Igor Larionov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Igor Larionov
Osobní informace
Datum narození 3. prosince 1960 (56 let)
Místo narození Voskresensk, Sovětský svaz
Občanství ruská
Výška 175 cm
Váha 77 kg
Klubové informace
Aktivní roky 1978 - 2004
Pozice centr
Kluby NHL
Vancouver Canucks
San Jose Sharks
Detroit Red Wings
Florida Panthers
New Jersey Devils
RSL
Chimik Voskresensk
CSKA Moskva
National League A
HC Lugano
Allsvenskan 2
Brunflo IK
Draft NHL V roce 1985 jako 214. celkově
týmem Vancouver Canucks
Přehled medailí
Mistrovství světa juniorů
zlato MSJ 1979 SSSR 20
zlato MSJ 1980 SSSR 20
Jako reprezentant SSSR Sovětský svaz
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
zlato ZOH 1984 SSSR
zlato ZOH 1988 SSSR
Mistrovství světa
zlato MS 1982 SSSR
zlato MS 1983 SSSR
bronz MS 1985 SSSR
zlato MS 1986 SSSR
stříbro MS 1987 SSSR
zlato MS 1989 SSSR
Jako reprezentant Ruska Rusko
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
bronz ZOH 2002 Rusko
Kanadský pohár
vítěz KP 1981 SSSR
semifinále KP 1984 SSSR
finále KP 1987 SSSR
Světový pohár
semifinále SP 1996 Rusko
Stanley Cup
vítěz 1996/1997 Detroit Red Wings
vítěz 1997/1998 Detroit Red Wings
vítěz 2001/2002 Detroit Red Wings

Igor Larionov (rusky:Игорь Николаевич Ларионов) (* 3. prosince 1960, Voskresensk, Sovětský svaz) je bývalý reprezentační hokejista, narozený v Sovětském svazu dne 3. prosince 1960 a přezdívaný profesor. Od počátku své kariéry v roce 1978 hrál za několik hokejových klubů a to jak v Sovětském svazu, tak i v USA a Kanadě. V sovětské reprezentaci byl členem legendární a obávané pětky spolu s Krutovem, Makarovem, Fetisovem a Kasatonovem. V roce 1996 se rozhodl nastoupit za Rusko na Světovém poháru až po potvrzení, že tým nepovede trenér Tichonov.[1] Po ukončení hráčské kariéry se začal zabývat podnikáním v oblasti vín. Od roku 2008 je členem realizačního týmu SKA Petrohrad.[2] Je členem Síně slávy IIHF i Hokejové síně slávy v Torontu

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Igor Larionov se narodil v městě Voskresensk. S hokejem začal na ulici. Od 7 do 17 let hrával za místní tým. Jako teenager získá své jméno, když se dostane do první trojky týmu a vyhraje kanadské bodování národního turnaje Palet D'or. V sezóně 1980/1981 v zápase proti CSKA Moskva si ho všimne Tichonov a zařadí ho do svého týmu. Brzy nahradí Žlutkova a stává se místo něj centrem první útočné formace. Nevyhovuje mu zdejší vojenský systém. Záviděl Krutovovi, že už na olympiádě v pouhých 20 letech, protože už hrál za CSKA. Je znám svou zeleninovou dietou.

Igor umí skvěle jazyky a tak byl první, kdo na Kanadském poháru 1981 promluvil s Gretzkym. Na olympijských hrách v Sarajevu, kde získal svou první zlatou medaili byl Tichonovem pokárán, že mluví s "nepřáteli". Během období 1985/1986 je úplně zakázáno cestovat do zahraničí. Až na malé výjimky, jako například turné po USA. V roce 1986 se oženil s krasobruslařkou Elenou Batanovou. Igor byl jmenován poručíkem. Tichonovov plně chválí Larionova, ale Igor ho už má dost. Myslí si, že olympiáda v Calgary bude poslední soutěží "Big Five". Na olympiádě hraje fantasticky a opět vyhraje zlatou medaili.

Igor Larionov napsal Tichonovi dopis, ve kterém si přeje, aby je uvolnili do NHL. Nakonec se jim po velkém boji podaří komunisty přesvědčit a tak v roce 1989 konečně můžou do NHL. V roce 1989 podepsal smlouvu s Vancouvrem na 3 roky. V Moskvě měl jen 2pokojový byt, ale tady má dům se 3 koupelnami. První rok hraje s Vladimírem Krutovem, ale ten brzy odejde a také hraje s Pavlem Bure. Igor se dostal i do play off, ale tam se jim nedařilo. Rozhodl se přestoupit do švýcarského HC Lugano, se kterým se NLA dostal až do semifinále.

V sezóně 1993/1994 se vrátí do NHL, ale tentokrát do San José, kde se potkává s Makarovem. První rok byl dobrý, ale ve druhém si zlomil nohu a po jeho návratu se tým velice změnil. Jeff Norton také odešel.

V sezóně 1995/1996 přestoupí do Detroitu, kde se potkává s Fetisovem. Zde vzniká "Ruská pětka". První rok sice Stanley nezískali, ale v sezóně 1996/1997 se Igor dočkal svého prvního Stanley Cupu a tím vstupu do Triple Gold Club. Jenže ho postihla nehoda, kterou měl Fetisov a Konstantinov. Fetisov byl schopný hrát, ale Konstantinov ne. On měl jet původně s nimi, ale rozhodl se, že nepojede. V sezóně 1997/1998 Stanley Cup obhájil. V sezóně 2000/2001 chvíli hrál za Floridu, ale poté se vrátil. Tato sezóna nebyla pro Detroit úspěšná. V sezóně 2001/2002 přestoupil do Detroitu Dominik Hašek. Igor se v play off proti St.Louis zranil, ale vrátil v půli sedmiherní bitvy proti Coloradu. Sedmý zápas Detroit vyhrál 7:0 a Igor měl 2 asistence. Ve finále proti Carolině dal ve 3. finále nejslavnější gól své kariéry, když rozhodl ve 3.prodloužení svým gólem o vítězství Detroitu. Gól dával i ve 4. finále a v 5.finále na gól nahrával. Díky tomu získal svůj 3. a poslední Stanley Cup v 41 letech. Ale pokračoval dál. V sezóně 2002/2003 Detroit vypadl play off s Mighty Ducks of Anaheim. V sezóně 2003/2004 chtěl prodloužit s Detroitem, ale nakonec hrál v New Jersey. V tuto sezónu vstřelil 1 gól a play off odehrál 1 zápas.

Poté se rozhodl v 43 letech ukončit kariéru. V roce 2005 ještě odehrál 2 zápasy za Brunflo, švédský tým hrající ve 3. švédské lize. Dal 1 gól na 3 přihrál. V roce 2008 byl uveden do hokejové síně slávy.

Vyhrál 2x juniorské mistrovství světa v letech 1979, 1980. Vyhrál Kanadský pohár v roce 1981, mistrovství světa zlato 1982, 1983, 1986 1989 stříbro 1987 a bronz 1985. Olympijské hry zlato 1984 a 1988 a bronz 2002, zde byl kapitánem ruské reprezentace.

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní statistiky[editovat | editovat zdroj]

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Stanley Cup[editovat | editovat zdroj]

Během své kariéry získal třikrát Stanley Cup, v letech 1997, 1998 a 2002, pokaždé s týmem Detroit Red Wings.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BÁRTA, Pavel. Proč místo „da“ řekli „nět“. Gól. 5. únor 1998, roč. 31, čís. 6, s. 19. ISSN 0323-0686.  
  2. http://hokej.sport.cz/clanek/133136-s-shanahanem-petrohrad-nejedna-zato-ziskal-larionova.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]