Nikolaj Vavilov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaj Ivanovič Vavilov
Nikolai Vavilov NYWTS.jpg
Narození13.jul. / 25. listopadu 1887greg.
Moskva
Úmrtí26. ledna 1943 (ve věku 55 let)
Saratov
Příčina úmrtíhladovění
Místo pohřbeníVoskresenskoye cemetery of Saratov
BydlištěRusko
Alma materRuská státní zemědělská univerzita
Povoláníbotanik, biolog, objevitel, genetik, geograf, akademik a učitel
ZaměstnavateléVASKhNIL
Federal Research Center "N.I. Vavilov All-Russian Institute of Plant Genetic Resources"
Ruská geografická společnost
Vavilov Institute of General Genetics
OceněníLeninova cena (1926)
Medaile Nikolaje Prževalského
Gold Medal Exhibition of Economic Achievements
zahraniční člen Královské společnosti
RodVavilov family
PříbuzníSergej Ivanovič Vavilov (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Vavilov, rusky Николай Иванович Вавилов, (13. listopadujul./ 25. listopadu 1887greg., Moskva26. ledna 1943, Saratov) byl sovětský biolog a propagátor genetiky v SSSR. Procestoval celý svět, přičemž sbíral semena rostlin, která chtěl dále šlechtit a využít v boji proti neutěšené potravinové situaci v Sovětském svazu. Je po něm pojmenován Institut rostlinné výroby (rusky Всероссийский институт растениеводства имени Н. И. Вавилова) v Petrohradu.[1]

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Vavilov se v 10. letech 20. století stal jedním z prvních světových rostlinných genetiků. S cílem ukončit hladomor a bídu v tehdejším Rusku (ale i ve zbytku světa) cestoval po všech kontinentech a sbíral semena divokých i kulturních rostlin. Věnoval se také výzkumu původu zemědělství jako takového. Od roku 1924 byl ředitelem semenné banky v tehdejším Leningradu, byl také vedoucím oddělení genetiky Akademie věd Sovětského svazu. Od počátku 30. let se ale dostával do sporu se svým ukrajinským rivalem, Trofimem Lysenkem, který význam genetického výzkumu zpochybňoval.[1]

Nikolaj Vavilov má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Vavilov.[2]

Soud a smrt[editovat | editovat zdroj]

Trofim Lysenko, Vavilovův vědecký rival, měl úzký vztah s Josifem V. Stalinem, kterému odmítání genetického výzkumu vyhovovalo při nastolování nenávisti vůči některým principům fungování společnosti (preferovaným názorem Lysenka a Stalina bylo, že organismus se projevuje na základě prostředí, kterému je vystaven, nikoli obsažené genetické informace). Za tyto postoje Vavilov Lysenka otevřeně kritizoval. Spory vyvrcholily v roce 1940, kdy byl Vavilov zatčen.[1] Následovalo obvinění z rozvracení sovětského zemědělství (za vinu mu byl dáván například i hladomor na Ukrajině ve třicátých letech 20. století), za což byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Trest mu byl později zmírněn na 20 let odnětí svobody, ve špatných podmínkách saratovského žaláře však roku 1943 zemřel.[3] Po Stalinově smrti byl omilostněn, roku 1960 veřejně rehabilitován a dokonce označen za „hrdinu sovětské vědy“.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BOJSOVÁ, Karin. Mých prvních 54 000 let. Praha: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-7432-898-5. S. 322–324. 
  2. BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 
  3. a b MÖLLEROVÁ, Jana. Vavilov, Nikolaj Ivanovič. botany.cz [online]. 2014-01-23 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]