyptská policie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Soviet Military Pistols - Tokarev & Makarov - downloadable ebook by Gerard Henrotin (H&L Publishing HLebooks.com 2002)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]