Rossijané

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Россияне (česky Rusové, rusky россия́не, j.č. muž. россия́нин / rossijanin, j.č. žen. россия́нка / rossijanka) je ruské politonymum, označení pro osoby žijící na území Ruska (rusky Россия), tedy nejen etnické Rusy, ale veškeré, tj. historické obyvatelstvo ruský lid a společensko-politické osídlení,[1] případně politický národ, společenství občanů Ruské federace, a to různé etnické, náboženské, sociální a jiné příslušnosti,[2] který se vyvinul na základě historické státnosti Ruska.

Ruština v tomto případě rozlišuje dva typy obyvatelských jmen: jedno svázané spíše s historickým a etnickým významem (ру́сский), tedy spíše chápané jako etnonymum, druhé s modernějším, politickým významem, vyjadřujícím příslušnost ke státnímu útvaru, novodobě občanstvím (россия́нин), pro které ruská teorie přišla s názvem politonymum. Kromě toho ještě existuje výraz русин (česky Rusín), který ale označuje karpatské etnikum žijící na pomezí Ukrajiny, Polska, Slovenska a Maďarska.

V češtině, polštině, ukrajinštině a mnoha jazycích se pro obyvatelstvo jak ve státním, tak v etnickém významu používají zpravidla shodné výrazy bez rozlišení významu.

Vymezení pojmu[editovat | editovat zdroj]

Россияне mají složité etnické a náboženské složení. Zahrnuje více než 190 etnických komunit, z nichž více než 80 % jsou Rusové (údaje ze sčítání lidu v roce 2010). 99,7 % Rusů mluví rusky a přibližně 70 % Rusů se považuje za stoupence pravoslaví. V Rusku je značně rozšířen také islám, buddhismus, judaismus a další náboženství.

Řada odborníků, politiků a osobností veřejného života chápání obyvatel Ruska jako společensko-politické a historicko-kulturní celistvosti v podobě občanského národa nepovažuje za přesné. Průzkumy veřejného mínění však ukazují, že ruská identita ve smyslu «мы — россияне» („my jsme Rusové“), je na prvním místě mezi ostatními formami kolektivní identity.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Termín россияне se objevil v 16. století jako celoruské či obecně východoslovanské etnonymum, které od té doby prošlo významným významovým vývojem. Svůj moderní význam získal v ruštině v 90. letech.[4]

Výraz „россияне“, vytvořený od ruského pojmenování pro Rusko „Rossija“, řecko-byzantského názvu historické Rusi, byla poprvé použita Maximem Řekem v roce 1524.[5][6] Tato forma byla dlouhou dobu omezena na církevní a knižní mluvy. Od 80. let 16. století k jeho propagaci docházelo především mezi haličsko-ruskými pravoslavným měšťanstvem a mezi lvovským bratrstvem Nanebevzetí Panny Marie.[7] Později se rozšířila do Kyjeva a zemí Ruského carství, kde se ve druhé polovině 17. století všeobecně rozšířilo. Jednalo se o slavnostnější literární verzi etnonyma „Rusíni“,[5] což bylo v té době označení jak obyvatel západního Ruska, tak ruského státu (a vytlačilo souhrnnou formu „Rus“). V ruském státě byl termín „Rusové“ popularizován především kulturními osobnostmi západní Rusi, včetně Simeona Polockého, stejně jako archimandrity Kyjevsko-pečerské lávry Innokenta, kteří všechny obyvatele Velké, Malé a Bílé Rusi, označující jako historické Rusko. Termín tedy bez ohledu na politické hranice své doby (hranice Ruska a Polsko-litevské unie) zahrnoval tyto skupinu lidí, což se později odrazilo v konceptu velkoruského lidu, v němž byli všichni východní Slované považováni za Rusy.

Termín "россияне" (s variantou россияни) používali Andrej Lyzlov, Petr I., Feofan Prokopovič. V 18. století byla široce používána spolu s poetickou formou „rossy“, používali ji Michail Lomonosov, Michail Ščerbatov, Nikolaj Karamzin a další. Na přelomu 18. a 19. století však začíná přechod k sentimentalismu a romantismu, což znamená přiblížení se lidové tematice a jednoduššímu jazyku. Proto v 19. století populární substantivizované adjektivum „ruský“ (русскийelipsa z frází ruský lid, ruský člověk) vytlačuje staré knižní helénismy.[8] Výraz „россияне“ se zachoval pouze jako slavnostní, vznešená, poetická forma (například „Ach, hlasitý věk válečných sporů, svědek slávy Rusů“ od Alexandra Puškina). Brockhaus-Efronův slovník na konci 19. století napsal, že tvar „россияне“ je umělý a grandiózní, zastarává.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Россияне na ruské Wikipedii.

  1. Тишков 2015.
  2. Указ Президента Российской Федерации от 06.12.2018 № 703 "О внесении изменений в Стратегию государственной национальной политики Российской Федерации на период до 2025 года, утвержденную Указом Президента Российской Федерации от 19 декабря 2012 г. № 1666 [online]. 2018-12-07 [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. 
  3. Крецул 2017.
  4. www.tereschenko.info [online]. [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. 
  5. a b ГАЙДА, Федор. Русские и россияне [online]. http://pravoslavie.ru [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. 
  6. Клосс 2012.
  7. Яковенко Н. Вибір імені versus вибір шляху (назви української території між кінцем XVI — кінцем XVII ст.) // Міжкультірний діалог. Т. 1: Ідентичність. — К.: Дух і літера, 2009. — С. 57—95.
  8. Распределение словоупотребления по годам. Т.ж. см. данные Национального корпуса русского языка
  9. Клосс Б. М. О происхождении названия «Россия». М., 2012. С. 79.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]