Nikolaj Vavilov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaj Vavilov
Nikolai Vavilov NYWTS.jpg
Narození 13.jul. / 25. listopadu 1887greg.
Moskva
Úmrtí 26. ledna 1943 (ve věku 55 let)
Saratov
Příčina úmrtí hladovění
Místo pohřbení Voskresenskoye cemetery of Saratov
Alma mater Ruská státní zemědělská univerzita
Zaměstnavatelé VASKhNIL
Institute of Plant Industry
Ruská geografická společnost
Vavilov Institute of General Genetics
Ocenění Medaile Nikolaje Prževalského
Gold Medal Exhibition of Economic Achievements
Leninova cena
Příbuzní Sergej Vavilov
Funkce akademik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Vavilov, rusky Николай Иванович Вавилов, (13. listopadujul./ 25. listopadu 1887greg., Moskva26. ledna 1943, Saratov) byl sovětský biolog a propagátor genetiky v SSSR. Procestoval celý svět, aby sbíral rostliny, které chtěl pěstovat v Sovětském svazu a nasytit tak milióny pracujících lidí.[zdroj?]

Soud a smrt[editovat | editovat zdroj]

„Vědec“ Trofim Lysenko vedl boj proti genetice a tvrdil, že se jedná o podvrh. Rozhodující byla podle jeho názoru intenzita podnětů, která vede k požadovanému výsledku. Například krávy mohou dojit fialové mléko, pokud by je k tomu někdo vhodně stimuloval. Měl úzký vztah s Josifem V. Stalinem, na jehož základě byl v roce 1940 Vavilov zatčen. Následovalo obvinění, že genetickými experimenty zavinil hladomor ve třicátých letech 20. století. Soudní proces trval pět minut. Byl odsouzen k nuceným pracím v gulagu na Sibiři, kde roku 1943 zemřel.

Nikolaj Vavilov má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Vavilov.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ARNOLD, Nick. Děsivá věda : Potrhlí vědátoři. [s.l.]: Egmont Kapitola Uzoufaný Gregor, s. 149-151. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]