Trofim Lysenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Trofim Lysenko
Trofim Lysenko
Trofim Lysenko
Narození 29. září 1898
Karlivka
Úmrtí 20. listopadu 1976 (ve věku 78 let)
Moskva
Místo odpočinku Kuncevský hřbitov
Povolání biolog, genetik, vědec a vynálezce
Ocenění Stalinova cena
Leninův řád
Hrdina socialistické práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trofim Děnisovič Lysenko (ukrajinsky Трохим Денисович Лисенко, rusky Трофи́м Дени́сович Лысе́нко; 17. září 1898, Karlovka, Poltavská gubernie, Ruské impérium, dnes Ukrajina20. listopadu 1976, Moskva, Rusko) byl sovětský agronom ukrajinského původu, který v období stalinismu mocenskými metodami zcela ovládl sovětskou biologii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lysenko získal řadu vědeckých hodností, mj. akademika AV SSSR, AV Ukrajiny a Leninovy akademie, titul Hrdiny socialistické práce a Leninův i Stalinův řád. Lysenko odmítl mendelovskou genetiku a místo toho vycházel z nekriticky aplikované Mičurinovy teorie hybridizace a Lamarckovy teorie o dědičnosti získaných vlastností. Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané lysenkismus. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody.

Lysenko pro svůj neortodoxní výzkum získal podporu sovětského vůdce Stalina. Lysenko sliboval významné zvýšení zemědělských výnosů, které bylo pro Sovětský svaz velmi žádoucí – zejména po hladomorech a ztrátě produktivity v důsledku nucené kolektivizace na počátku 30. let. V roce 1940 se Lysenko stal ředitelem Ústavu genetiky v rámci Akademie věd SSSR a díky získanému politickému vlivu jeho doktrína zcela opanovala sovětskou vědu a školství. Lysenkismus byl ve svém zenitu v roce 1948, kdy Lysenko dosáhl umlčení vědeckých oponentů. Ti ztratili funkce nebo zaměstnání a mnozí byli vězněni.

Lysenkův vliv na sovětskou zemědělskou praxi zeslábl již v 50. letech. Když se nepodařilo dosáhnout slibovaných vysokých výnosů, Sovětský svaz v tichosti opustil Lysenkovu zemědělskou praxi ve prospěch moderních zemědělských postupů. Lysenkovo učení bylo v Sovětském svazu oficiálně zavrženo v roce 1964 a následujícího roku byl Lysenko odvolán z funkce ředitele v Ústavu genetiky.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Lysenko řeční, naslouchají Kosior, Mikojan, Andrejev a Stalin

Lysenko přišel s návrhem zasypávat ovocné stromy sněhem, aby bylo dosaženo jarovizace jabloní a hrušní.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOYFER, Valery. [cit. 2014-02-27]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SOYFER, Valery. Rudá biologie : pseudověda v SSSR. Brno : Stilus Press, 2006. ISBN 80-90-3550-5-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]