Trofim Lysenko
| Trofim Lysenko | |
 |
|
| Narození | 29. září 1898 Karlivka |
|---|---|
| Úmrtí | 20. listopadu 1976 (ve věku 78 let) Kyjev |
| Místo odpočinku | Kuncevský hřbitov |
| Povolání | biolog, genetik, vědec a vynálezce |
| Ocenění | Stalinova cena Řád rudého praporu práce Hrdina socialistické práce Leninův řád Медаль За доблестный труд в Великой Отечественной войне 1941—1945 гг. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Trofim Děnisovič Lysenko (ukrajinsky Трохим Денисович Лисенко, rusky Трофи́м Дени́сович Лысе́нко; 17. září 1898, Karlovka, Poltavská gubernie, Ruské impérium, dnes Ukrajina – 20. listopadu 1976, Moskva, Rusko) byl sovětský agronom ukrajinského původu, který v období stalinismu mocenskými metodami zcela ovládl sovětskou biologii.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Lysenko získal řadu vědeckých hodností, mj. akademika AV SSSR, AV Ukrajiny a Leninovy akademie, titul Hrdiny socialistické práce a Leninův i Stalinův řád. Lysenko odmítl mendelovskou genetiku a místo toho vycházel z nekriticky aplikované Mičurinovy teorie hybridizace a Lamarckovy teorie o dědičnosti získaných vlastností. Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané lysenkismus. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody.
Lysenko pro svůj neortodoxní výzkum získal podporu sovětského vůdce Stalina. Lysenko sliboval významné zvýšení zemědělských výnosů, které bylo pro Sovětský svaz velmi žádoucí – zejména po hladomorech a ztrátě produktivity v důsledku nucené kolektivizace na počátku 30. let. V roce 1940 se Lysenko stal ředitelem Ústavu genetiky v rámci Akademie věd SSSR a díky získanému politickému vlivu jeho doktrína zcela opanovala sovětskou vědu a školství. Lysenkismus byl ve svém zenitu v roce 1948, kdy Lysenko dosáhl umlčení vědeckých oponentů. Ti ztratili funkce nebo zaměstnání a mnozí byli vězněni.
Lysenkův vliv na sovětskou zemědělskou praxi zeslábl v 50. letech. Když se nepodařilo dosáhnout slibovaných vysokých výnosů, Sovětský svaz v tichosti opustil Lysenkovu zemědělskou praxi ve prospěch moderních zemědělských postupů. Lysenkovo učení bylo v Sovětském svazu oficiálně zavrženo v roce 1964 a následujícího roku byl Lysenko odvolán z funkce ředitele v Ústavu genetiky.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Lysenko přišel s návrhem zasypávat ovocné stromy sněhem, aby bylo dosaženo jarovizace jabloní a hrušní.[1]
Zajímavý příklad škodlivosti lysenkismu pochází i z českého výzkumu - chybná interpretace v duchu lysenkovských pseudo-koncepcí zpozdila rozeznání ve světě imunologických výsledků Milana Haška.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trofim Lysenko na anglické Wikipedii.
- ↑ SOYFER, Valery. [cit. 2014-02-27]. Dostupné online. (česky)
- ↑ http://casopis.vesmir.cz/clanek/ad-ad-nevesele-kapitoly-o-vede-a-moci
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOYFER, Valery. Rudá biologie : pseudověda v SSSR. Brno : Stilus Press, 2006. ISBN 80-90-3550-5-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Trofim Lysenko ve Wikimedia Commons- Lysenko prorok a ideolog, časopis Vesmír
- Rudá biologie : pseudověda v SSSR. Ukázky na Science World
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Trofim Lysenko
