Pistole vz. 52
| Pistole vz. 52 | |
|---|---|
 | |
| Typ | samonabíjecí pistole |
| Místo původu |  Československo Laos |
| Historie služby | |
| Ve službě | Československo |
| Používána | 1952-2013 |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Jan Kratochvíl, Jaroslav Kratochvíl |
| Navrženo | 1952 |
| Výrobce | Česká zbrojovka Strakonice |
| Výroba | 1952–1955 |
| Vyrobeno kusů | více než 200 000 ks |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 950 g (prázdná) 1 040 g (nabitá) |
| Délka | 211 mm |
| Délka hlavně | 120 mm |
| Typ náboje | 7,62 × 25 mm Tokarev 9 mm Luger |
| Ráže | 7,62 mm 9 mm |
| Úsťová rychlost | 480 m/s (7,62 × 25 mm Tokarev) 398 m/s (9 mm Luger) |
| Účinný dostřel | 50 m |
| Maximální dostřel | 1 800 m |
| Zásobování municí | schránkový zásobník na 8 nábojů |
Pistole vz. 52 je samonabíjecí pistole, kterou na začátku padesátých let zkonstruovali bratři Jan a Jaroslav Kratochvílové pro Československou armádu, kde nahradila poválečnou směs pistolí různorodé provenience. Byla určena k osobní ochraně, případně napadení protivníka na vzdálenost do 50 metrů.[1] U československé armády sloužila do začátku osmdesátých let, kdy byla z větší části nahrazena 9 mm pistolí vz. 82. V současné době je již pistole z výzbroje AČR vyřazena.
Výroba probíhala ve strakonické továrně České Zbrojovky do března roku 1955. Údaje o počtu vyrobených kusů se liší. Dle VHÚ bylo vyrobeno 206 284 kusů 7.62 mm pistole vz. 52.[2] Dle kurátora VHÚ Jana Skramoušského bylo vyrobeno 216 384 pistolí.[3]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Pistole má matný, šedě fosfátovaný povrch (výjimku tvoří zbraně, které prošly opravou ve Vojenských opravárenských závodech - VOZ, kde byly zbraně černěny, takové zbraně nesou na těle označení VOZ a rok opravy) a bakelitové střenky, vzadu spojené třmenovou pružinou. Na rozdíl od vz. 50, kde je zádržka zásobníku umístěna na boku, vlevo za lučíkem, je na vz. 52 zádržka zásobníku ve spodní zadní části rukojeti, toto řešení téměř vylučuje nechtěné vypuštění zásobníku, například při tasení.
Rozborka se u této zbraně provádí zatažením za vroubkovaný záchyt (umístěný v přední části lučíku z obou stran) směrem dolů, to umožní závěru krátký pohyb vpřed a nahoru. Pro vyjmutí hlavně ze závěru se používá spodní hrany zásobníku, hlaveň se jím zatlačí proti pružině a přizvedne.
Zbraň byla původně zkonstruována pro náboj 9 mm Luger, ovšem z důvodů unifikace bylo před začátkem výroby rozhodnuto o změně ráže. Důsledkem je, že pistole má v důsledku poddimenzování uzamykacího mechanizmu špatnou životnost (odhadovanou na cca 5 000 výstřelů při použití střeliva 7,62 × 25 mm). K pistoli existuje výměnná hlaveň pro ráži 9 mm Luger.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Pistole vz. 52 používá uzamčený závěr, odemykaný pomocí dvojice vertikálně uložených válečků. Tento systém používal za druhé světové války německý kulomet MG 42, použití tohoto mechanismu na pistoli je však zcela jedinečné. Výhodou tohoto systému měla být eliminace pohybu hlavně ve svislé rovině, což se mělo projevit na zlepšení přesnosti střelby.[4]
Pistole je systému s krátkým pohybem hlavně (zákluz směrem vzad asi 10 mm) a dokonale uzamčený závěr pomocí dvojice válečků. Ve chvíli, kdy tlak spalných plynů ve vývrtu žene střelu dopředu, má závěr snahu se odsunout dozadu. Je však brzděn dvěma vertikálně uloženými válečky, které částí svého průměru zasahují do vybrání v pouzdře závěru. Závěr se nemůže pohybovat dozadu, dokud se válečky prostřednictvím šikmých ploch v pouzdře vzájemně nepřiblíží natolik, že umožní závěru pohyb vzad. Toho je docíleno krátkým pohybem hlavně dozadu, kde válečky odsune rádiusové vybrání v rámu pistole, a závěr se tak odemkne, a to vše, až střela opustí hlaveň. Střelná nálož v náboji se tak využije k energii střely maximálně, co dovolí délka hlavně, a zbytek ještě natáhne závěr a vyhodí prázdnou nábojnici cca 15 metrů směrem doprava a mírně vzad.
Bicí mechanismus[editovat | editovat zdroj]
Bicí mechanismus je jednočinný (jako například u Coltu 1911); to znamená, že pokud je kohout vypuštěný, je třeba jej manuálně natáhnout, aby bylo možno vystřelit. Zbraň je dále vybavena manuální pojistkou, blokováním zápalníku a vypouštěním kohoutu.
Střelivo[editovat | editovat zdroj]
Vz. 52 byl původně konstruován na náboj 9 mm Parabelum a tento náboj používaly tři první prototypy ČZ 471, ČZ 481 a ČZ 482 nově konstruované zbraně. Vojenská správa rozhodla o pokračování v prototypu ČZ 482 a podle jejich požadavků byl vypracován prototyp ČZ 491 stále ještě v ráži 9 mm Parabelum. Před započetím sériové výroby přišel v květnu 1950 požadavek na změnu pro použití sovětského náboje 7,62 x 25 mm Tokarev.[5] Zajímavostí je, že náboj 7,62 × 25 mm Tokarev vyráběný v Československu byl o 18 % výkonnější než standardní typ vyráběný v Sovětském svazu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Střelba z pistole vz. 52. Střelecká revue. 5. 1985, roč. 16., s. 9. ISSN 0322-7650.
- ↑ 7,62mm pistole vz. 52 [online]. VHU PRAHA [cit. 2022-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ SKRAMOUŠSKÝ, Jan. 7,62mm pistole vz. 52 [online]. VHU PRAHA, 2018-10-15 [cit. 2022-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Pistole vz. 52: Československou zvláštnost si oblíbili italští levicoví teroristé [online]. 2022-04-14 [cit. 2022-07-29]. Dostupné online.
- ↑ ČASOPIS 100+1, ̟09.06.2014. Československá zvláštnost: pistole vz. 52 [online]. 2014 [cit. 2021-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-24.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pistole vz. 52 na Wikimedia Commons - Galerie pistole vz. 52 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Vz. 52 - uživatelský manuál
- (anglicky) Vz. 52 - popis součástek
- Vz. 52 - obecně
