Karlivka
| Karlivka Карлівка | |
|---|---|
.jpg) Pracovní úřad města | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°27′ s. š., 35°7′ v. d. |
| Nadmořská výška | 91 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Poltavská |
| Rajón | Poltavský |
  Karlivka | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 15,59 km² |
| Počet obyvatel | 14 172 (2021) |
| Hustota zalidnění | 909 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Oleksandr Serhyjovyč Nakonečnyj |
| Oficiální web | karlivka-mrada |
| Adresa obecního úřadu | вул. Леніна 54 39500 м. Карлівка |
| Telefonní předvolba | 5346 |
| PSČ | 39500 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karlivka (ukrajinsky Карлівка; rusky Карловка – Karlovka) je město v Poltavské oblasti na Ukrajině. Leží na pravém břehu Orčyku (přítok Orilu) zhruba padesát kilometrů na východ od Poltavy směrem na Krasnohrad. V roce 2021 žilo v Karlivce přes čtrnáct tisíc obyvatel.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Vesnice Karlivka byla založena někdy na přelomu 17. a 18. století, nejstarší písemná zpráva pochází až z 11. května 1784. Poltavský újezd včetně Karlivky patřil k panství rodu Razumovských. Dne 9. června 1787 se zde při návratu z Krymu na cestě z Poltavy do Konstantinopole zastavila a s Kirillem Grigorijevičem Razumovským poobědvala císařovna Kateřina II. Veliká, která ho již předtím povýšila do hraběcího stavu. Rezidence jejich setkání se nedochovala.
V roce 1817 měla Karlivka již první zděnou budovu nemocnice Lazaretní dvůr s lékárnou a roku 1818 byl založen Uspenský chrám poltavské eparchie, zničený ve 30. letech 20. století a dosud neobnovený.
V roce 1897 Karlivka dosáhla počtu 3 600 obyvatel a železničního spojení. V sovětské éře došlo k velkému rozmachu průmyslu, takže v roce 1939 byla již osadou městského typu s 10 300 obyvateli. Růst pokračoval i po 2. světové válce, v roce 1957 získala statut města a do roku 1989 se rozrostla na 20 059 obyvatel, což bylo její historické maximum. V průběhu transformace hospodářství a následující krize počet obyvatel klesl o více než 10 % na 17 658 obyvatel k roku 2003, 15 863 k roku 2011 a v současnosti má jen něco málo přes 14 tisíc obyvatel.
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Město je průmyslové, kromě elektrárny je hlavním zaměstnavatelem obyvatel strojírenský závod Mašbud. Je zde také cukrovar.
Náboženství, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]
Kulturními památkami jsou čtyři válečné pomníky a pamětní desky; město má palác kultury a muzeum. Sport je soustředěn na fotbalový stadion a na každoroční terénní závod motocyklů.
Příroda[editovat | editovat zdroj]
Významná a poměrně dobře zachovaná je příroda v okolí. Do katastru města patří park Duby čereščaty (ukrajinsky Дуби черешчатi) se 74 vzrostlými duby, o rozloze 3,5 hektaru. Od roku 2012 je chráněný jako botanická rezervace.
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Trofim Děnisovič Lysenko (1898–1976), sovětský pavědec
- Nikolaj Viktorovič Podgornyj (1903–1983), sovětský politik
- Semjon Děnisovič Ignaťjev (1904–1983), sovětský politik
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karlivka na Wikimedia Commons
