Vancouver Canucks

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vancouver Canucks
Rogers Arena
Rogers Arena
Název Vancouver Canucks
Stát Kanada Kanada
Město Vancouver
Založen 1970
Soutěž NHL (Pacifická divize)
Klubové barvy královská modrá, zelená a bílá
                 
Stadion
Název Rogers Arena, Vancouver
Kapacita 18 910
Vedení
Vlastník Canucks Sports & Entertainment
Předseda Francesco Aquilini
Generální manažer Jim Benning
Realizační tým
Trenér Travis Green
Oficiální webové stránky
Přehled medailí
Stanley Cup
Stříbrná medaile 1981/1982 Vancouver Canucks
Stříbrná medaile 1993/1994 Vancouver Canucks
Stříbrná medaile 2010/2011 Vancouver Canucks

Vancouver Canucks je profesionální kanadský klub ledního hokeje, který sídlí ve Vancouveru v provincii Britská Kolumbie. Do NHL vstoupil v ročníku 1970/71 a hraje v Pacifické divizi v rámci Západní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale Rogers Arena s kapacitou 18 910 diváků. Klubové barvy jsou královská modrá, zelená a bílá.

Canucks se připojili k lize v roce 1970 společně s Buffalem Sabres. V historii týmu hráli třikrát finále Stanley Cupu, která prohráli (v roce 1982 s New York Islanders, v roce 1994 s New York Rangers a v roce 2011 s Bostonem Bruins). Název týmu se skládá ze dvou slov. Vancouver označuje město původu a slovo canucks je v angličtině slangové označení pro Kanaďany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hokejové začátky ve Vancouveru[editovat | editovat zdroj]

Vancouver se stal domovem profesionálního hokejového týmu poprvé v roce 1911, kdy bratři Frank a Lester Patrickovi založili Vancouver Millionaires. Byl to jeden ze tří týmů v nové Pacific Coast Hockey Association. Millionaires hráli pětkrát finále Stanley Cupu, ale vyhráli pouze jednou v roce 1915, kdy porazili Ottawu Senators. Po rozpuštění Millionaires, se ve Vancouveru hráli nižší ligy. Canucks hráli nižší soutěže od roku 1945 až do roku 1970.

1967–1970: Žádost o NHL[editovat | editovat zdroj]

Se záměrem o zatraktivnění NHL, se ve Vancouveru začala stavět nová moderní aréna – Pacific Coliseum v roce 1967. V té době hráli, na tu dobu, v malé aréně Vancouver Forum. Mezitím, skupina vedená vlastníkem Canucks a bývalým starostou Vancouveru Fredem Humem, učinila NHL nabídku, aby Canucks se stali jedním ze šesti týmu k připojení k NHL v roce 1967. Tuto nabídku NHL odmítla. Dlouho se spekulovalo, že vstupu zabránil prezident Toronta Maple Leafs Stafford Smythe. Navíc spolu s Montreal Canadiens, se Smythe nechtěl dělit o zisky z televizních práv. O méně než rok později, se do finančních potíží dostal tým Oakland Seals. Dohoda byla na místě. Tým přesunout do Vancouveru, ale vedení NHL nechtělo. Odůvodňovali to tím, že je brzy od předešlé žádosti. Výměnou za vyhnutí se soudu, vedení NHL slíbilo Vancouveru, že se tým přidá k NHL v další expanzi. Další skupina, vedená Minnesotským podnikatelem Tomem Scallenem, udělala novou prezentaci a povolení bylo uděleno za cenu 6 milionů dolarů. Nová skupina, která mezitím koupila Canucks, vstoupila do NHL společně s Buffalem Sabres před sezónou 1970–1971.

1970–1982: Raná léta[editovat | editovat zdroj]

K vyplnění soupisky Canucks, pozdržela liga expanzní draft v předchozím létě. Canucks si vybrali obránce Gary Doaka a po něm centra Orlanda Kurtenbacha, kterého jmenovali prvním kapitánem. Kdežto Buffalo Sabres si vybrali budoucího člena síně slávy Gilberta Perreaulta.

Své první utkání Canucks sehráli, 9. října 1970, proti Los Angeles Kings a prohráli 3:1. O dva dny později vyhráli své první utkání, když porazili Toronto Maple Leafs 5:3. Canucks nepostoupili do playoff v prvních čtyřech sezónách.

Před sezónou 1974–75, Scallen a jeho skupina z Minnesoty prodala tým místnímu mediálnímu magnátu Franku Griffithsovi za 9 milionů dolarů. Canucks byli zařazeni do Smytheovy divize. Základní část skončila vítězstvím v divizi a prvním postupem do bojů o Stanley Cup. Svoji první sérii prohráli s Montrealem Canadiens v pěti zápasech. V další sezóně hráli znovu playoff a opět prohráli. Tentokrát s New York Islanders. V dalších dvou sezónách se nedostali do playoff.

Prvním velkým úspěchem týmu Canucks bylo playoff v roce 1982, kdy postoupili do finále Stanley Cupu. V předchozích pěti letech tým nevyhrál ani jednu sérii v playoff. Canucks byli prvním týmem ze západní Kanady, který hrál o Stanley Cup po 56 letech. Naposledy se to povedlo týmu Victoria Cougars v roce 1926. Ve finále se střetli s vítězem dvou předešlých ročníků s týmem New York Islanders. New York Islanders opanovali i toto finále. Pro Canucks to bylo poslední playoff, ve kterém vyhráli sérii. Toto období trvalo až do roku 1992.

1982–94: Pád a vzestup[editovat | editovat zdroj]

Po finálové účasti v roce 1982, tým spadl do průměru a po zbytek 80. let postoupili do playoff pouze čtyřikrát. V roce 1987 se generálním manažerem stal Pat Quinn a začal s přestavbou týmu. V roce 1988 draftoval, pozdější ikonu týmu, Trevora Lindena. O rok později si vybral jako 113. hráče Pavla Bureho. V roce 1990 si Pat Quinn přibírá k manažerským povinnostem i trénování. I díky němu se tým opět zvedá. V roce 1992 je Pat Quinn vyhlášen za nejlepšího trenéra a získává Jack Adams Award. V témže roce je za nejlepšího nováčka zvolen Pavel Bure a obdržel Calder Memorial Trophy. V roce 1994, tým opět vyhrává jednu sérii za druhou a dostává se do finále Stanley Cupu. Zde opět narazili na tým z New Yorku. Tentokrát to byli Rangers. Po velmi vyrovnané sérii, vyhrává Stanley Cup New York Rangers. Po prohraném sedmém utkání, propukají v centru Vancouveru nepokoje, které mělo za následek poškození majetku, zranění a zatýkání. Dva dny po nepokojích přišlo 45 tisíc fanoušků poděkovat hráčům za jejich úsilí.

1994–2001: 25. výročí, nová aréna, nový začátek[editovat | editovat zdroj]

Před zkrácenou sezónou 1994–95 odstoupil z funkce trenéra Pat Quinn, který se dál věnoval pouze manažerským povinnostem. Byla to také poslední sezóna v jejich hale Pacific Coliseum. V následující sezóně se přestěhovali do nové haly General Motors Place (po přejmenování Rogers Arena), která stojí v centru města a stála 160 milionů dolarů.

Během sezóny 1995–96 byl uskutečněna výměna, kdy z Pittsburghu Penguins přišel Švéd Marcus Näslund (pozdější kapitán a lídr týmu).

V roce 1996 nepostoupili do playoff a byla to první ze čtyř sezón, kdy nepostoupili do playoff. V létě 1997 Canucks podepsali smlouvu s jedním z nejlepších hráčů historie, Markem Messierem. Blízko dohody byli i s Waynem Gretzkym. Před sezónou 1997–98 předal Linden kapitánské „céčko“ Messierovi, ale v šatně sílilo napětí a nepřátelství. Brzy nato byl vyhozen Pat Quinn a jako trenér byl jmenován Mike Keenan. Jenže napětí v kabině rostlo, až nakonec Linden odešel do New Yorku Islanders. Úsilí ligy o větší popularitu NHL vyústilo ke dvěma utkáním mezi Canucks a Mighty Ducks of Anaheim v japonském Tokiu. Bylo to vůbec poprvé, kdy týmy NHL hrály soutěžní utkání mimo Severní Ameriku.

V roce 1999 odchází do týmu Florida Panthers další výjimečný hráč a to Pavel Bure. Generální manažer Brian Burke se připravoval celou sezónu na draft, aby mohl draftovat Daniela a Henrika Sedinovi. Tyto švédy si vybral jako dvojku respektive trojku draftu.

Canucks na začátku tisíciletí začali projevovat zlepšení. Z týmu odešel kapitán týmu Mark Messier do New York Rangers a kapitánem byl zvolen Mark Näslund, kterým byl celých osm let.

2001–05: Léta tria „West coast express“[editovat | editovat zdroj]

Pod vedením generálního manažera Briana Burka a trenéra Marca Crawforda šel výkon mužstva nahoru. Na jeho vzestupu měla výrazný podíl útočná řada Marcus Näslund, Todd Bertuzzi, Brendan Morrison. Od médií dostali přezdívku „West coast express“ podle železnice stejného názvu. Marcus Näslund se zařadil mezi nejlepší hráče ligy. Na konci základní části sezóny 2003–04, získal Todd Bertuzzi značnou pozornost médií po násilném útoku na hráče Colorada Avalanche Steve Moora, kdy ho zezadu praštil hokejkou do hlavy. Jak Moore dopadl na led, tak Bertuzzi přistál na něm. Moore utrpěl tři zlomeniny krčních obratlů, pohmožděniny v obličeji, otřes mozku. Jednalo se o odvetu na Moora, který v předchozím utkání napadl Näslunda. Bertuzzimu byla pozastavena činnost až do začátku sezóny 2005–06 a také čelil žalobě za tento útok u soudu.

2005–10: Období po stávce[editovat | editovat zdroj]

Po vyřešení pracovního sporu mezi NHL a NHLPA, byla stanovena nová pravidla, která měla napomoci většímu počtu branek. Hlavní trenér Marc Crawford byl vyměněn Alainem Vigneaultem. Ten odeslal Bertuzziho k týmu Florida Panthers za Roberta Luonga. Tím skončilo trio „West Coast Express“. Näslund a Morrison skončili v týmu o dva roky později. Trenér Vigneault začal stavět tým kolem dvojčat Sedinů. Ve své první sezóně byl Roberto Luongo nominován na Hart Memorial Trophy a Vezina Trophy. Ve stejné sezóně získal Jack Adams Award (nejlepší trenér) Alain Vigneault.

Po sezóně 2007–08 ukončili aktivní kariéru ikony Canucks bývalý kapitáni Trevor Linden a Marcus Näslund. Definitivně začala éra bratrů Sedinů. Kapitánem byl jmenován Roberto Luongo. Byl to první brankař, který byl jmenován kapitánem od roku 1947. Tím byl naposledy Bill Durnan v Montrealu Canadiens.

V roce 2010 získal Henrik Sedin Art Ross Trophy a Hart Memorial Trophy a stal se prvním hráčem Canucks, který tyto vysoce ceněná ocenění získal.

2010–13: 40. výroční sezóna, výluka, konec Vigneaultovi éry[editovat | editovat zdroj]

Před sezónou 2010–11 byl Henrik Sedin ustanoven novým kapitánem týmu. Canucks vyhráli západní konferenci poprvé v historii a získali Presidents´ Trophy. Art Ross Trophy získal znovu Sedin, tentokrát Daniel.

Završením výroční sezóny byla účast ve finále Stanley Cupu proti Boston Bruins. Bruins porazili Canucks 4:3 na zápasy. Stejně jako v roce 1994, opět po prohraném finále zavládlo ve městě násilí a rabování v centru Vancouveru.

Během sezóny 2011–12 Canucks předváděli výborný hokej a obhájili Presidents' Trophy. Skvěle rozjetou sezónu jim přeťali „Králové“ z Los Angeles, pozdější vítězové Stanley Cupu.

Před začátkem sezóny 2012–13 zasáhla NHL výluka, která trvala, až do půlky ledna 2013. V tomto roce také Canucks oslavili 100. výročí od založení Vancouver Millionaires. Vancouver dokončil sezónu s pátým po sobě jdoucím vítězstvím v divizi. Ale v playoff vypadli v prvním kole a následně byl propuštěn hlavní trenér Alain Vigneault. Novým trenérem byl ustanoven John Tortorella.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Individuální trofeje[editovat | editovat zdroj]

Individuální trofeje Rok a hráč
Art Ross Trophy 2009/10 Henrik Sedin
2010/11 Daniel Sedin
Calder Memorial Trophy 1991/92 Pavel Bure
Conn Smythe Trophy nikdo
Roger Crozier Saving Grace Award nikdo
Hart Memorial Trophy nikdo
William M. Jennings Trophy 2010/11 Roberto Luongo a Cory Schneider
King Clancy Memorial Trophy 1996/97 Trevor Linden
2015/16 Henrik Sedin
2017/18 Daniel Sedin a Henrik Sedin
Lady Byng Memorial Trophy nikdo
Bill Masterton Memorial Trophy nikdo
Mark Messier Leadership Award nikdo
James Norris Memorial Trophy nikdo
Ted Lindsay Award 2002/03 Markus Näslund, 2010/11 Daniel Sedin
NHL Plus/Minus Award 2003/04 Marek Malík
Maurice Richard Trophy nikdo
Frank J. Selke Trophy 2010/11 Ryan Kesler
Vezina Trophy nikdo
NHL Foundation Player Award 2007/08 Trevor Linden
Jack Adams Award 1991/92 Pat Quinn
2006/07 Alain Vigneault

Individuální rekordy jedné sezóny[editovat | editovat zdroj]

Češi a Slováci ve Vancouver Canucks[editovat | editovat zdroj]

Sezóna NHL Kapitán Kapitán Kapitán Hráči - Češi Hráči - Slováci Soupiska ZČ Playoffs
1980/1981 Kevin McCarthy Rick Lanz nikdo Zde Zde
1981/1982 Kevin McCarthy Ivan Hlinka, Jiří Bubla, Rick Lanz nikdo Zde Zde
1982/1983 Stan Smyl Ivan Hlinka, Jiří Bubla, Rick Lanz nikdo Zde Zde
1983/1984 Stan Smyl Jiří Bubla nikdo Zde Zde
1984/1985 Stan Smyl Jiří Bubla nikdo Zde nehráli
1985/1986 Stan Smyl Jiří Bubla, Rick Lanz nikdo Zde Zde
1986/1987 Stan Smyl nikdo nikdo Zde nehráli
1987/1988 Stan Smyl nikdo nikdo Zde nehráli
1988/1989 Stan Smyl nikdo nikdo Zde Zde
1989/1990 Stan Smyl nikdo nikdo Zde nehráli
1990/1991 Trevor Linden Robert Kron, Petr Nedvěd nikdo Zde Zde
1991/1992 Trevor Linden Robert Kron, Petr Nedvěd nikdo Zde Zde
1992/1993 Trevor Linden Petr Nedvěd, Jiří Šlégr nikdo Zde Zde
1993/1994 Trevor Linden Jiří Šlégr nikdo Zde Zde
1994/1995 Trevor Linden Jiří Šlégr, Josef Beránek nikdo Zde Zde
1995/1996 Trevor Linden Josef Beránek, František Kučera nikdo Zde Zde
1996/1997 Trevor Linden František Kučera nikdo Zde nehráli
1997/1998 Mark Messier nikdo Ľubomír Vaic Zde nehráli
1998/1999 Mark Messier nikdo nikdo Zde nehráli
1999/2000 Mark Messier nikdo Ľubomír Vaic Zde nehráli
2000/2001 Markus Näslund nikdo nikdo Zde Zde
2001/2002 Markus Näslund Jan Hlaváč nikdo Zde Zde
2002/2003 Markus Näslund Jan Hlaváč, Marek Malík nikdo Zde Zde
2003/2004 Markus Näslund Jiří Šlégr, Martin Ručinský, Marek Malík nikdo Zde Zde
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Markus Näslund Tomáš Mojžíš Jozef Balej Zde nehráli
2006/2007 Markus Näslund Jan Bulis, Lukáš Krajíček nikdo Zde Zde
2007/2008 Markus Näslund Lukáš Krajíček nikdo Zde nehráli
2008/2009 Roberto Luongo nikdo Pavol Demitra Zde Zde
2009/2010 Roberto Luongo nikdo Pavol Demitra, Mário Bližňák Zde Zde
2010/2011 Henrik Sedin nikdo Mário Bližňák Zde Zde
2011/2012 Henrik Sedin nikdo nikdo Zde Zde
2012/2013 Henrik Sedin nikdo nikdo Zde Zde
2013/2014 Henrik Sedin nikdo nikdo Zde nehráli
2014/2015 Henrik Sedin Radim Vrbata nikdo Zde Zde
2015/2016 Henrik Sedin Radim Vrbata nikdo Zde nehráli
2016/2017 Henrik Sedin nikdo nikdo Zde nehráli
2017/2018 Henrik Sedin nikdo nikdo Zde nehráli
2018/2019 bude oznámeno nikdo nikdo Zde

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Stručný přehled

Zdroj: [1]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [1]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, VP - výhry v prodloužení, R - remízy, P - porážky, PP - porážky v prodloužení, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, KPW - Konference Prince z Walesu, CK - Campbellova konference, ZK - Západní konference, VK - Východní konference, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Kanada + USA USA / Kanada (1970 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V VP R PP P VG OG +/- B Pozice Play-off
1970/71 NHL (Východní divize) 1 78 24 8 46 229 296 -67 56 6.
1971/72 NHL (Východní divize) 1 78 20 8 50 203 297 -94 48 7.
1972/73 NHL (Východní divize) 1 78 22 9 47 233 339 -106 53 7.
1973/74 NHL (Východní divize) 1 78 24 11 43 224 296 -72 59 7.
1974/75 NHL (Vítěz Smytheovy divize) 1 80 38 10 32 271 254 +17 86 1. Čtvrtfinále
1975/76 NHL (Smytheova divize) 1 80 33 15 32 271 272 -1 81 2. Předkolo
1976/77 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 13 42 236 294 -58 63 4.
1977/78 NHL (Smytheova divize) 1 80 20 17 43 239 320 -81 57 3.
1978/79 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 13 42 217 291 -74 63 2. Předkolo
1979/80 NHL (Smytheova divize) 1 80 27 16 37 256 281 -25 70 3. Osmifinále
1980/81 NHL (Smytheova divize) 1 80 28 20 32 289 301 -12 76 2. Osmifinále
1981/82 NHL (Smytheova divize) 1 80 30 17 33 290 286 +4 77 Vítěz ZK Finále SC
1982/83 NHL (Smytheova divize) 1 80 30 15 35 303 309 -6 75 3. Čtvrtfinále CK
1983/84 NHL (Smytheova divize) 1 80 32 9 39 306 328 -22 73 3. Čtvrtfinále CK
1984/85 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 9 46 284 401 -117 59 5.
1985/86 NHL (Smytheova divize) 1 80 23 13 44 282 333 -51 74 4. Čtvrtfinále CK
1986/87 NHL (Smytheova divize) 1 80 29 8 43 282 314 -32 66 5.
1987/88 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 9 46 272 320 -48 59 5.
1988/89 NHL (Smytheova divize) 1 80 33 8 39 251 253 -2 74 4. Čtvrtfinále CK
1989/90 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 14 31 245 306 -61 64 5.
1990/91 NHL (Smytheova divize) 1 80 28 9 43 243 315 -72 65 4. Čtvrtfinále CK
1991/92 NHL (Vítěz Smytheovy divize) 1 80 42 12 26 285 350 +35 96 1. Semifinále CK
1992/93 NHL (Vítěz Smytheovy divize) 1 84 46 9 29 346 278 +68 101 1. Semifinále CK
1993/94 NHL (Pacifická divize) 1 84 41 3 40 279 276 +3 85 Vítěz ZK Finále SC
1994/95 NHL (Pacifická divize) 1 48 18 18 12 153 148 +5 48 2. Semifinále ZK
1995/96 NHL (Pacifická divize) 1 82 32 15 35 278 278 0 79 3. Čtvrtfinále ZK
1996/97 NHL (Pacifická divize) 1 82 35 7 40 257 273 -16 77 4.
1997/98 NHL (Pacifická divize) 1 82 25 14 43 224 273 -49 64 7.
1998/99 NHL (Severozápadní divize) 1 82 23 12 47 192 258 -66 58 4.
1999/00 NHL (Severozápadní divize) 1 82 30 15 8 29 227 237 -10 83 3.
2000/01 NHL (Severozápadní divize) 1 82 36 11 7 28 239 238 +1 90 3. Čtvrtfinále ZK
2001/02 NHL (Severozápadní divize) 1 82 42 7 3 30 254 211 +43 94 2. Čtvrtfinále ZK
2002/03 NHL (Severozápadní divize) 1 82 45 13 1 23 264 208 +56 104 2. Semifinále ZK
2003/04 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 82 43 10 5 24 235 194 +41 101 1. Čtvrtfinále ZK
2004/05 NHL (Severozápadní divize) 1 Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06 NHL (Severozápadní divize) 1 82 42 8 32 256 255 +1 92 4.
2006/07 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 82 49 7 26 222 201 +21 105 1. Semifinále ZK
2007/08 NHL (Severozápadní divize) 1 82 39 10 33 213 215 -2 88 5.
2008/09 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 82 45 10 27 246 220 +26 100 1. Semifinále ZK
2009/10 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 82 49 5 28 272 222 +50 103 1. Semifinále ZK
2010/11 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 82 54 9 19 262 185 +77 117 Vítěz ZK
Vítěz ZČ
Finále SC
2011/12 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 82 51 9 22 249 198 +51 111 Vítěz ZČ Čtvrtfinále ZK
2012/13 NHL (Vítěz Severozápadní divize) 1 48 26 7 15 127 121 +6 59 1. Čtvrtfinále ZK
2013/14 NHL (Pacifická divize) 1 82 36 11 35 196 223 -52 83 5.
2014/15 NHL (Pacifická divize) 1 82 48 5 29 242 222 +20 101 2. Čtvrtfinále ZK
2015/16 NHL (Pacifická divize) 1 82 31 13 38 191 243 -52 75 6.
2016/17 NHL (Pacifická divize) 1 82 19 11 9 43 182 243 -61 69 7.
2017/18 NHL (Pacifická divize) 1 82 25 6 11 40 218 264 -46 73 7.
2018/19 NHL (Pacifická divize) 1 82


Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónách[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1970/1971 Orland Kurtenbach Hal Laycoe
1971/1972 Orland Kurtenbach Hal Laycoe
1972/1973 Orland Kurtenbach Vic Stasiuk
1973/1974 Orland Kurtenbach Phil Maloney
1974/1975 bez kapitána Phil Maloney
1975/1976 André Boudrias Phil Maloney
1976/1977 Chris Oddleifson Orland Kurtenbach
1977/1978 Don Lever Orland Kurtenbach
1978/1979 Don Lever Harry Neale
1979/1980 Kevin McCarthy Harry Neale
1980/1981 Kevin McCarthy Harry Neale
1981/1982 Kevin McCarthy Roger Neilson
1982/1983 Stan Smyl Roger Neilson
1983/1984 Stan Smyl Roger Neilson
1984/1985 Stan Smyl Bill LaForge
1985/1986 Stan Smyl Tom Watt
1986/1987 Stan Smyl Tom Watt
1987/1988 Stan Smyl Bob McCammon
1988/1989 Stan Smyl Bob McCammon
1989/1990 Stan Smyl Bob McCammon
1990/1991 Trevor Linden Bob McCammon
1991/1992 Trevor Linden Pat Quinn
1992/1993 Trevor Linden Pat Quinn
1993/1994 Trevor Linden Pat Quinn
1994/1995 Trevor Linden Rick Ley
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1995/1996 Trevor Linden Rick Ley
1996/1997 Trevor Linden Tom Renney
1997/1998 Mark Messier Mike Keenan
1998/1999 Mark Messier Marc Crawford
1999/2000 Mark Messier Marc Crawford
2000/2001 Markus Näslund Marc Crawford
2001/2002 Markus Näslund Marc Crawford
2002/2003 Markus Näslund Marc Crawford
2003/2004 Markus Näslund Marc Crawford
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Markus Näslund Marc Crawford
2006/2007 Markus Näslund Alain Vigneault
2007/2008 Markus Näslund Alain Vigneault
2008/2009 Roberto Luongo Alain Vigneault
2009/2010 Roberto Luongo Alain Vigneault
2010/2011 Henrik Sedin Alain Vigneault
2011/2012 Henrik Sedin Alain Vigneault
2012/2013 Henrik Sedin Alain Vigneault
2013/2014 Henrik Sedin John Tortorella
2014/2015 Henrik Sedin Willie Desjardins
2015/2016 Henrik Sedin Willie Desjardins
2016/2017 Henrik Sedin Willie Desjardins
2017/2018 Henrik Sedin Travis Green
2018/2019 bude oznámeno Travis Green

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b "Standings" [online]. nhl.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]