Nikolaj Ivanovič Lobačevskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Ivanovič Lobačevskij

Nikolaj Ivanovič Lobačevskij (Никола́й Ива́нович Лобаче́вский) (1. prosince 1792, Nižnij Novgorod24. února 1856, Kazaň ) byl ruský matematik. Zabýval se zejména geometrií. Objevil takzvanou neeuklidovskou geometrii, čímž mimo jiné negativně rozřešil staletí trvající problém, zda je možné dokázat pátý Euklidův postulát z předchozích čtyř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lobačevského otec Ivan Maximovič Lobačevskij byl úředníkem zeměměřičské kanceláře v Nižném Novgorodě. Když v roce 1800 zemřel, odstěhoval se malý Nikolaj se svojí matkou Praskoviou Alexandrovnou Lobačevskou do Kazaně. Zde Lobačevskij vystudoval gymnázium a poté navštěvoval Kazaňskou státní univerzitu, kde v roce 1811 získal titul magistr v oboru matematika a fyzika. Během studia byl nejvíce ovlivněn svým profesorem Martinem Bartelsem. Právě Bartelsovy přednášky z dějin matematiky pravděpodobně podnítily pozdější Lobačevského zájem o Euklidovy axiomy. Roku 1814 začal Lobačevskij na Kazaňské univerzitě přednášet a roku 1822 se stal profesorem. Kromě matematiky a fyziky vyučoval také astronomii. Mezi lety 1827 a 1846 byl na této univerzitě rektorem. Roku 1832 se oženil s Varvarou Alexejevnou Mojsejevovou a měl s ní sedm dětí.

Po Lobačevském je taktéž pojmenován kráter na Měsíci.

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Lobačevského největším přínosem matematice bylo objevení neeuklidovské geometrie, zejména pak prokázání nedokazatelnosti pátého Eukleidova postulátu ze zbylých čtyř. Lobačevskij konkrétně objevil jeden druh neeuklidovské geometrie, který se dnes nazývá hyperbolická geometrie. O tomto svém objevu informoval Lobačevskij poprvé 23. února 1826 na schůzce katedry fyziky a matematiky univerzity v Kazani, ale publikoval ho poprvé až na přelomu let 1829 a 1830 v časopise Věstník Kazaňské univerzity (Вестник Казанского университета). Význam Lobačevského práce byl plně doceněn až několik desítek let po jeho smrti – v podstatě až tehdy, když Albert Einstein použil zobecnění Lobačevského myšlenek k matematické formulaci svojí obecné teorie relativity. Lobačevskij napsal během svého života několik knih zabývajících se základy geometrie, z nichž nejvýznamnější je kniha Geometrija.

Lobačevskij se také zabýval aproximativním hledáním kořenů algebraických rovnic a objevil metodu, dnes známou pod jménem Dandelin-Gräffeova.

Lobačevskij definoval pojem funkce jako korespondenci mezi dvěma obory reálných čísel ještě krátce před Dirichletem, který tuto definici zpopularizoval.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]