Andrej Bělyj
Andrej Bělyj | |
![]() |
|
Narození | 14.jul. / 26. října 1880greg. Moskva |
---|---|
Úmrtí | 8. ledna 1934 (ve věku 53 let) Moskva |
Místo odpočinku | Novoděvičí hřbitov |
Povolání | básník, spisovatel, autor autobiografie, dramatik, literární kritik a autor sci-fi |
Alma mater | Lomonosovova univerzita |
Rodiče | Nikolaj Bugaev |
![]() |
|
![]() |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Andrej Bělyj (rusky Андрей Белый; vlastním jménem Boris Nikolajevič Bugajev / Борис Николаевич Бугаев) (14.jul. / 26.greg. října 1880 Moskva – 8. ledna 1934 tamtéž) byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Střídavě žil v Rusku, Mnichově, Paříži, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v Goetheanu ve švýcarském Dornachu. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky. Roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou.
Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého.
Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]
- 4 básnické „symfonie“ z let 1908–1912, psány rytmizovanou prózou
- Stříbrný holub (1912) – román
- Kóťa Letajev (1914) – román reflektující Bělého dětství
- Petrohrad (1909–1914; vyšel v několika redakcích, v poslední, berlínské, zkrácen téměř o třetinu) – román v symbolizovaném prostředí Petrohradu za nezdařené revoluce roku 1905
- Pokřtěný Číňan (1927), navazuje na Kóťu Letajeva
- třídílné Paměti (30. léta)
- Gogolovo mistrovství (1934) – teoretická práce o Gogolovi.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- A. Bělyj, Bratr kentaur. Praha: Odeon 1988
- A. Bělyj, Hvězda : Verše 1914-1922. Praha 1968
- A. Bělyj, Koťa Lětajev. Praha: Odeon 1967
- A. Bělyj, Petrohrad. Praha: Odeon 1980
- A. Bělyj, První setkání. Praha: MF 1966
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Bělyj. Sv. 1, str. 538
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Bělyj ve Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Bělyj
- (rusky) Bělého poesie v ruských originálech
- (rusky) Portál o Bělém
- (německy) Životopis a fotografie na kulturimpuls.org
- Ruští romanopisci
- Ruští básníci
- Ruští dramatici
- Ruští literární teoretici
- Ruští literární kritici
- Sovětští romanopisci
- Sovětští literární kritici
- Sovětští literární teoretici
- Sovětští básníci
- Pohřbení na Novoděvičím hřbitově
- Narození 26. října
- Narození 1880
- Úmrtí 8. ledna
- Úmrtí 1934
- Úmrtí v Moskvě
- Narození v Moskvě