Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
| Konstantin Eduardovič Ciolkovskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. září 1857 Iževskoje |
| Úmrtí | 19. září 1935 (ve věku 78 let) Kaluga |
| Místo pohřbení | Kaluga |
| Alma mater | Vjatské mužské gymnázium |
| Povolání | letecký inženýr, matematik, vynálezce, spisovatel, autor sci-fi, fyzik, filozof, astronom, vědec, kosmolog a učitel |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce (1932) Řád sv. Stanislava 3. třídy Řád sv. Anny 3. třídy Řád sv. Stanislava |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Varvara Jevgrafovna Ciolkovská |
| Děti | Ljubov Konstantinovna Ciolkovská |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (rusky Константин Эдуардович Циолковский; 5.jul./ 17. září 1857greg., Iževskoje – 19. září 1935, Kaluga)[1] byl ruský a sovětský pedagog a vědec, průkopník teorie raketových letů. Je považován za zakladatele soudobé kosmonautiky. Zabýval se i filozofickými problémy průzkumu vesmíru.
Je po něm pojmenován kráter Ciolkovskij na odvrácené straně Měsíce[2], planetka (1590) Tsiolkovskaja, Ciolkovského rovnice a ulice Ciolkovského v Praze 6 a v Karviné-Ráji.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve středostavovské rodině ve městě Iževskoje v evropské části Ruska. Jeho otcem byl polský lesní úředník šlechtického původu Edward Ciołkowski[3] a jeho pravoslavná matka Marie Jumaševa byla ruského a tatarského původu.[4][5] Především ona naučila Konstantina čtení, psaní i základům aritmetiky. V devíti letech onemocněl spálou, na jejíž následky prakticky ohluchl.[1][6] Kvůli tomu měl problém navštěvovat běžné školy a byl vzděláván především matkou a soukromými učiteli. Tuto dobu považoval později za nejhorší v životě – hluchota jej prakticky vyloučila z dětských her. V roce 1869 nastoupil na gymnázium, které studoval s nevalnými výsledky. V roce 1870 zemřela jeho matka a jeho školní výsledky se dále zhoršily. V roce 1871 byl vyloučen z gymnázia s návrhem na přestup do technického učiliště. V té době se ale již projevilo jeho nadání pro vědu a techniku. Jeho otec jej proto poslal studovat do Moskvy.[6]
V Moskvě navštěvoval knihovny, studoval přírodní vědy, ale i klasickou literaturu. Otec jej ale nebyl schopen příliš finančně podporovat, takže vedl poměrně nuzný život. V Moskvě se také seznámil s N. F. Fjodorovem[1] a jeho filozofií kosmismu. Tím byl podle mnoha Ciolkovského životopisců probuzen jeho zájem o kosmické lety. Dalším impulzem byl román Julese Verna Ze Země na Měsíc.[7]
V roce 1876 už jej nebyl otec schopen podporovat ve studiu v Moskvě ani částečně, a proto se Ciolkovskij vrátil do Vjatky. V roce 1879 pak složil učitelské zkoušky a stal se učitelem aritmetiky a geometrie v Borovsku.[6] V roce 1880 se oženil, během manželství se narodilo sedm dětí.
V letech 1882–1883 napsal své první vědecké práce o kinetice plynů a aerodynamice. V roce 1887 Ciolkovský v domácí laboratoři vypracoval projekt vzducholodi kovové konstrukce. Z Borovska se v roce 1892 přestěhoval do Kalugy, kde strávil zbytek života.[7] Vedle své pedagogické práce dělal aerodynamické pokusy nejprve na střeše svého domu, později v bytě. Vytvořil projekt jednokřídlého celokovového letadla (patnáct let později se taková letadla stala samozřejmostí). V roce 1897 postavil první ruský aerodynamický tunel a určil metodiku měření.[6] Dne 25. 8. 1898 vytvořil vzorec popisující závislost mezi rychlostí rakety, její hmotností a rychlostí spalin – tzv. Ciolkovského rovnice. V roce 1900 vydal studii na téma odporu prostředí. V roce 1903 vydal na světě první vědeckou práci týkající astronautiky a konkrétně teorii letu rakety s názvem Výzkum kosmických prostorů pomocí reaktivních zařízení. Petrohradská akademie věd však o výsledky jeho výzkumů nejevila zájem a odmítla je finančně podporovat. Výjimkou byla dotace 470 rublů, kterou dostal na aerodynamické studie.[8] [7]Roku 1906 byl Ciolkovskému udělen Řád svatého Stanislava III. stupně za úspěchy v pedagogické oblasti.
V článcích zveřejněných v letech 1911 a 1912 v časopise Vzduchoplavecký věstník Ciolkovskij vysvětlil podmínky pro start kosmické lodi z povrchu libovolné planety, zkoumal vliv odporu atmosféry na let rakety, zabýval se otázkami výživy, přetížení, beztížného stavu v raketě během letu. Poukázal na možnost využít zemské atmosféry pro brzdění letu kosmické lodi při návratu na Zem. [6] V roce 1914 pak Ciolkovskij vydal celou studii o raketách jako brožuru – doplněnou novými výpočty a úvahami.[9]
Po říjnové revoluci roku 1917 byly Ciolkovskému vytvořeny podmínky pro jeho výzkumy a publikace. V roce 1919 byl Ciolkovskij krátce zatčen čekisty a dva týdny prožil v Lubjance. Na zásah samotného V. I. Lenina byl však propuštěn a byla mu přiznána doživotní penze. Byl přijat do Socialistické akademie věd (ta později změnila název na Sovětskou akademii věd).[7] Od roku 1924 spolupracoval se sekcí meziplanetární komunikace Vojenské vědecké společnosti na modelu velké kovové vzducholodi. Jeho jméno proniklo i do zahraničí, když začátkem roku 1924 vyšlo druhé vydání Ciolkovského studie o reaktivních přístrojích z roku 1903 pod názvem Raketa v kosmickém prostoru – tentokrát v němčině. [9]
V roce 1929 Ciolkovskij vytvořil teorii pohybu vícestupňových raket v zemském gravitačním poli, kterou prezentoval v práci pod názvem Kosmické raketové vlaky. Projektoval také raketová paliva, předvídal možnost využití atomové energie pro raketové lety.
U příležitosti jeho 75. narozenin mu byl udělen Řád rudého praporu práce. V roce 1935 mu byla diagnostikována rakovina žaludku, která byla příčinou jeho smrti 19. září téhož roku.[9] Pohřbu se zúčastnilo podle dobových svědectví na 50 000 lidí, většina obyvatel Kalugy. Ciolkovskij své dílo odkázal v závěti Sovětskému svazu. [7]
Po roce 1930 v SSSR vznikl kolem Ciolkovského jakýsi mýtus o brilantním univerzálním vědci a tento mýtus se rozšířil po celém světě. Silným podnětem pro studium úspěchů Ciolkovského byl začátek kosmického věku, který se shodoval se stým výročím jeho narození, oslavovaným v roce 1957. Ciolkovský má památníky v Kaluze, Moskvě a dalších městech.
Spisovatel sci-fi[editovat | editovat zdroj]
Přesto, že Ciolkovskij není jako spisovatel příliš znám, během svého života publikoval řadu povídek, ilustrujících jeho myšlenky. Jeho práce Svobodný prostor (Свободное пространство), kterou napsal v roce 1883, byla čisté fantastice asi nejblíže. V roce 1893 vyšla časopisecky jeho vědeckofantastická povídka Na Měsíci (На Луне). [8] V knize Sny o Zemi a nebi (Грезы o землe и небe), vydané roku 1895, popsal kolonizaci vesmíru lidmi.[7] V roce 1920 dokončil novelu Mimo Zemi (Вне Земли), jejíž děj se odehrává po roce 2017. Kniha vyšla v češtině v roce 1960 pod názvem Do vesmíru. [10]
Ciolkovskij viděl v této literární tvorbě způsob, jak představit široké veřejnosti své myšlenky o průzkumu vesmíru a meziplanetárních letech.
Prorok je ten, kdo vidí daleko dopředu, ale zároveň vidí všechno kolem sebe, protože budoucnost začíná dnes—Konstantin Eduardovič Ciolkovskij[11], 100
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c И. И. Евлампиев (философия). Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-03-04]. Heslo ЦИОЛКО́ВСКИЙ. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Crater Tsiolkovskiy on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS (anglicky)
- ↑ A Pictorial History of Rockets. [s.l.]: NASA, 2011. Dostupné online. S. 4. (anglicky) Pdf Archivováno 5. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Земной путь звездоплавателя. melnikoff.com
- ↑ Константин Циолковский. Биография, 18 фото [online]. [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 1. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, s. 57-62.
- ↑ a b c d e f ŠAMÁNEK, Ondřej. Vesmírné osudy 2. díl – Konstantin Ciolkovskij [online]. 2013-04-29 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.
- ↑ a b PACNER, Karel. Konstantin Ciolkovskij: Otec kosmonautiky, mistr teorií a vizí (1.). 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-04-28 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c PACNER, Karel. Konstantin Ciolkovskij: Otec kosmonautiky, mistr teorií a vizí (2.). 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-05-01 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.
- ↑ DATABÁZE KNIH. Do vesmíru - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.
- ↑ http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=745
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin Eduardovič Ciolkovskij na Wikimedia Commons 
Osoba Konstantin Eduardovič Ciolkovskij ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
- (česky) Ciolkovskij na kosmonautix.cz
- (česky) Životopis na stránkách Malé encyklopedie kosmonautiky
- (slovensky) Životopis na stránce Mladý vědec
- (anglicky) Ciolkovskij na russianspaceweb.com
- (anglicky) Ciolkovského muzeum v rodném městě
