DŠK (kulomet)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Děgťarjov-Špagin DŠK
12,7-мм станковый пулемёт ДШК образца 1938 года (3-1).jpg
TypVelkorážní kulomet
Místo původuSovětský svaz SSSR
Historie služby
Ve službě1938 — dosud
PoužívánaSovětský svaz SSSR a mnoho dalších
VálkyZimní válka, Druhá světová válka
Historie výroby
VýrobceTula
Vyrobeno kusů1 mil.
VariantyDK, DŠKM, DŠKS, Typ 54 HMG
Základní údaje
Hmotnost34 kg (bez podstavce)
Délka1626 mm
Délka hlavně1000 mm
Obsluhadvojčlenná posádka
Typ náboje12,7 × 108 mm
Ráže12,7 mm
Kadence600 střel/min
Úsťová rychlost850 m/s
Účinný dostřel1500 m
Maximální dostřel7000 m
Zásobování municípás 50 ran

DŠK vz. 1938 byl sovětský velkorážní kulomet užívaný ve druhé světové válce i po ní. Celým názvem Děgťarjov-Špagin Krupnokalibernyj (Děgťarjov-Špagin velkorážní).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kulomet DŠK na věži tanku T-55

Počátky vývoje kulometu spadají do počátku 30. let, ovšem návrhy zbraní byly neúspěšné až do roku 1938, kdy byla představena zbraň, která nesla jména konstruktérů Děgťarjova a ŠpaginaDŠK. V tomtéž roce byl velkorážní kulomet přijat do výzbroje Rudé armády. Užíval se zejména k protiletadlové obraně a to nejen samostatně, ale také jako součást výzbroje tanků (IS-2, IS-3), samohybných děl (ISU-122, ISU-152), či obrněných automobilů (BA-64). Přepravoval se zejména na korbách vozidel GAZ AA, kde stál na trojnožce, přičemž hmotnost zbraně s podstavcem (trojnožkou) činila 82 kg, s dvoukolovým pojízdným podstavcem 157 kg. Po druhé světové válce byla přijata do výzbroje zmodernizovaná verze DŠK vz. 1938/46, nazvaná též jako DŠKM.

Kulomet sloužil dále i po druhé světové válce a to nejen v SSSR, ale i v ostatních sovětských satelitech. Dodával se i do rozvojových zemí, kde v mnohých případech slouží dodnes. Byl součástí protivzdušné ochrany tanků T-54 a T-55. Čína tuto zbraň vyráběla licenčně pod označením Typ-54.

Za druhé světové války byl kulomet součástí výzbroje 1. československého armádního sboru v SSSR, po válce byl v Československu licenčně vyráběn.

Používané náboje[editovat | editovat zdroj]

Pro kulomety DŠK a DŠKM byly v československé armádě zavedeny následující varianty náboje 12,7 × 108 mm:

  • 12,7 PZ 32průbojný zápalný náboj – nejrozšířenější typ náboje s biogivální průbojnou zápalnou střelou B32. Střela má ocelové jádro, olověnou košilku, tombakový plášť a uvnitř zápalnou slož. Značení červeným proužkem a černá špička střely.
  • 12,7 PZSvprůbojný zápalný svítící náboj – konstrukce podobná, jako u předchozího typu. Stopovka umístěná v zadní části střely svítí za letu červeně. Použití zejména u protiletadlové střelby. Střela značena fialovou špičkou a červeným proužkem.
  • 12,7 Nh 50náhradní náboj – určen k nastřelování zbraní a balistickým zkouškám. Značen černou špičkou, červeným a šedým proužkem.
  • 12,7 Nh Sv 50náhradní svítící náboj – podobně jako předchozí, určen k nastřelování zbraní. Značen fialovou špičkou, červeným a šedým proužkem.
  • 12,7 Škškolní náboj – prázdná nábojnice se čtyřmi otvory po obvodu. Slouží k výcviku v nabíjení kulometu. Celá střela zbarvena bíle.

Náboje byly v rámci československé armády uloženy většinou v dřevěných truhlících na 300 ks nábojů. Truhlice obsahovala tři krabice z pozinkovaného plechu po 100 nábojích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLLER, David. Náboje pro kulomety DŠK a DŠKM. Střelecký magazín. 2002, čís. 4, s. 44–45. ISSN 1211-4014. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]