Andrej Bělyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrej Bělyj
Andrei Bely in Brussels (1912).jpg
Rodné jménoБорис Николаевич Бугаев
Narození14.jul. / 26. října 1880greg.
Moskva
Úmrtí8. ledna 1934 (ve věku 53 let)
Moskva
Příčina úmrtíkrvácení do mozku
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
PseudonymАндрей Белый
Povoláníbásník, spisovatel, autor autobiografie, dramatik, literární kritik, autor sci-fi, filozof, kritik, veršeznalost a ilustrátor
Alma materFakulta fyziky a matematiky Imperátorské moskevské univerzity
Významná dílaPetersburg
The Silver Dove
Kotik Letaev
Manžel(ka)Anna Aleksejevna Turgeneva (1914–1921)
RodičeNikolaj Vasiljevič Bugajev[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Andrej Bělyj (1899)

Andrej Bělyj (rusky Андрей Белый; vlastním jménem Boris Nikolajevič Bugajev / Борис Николаевич Бугаев) (14.jul. / 26.greg. října 1880 Moskva – 8. ledna 1934 tamtéž) byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky Ljubov Dmitrijevny. Bělyj je rovněž předobrazem románu Valerije Brjusova Ohnivý anděl, v němž je v druhém plánu děje popsán na svou dobu skandální milostný trojúhelník mezi Brjusovem, Bělým a Brjusovovou snoubenkou, literátkou Ninou Petrovskou. Posléze žil Bělyj s pravnučkou Ivana Sergejeviče Turgeněva Asjou Turgeněvou a roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou.

Bělyj žil od roku 1910 na cestách; podnikl cestu na Blízký východ, žil v Berlíně, Mnichově, Paříži, Bruselu, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera ve švýcarském Dornachu, kde se podílel na stavbě prvního Goetheanea.

Po sovětské revoluci patřil mezi literáty, kteří sice s jejími myšlenkami sympatizovali, ale z revolučních poměrů utíkali a své práce vydávali v ruských emigrantských centrech po Evropě.

Do Sovětského svazu se však v roce 1923 natrvalo vrací a až do své smrti se pokouší zapojit se do sovětské kultury v postupném popření vlastní individuality a tvůrčího naturelu.

Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • 4 básnické „symfonie“ z let 1902-1908 s podtituly Severní-hrdinská, Moskevská-dramatická, Návrat a Pohár metelic, znamenaly pro Bělého stupně abstrahování syžetu a syntaxe a definování vlastní prozodické techniky, kterou používal později i v nebásnických textech
  • Stříbrný holub (1909) – román o rozhraní historických změn v Rusku a osudu intelektuála v nich. Zároveň román o pozici Ruska ve světě; chvílemi psaný ještě impresionistickou technikou líčení krajiny a stavů do nichž se hlavní hrdina noří, chvílemi zabíhající do fantastické literatury přesným popisem halucinačních vizí člověka propadlého pravoslavné sektě. Ruský venkov v předvečer revoluce.
  • Kóťa Letajev (1914/22) – román reflektující Bělého rané dětství a spolu s ním i dětství každého lidského tvora. Spolu s Pokřtěným Číňanem nejextrémněji experimentální Bělého text na pomezí prózy a poezie. Bezpojmovost dětského světa je zachycována řetězci metafor a jevových klamů. Román byl navíc silně ovlivněn anthroposofickým učením. Tento text byl znám Jamesi Joycemu před vydáním Odyssea.
  • Petrohrad (1912/1922; vyšel v několika redakcích, v poslední, berlínské, zkrácen téměř o třetinu) – román v symbolizovaném prostředí Petrohradu za nezdařené revoluce roku 1905
  • Pokřtěný Číňan (1927), povídka navazující na Kóťu Letajeva, měla být druhou částí nedokončené trilogie Epopej
  • třídílné Paměti (30. léta)
  • nedokončený, v plánu čtyřdílný román Moskva, dokončeny byly první dva díly: Moskevský podivín a Moskva pod úderem (1926) a díl Masky (1932). Bělyj se zde pokoušel skloubit požadavky své výlučné prozaické techniky s požadavky a náměty stalinistické doby. Tento román bývá hodnocen jako umělecký neúspěch.
  • Gogolovo mistrovství (1934) – teoretická práce o Gogolovi.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ různí autoři: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron. Petrohrad. 1907.
  2. ↑ http://imwerden.de/cat/modules.php?name=books&pa=showbook&pid=1126

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Bělyj, Bratr kentaur. Praha: Odeon 1988
  • A. Bělyj, Hvězda : Verše 1914-1922. Praha 1968
  • A. Bělyj, Koťa Lětajev. Praha: Odeon 1967
  • A. Bělyj, Petrohrad. Praha: Odeon 1980
  • A. Bělyj, První setkání. Praha: MF 1966
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Bělyj. Sv. 1, str. 538

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Bělyj&oldid=20502487“