Alexandr Kuprin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Ivanovič Kuprin
Kuprin.jpg
Narození7. září 1870
Narovtšat
Úmrtí25. srpna 1938 (ve věku 67 let)
Leningrad
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníLiteratorskije mostki
Povoláníspisovatel, pilot, romanopisec, scenárista, básník, autor dětské literatury a prozaik
Alma materВторой Московский кадетский корпус
Александровское военное училище
Žánrpovídka, novela, črta, fejeton, publicistika a spekulativní fikce
Tématapróza
Významná dílaThe Duel
OceněníPuškinova cena (1909)
Manžel(ka)Liza Heinrich (od 1907)
DětiKsenia Kuprina
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн ( 26. srpnajul. / 7. zářígreg. 187025. srpna 1938, Leningrad) byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší".

Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další.

Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]