PPD (samopal)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Samopal PPD
PPD-34.JPG
TypSamopal
Místo původuSovětský svaz Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě1935 — 1945
PoužívánaSovětský svaz Sovětský svaz
Válkydruhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérVasilij Děgťarjov
Navrženo1934
Výroba1935 - 1941
Vyrobeno kusů4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40
VariantyPPD-34, PPD-34/38, PPD-40
Základní údaje
Hmotnost5,69 kg (s bubnovým zásobníkem)
Délka779 mm
Délka hlavně269 mm
Typ náboje7,62 × 25 mm Tokarev
Ráže7,62 mm
Princip střelbyzákluz
Kadencecca 800 ran/minutu
Úsťová rychlost480 m/s
Účinný dostřelcca 200 m
Zásobování municíschránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40)
PPD-34-38 SMG.JPG

Děgťarjov PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarjovem. Jeho počátky spadají do první poloviny 30. let. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1941 v počtu asi 80 tisíc kusů.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Samopal Děgťarjov vzor 1934 má neuzamčený závěr, zakřivený zásobník na 25 nábojů, plášť hlavně je opatřen ventilačními otvory. Přepínač režimu střelby je umístěn před jazýčkem spouště. Pojistka na napínací páce může blokovat závěr v přední i zadní poloze. Sektorové hledí je nastavitelné do 500 m. Modifikace PPD-40 umožňuje použití velkokapacitního bubnového zásobníku na 71 nábojů.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • PPD-34 první verze přijata do výzbroje v malém množství, zásobník na 35 nábojů
  • PPD-34/38 modernizace která používá zásobník na 35 nábojů nebo bubnový na 71 nábojů
  • PPD-40 modernizace samopalu vychází z Suomi m/1931

Výroba a použití[editovat | editovat zdroj]

Samopal Děgtarjov vzor 1934 (PPD-34) byl přijat do výzbroje v roce 1935 pouze v omezeném počtu. Ačkoliv roku 1938 vznikl modernizovaný vzor PPD-34/38 v roce 1939 byla výroba úplně zastavena. Teprve po zkušenostech s finskými samopaly Suomi m/1931 byla roku 1940 znovu obnovena a modifikace PPD-40 byla vyráběna až do roku 1941. Většina těchto zbraní byla ztracena v průběhu počáteční fáze německého útoku, ale omezený počet jich sloužil ještě v pozdějším období.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]