Maxim (kulomet, 1910)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maxim 1910 (ruský)
Maxim Maschinengewehr 1910.jpg
TypTěžký kulomet
Místo původuRuskoRusko Rusko
Historie služby
Ve službě1912 — 50. léta 20. století
PoužívánaRuskoRusko Rusko, Sovětský svaz SSSR
VálkyPrvní světová válka, Druhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérHiram Stevens Maxim
Navrženo1910
Výrobcezbrojovky v Tule a Iževsku
Výroba1905 - 1945
Základní údaje
Hmotnost64,5 kg + 3 kg voda
Délka1 107 mm
Délka hlavně720 mm
Obsluha2 (střelec + nabíječ)
Typ náboje7,62x54R
Ráže7,62 mm
Kadence520 - 600 ran/min
Úsťová rychlost860 m/s
Účinný dostřel1 200 m
Zásobování municínábojový pás na 250 nábojů

Maxim vz. 1910 (7,62 станковый пулемёт системы Максима образца 1910 года - 7,62 stankovij pulemjot sistemy Maksima (Maxima) obrazca 1910 goda) byl ruský, poté sovětský typ těžkého kulometu, jedna z verzí kulometu vynálezce Hirama Stevense Maxima. Kulomety stejného vzoru se vyráběly rovněž ve Velké Británii nebo Německu (MG 08).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Maxim 1910 jako protiletadlové čtyřče

První těžké kulomety Maxim koupilo carské Rusko od Angličanů roku 1897. Po úspěších této zbraně v bojích rusko-japonské války v letech 1904 - 1905 došlo k zakoupení výrobní licence kulometu. Ten byl vyráběn v Tule jako model 1905. Kulomet byl modifikován, přičemž největší změnou byla montáž typického vodního chladiče. V Rusku byla používána také speciální lafeta systému Alexandra Sokolova - vozík se dvěma dřevěnými kolečky. Tento model dostal název vz. 1910 a byl vyráběn od roku 1912 tulskou zbrojovkou. Do ukončení první světové války bylo v Rusku vyrobeno 32 000 těchto kulometů. Byl užívaný za první světové války i za občanské války v Rusku. Vyráběl se v téměř nezměněné podobě i za sovětské éry, pouze v roce 1930 byla modifikována část mechanismu a mířidla. Ve třicátých letech se ukázalo, že se jedná o zastaralý typ a že je třeba najít nástupce. Tím se stal kulomet DS-39 a výroba kulometu Maxim tak byla roku 1939 ukončena. Po vpádu německých vojsk do Sovětského svazu se situace změnila a bylo rozhodnuto o pokračování výroby kvůli nespolehlivosti kulometu DS-39. Za války byl přidán trychtýřovitý otvor, který umožňoval plnit chladič sněhem. Kulomet Maxim vz. 1910 byl vyráběn až do roku 1945, převážně zbrojovkou v Iževsku.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Maxim 1910 byl používán ve válkách první poloviny 20. století. Pro svou hmotnost byl užíván zejména pro zákopovou válku, díky kolečkům byl ale používán i pro vedení útoků. Kromě ruské a sovětské armády byl kulomet používán i jejich spojenci, mezi něž patřila i československá vojenská jednotka v SSSR, po 2. světové válce byl kulomet ve výzbroji čs. armády. Kulomety byly ze sovětského arzenálu dodávány po válce do rozvojových zemí, kde sloužily až do osmdesátých let.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: těžký kulomet Maxim
  • Ráže : 7,62 mm
  • Náboj : 7,62x54R
  • Zásobník : 250 nábojů v pásu
  • Délka : 1107 mm
  • Délka hlavně : 720 mm
  • Hmotnost: 23,8 kg
  • Hmotnost s pojízdnou lafetou : 64,5 kg
  • Hlaveň 605 mm, chlazená vodou, drážkovaný pravotočivý vývrt se čtyřmi rýhami
  • Úsťová rychlost : 860 m/s
  • Rychlost střelby : 520 – 600 ran/min
  • Účinný dostřel: 1200 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]