Anna Pavlovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Pavlovová
Anna pavlova -c. 1905.jpg
Narození 12. února 1881 nebo 16. února 1882
Petrohrad
Úmrtí 23. ledna 1931
Haag
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Londýn
Alma mater Akademie ruského baletu Agrippiny Vaganovové
Povolání baletka, choreografka, editorka a silent film actor
Nábož. vyznání pravoslaví
Podpis Anna Pavlovová – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Pavlovna Pavlovová (rusky Анна Павловна (Матвеевна) Павлова, 31. lednajul./ 12. února 1881greg. Ligovo u Petrohradu23. ledna 1931 Haag)[1] byla ruská primabalerína a tanečnice. Světový věhlas jí přinesla zejména taneční kreace Umírající labuť.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstala se svou matkou a babičkou v malém domku ve vesnici Ligovo u Petrohradu, protože otec Matvej Pavlov zemřel dva roky po jejím narození. [2] Později se vyskytly určité pochybnosti o tom, zda byl jejím skutečným otcem, ale nebyly nikdy potvrzeny.

V osmi letech ji matka přivedla na představení baletu Spící krasavice a tento zážitek vzbudil v Anně touhu stát se baletkou.[3] O dva roky později byla přijata do petrohradské Akademie ruského baletu, kde jejími učiteli byli Alexander Oblakov, Jekatěrina Vazemová a ve vyšších ročnících Pavel Gerdt. Právě on poradil Anně, jak skloubit subtilní postavu a určité tělesné nedostatky s náročností fyzického výcviku. Upozornil ji na možnosti romantického pojetí baletu, při němž mohla uplatnit svůj oduševnělý zjev, ladnost pohybu a citový prožitek. Školu absolvovala v roce 1899 a ihned byla přijata do souboru Mariinského divadla. [2] I tam pokračovala ve zdokonalování svého baletního projevu pod vedením Jevgenije Sokolovové a především Maria Petipy, který jí pomáhal s interpretací důležitých baletních scén. [2]

Baletní kariéra v Rusku[editovat | editovat zdroj]

Anna Pavlovová v kostýmu umírající labutě (cca 1928)

Na scéně Mariinského divadla debutovala Anna Pavlovová v roce 1899 v menší roli v baletní komedii Marná opatrnost. Mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení. V roce 1902 získala hlavní roli Nikie v baletu Bajadéra a po velkém úspěchu následovaly titulní role v Giselle (1903), Don Quijote (1905) a další.[2] Kromě toho vystupovala i v samostatných charakterových tancích. V roce 1906 byla jmenována primabalerínou a zařadila se mezi nejlepší umělce petrohradské baletní scény.

Častým partnerem Pavlové na jevišti byl od roku 1899 Michail Fokin, který měl velký vliv na její taneční styl. Vycházel z tradic ruského baletu, ale byl transformován do moderního tance, v němž se vzájemně doplňovaly pohyb, hudba, kostýmy a dekorace tak, aby odpovídaly charakteru postav. V lednu 1907 na charitativním večeru v Mariinském divadle Anna Pavlovová poprvé předvedla choreografickou miniaturu Umírající labuť na hudbu Camilla Saint Säense, kterou pro ni Fokin vytvořil.[3] Později se stala jedním ze symbolů ruského baletu 20. století a Pavlovové přinesla slávu po celém světě. Vystupovala i v dalších Fokinových choreografiích, například na motivy Chopinových skladeb.[2]

V roce 1908 vyjela s partnerem Adolfem Bolmem a malou skupinou umělců na první zahraniční cestu do Skandinávie, navštívili i Berlín a Prahu. [2]

Světová sláva[editovat | editovat zdroj]

urny Anny Pavlovové a Victora Dandreho

Po založení Ruského baletu roku 1909 se stala přední postavou tohoto světoznámého souboru vystupujícího v Paříži. V červnu se představila na pařížské premiéře baletu La Sylphide a Kleopatra. Už v příštím roce Ruský balet opustila a založila si vlastní soubor, s nímž slavila velké úspěchy v Americe a Londýně. Tam v roce 1912 uzavřela sňatek s Victorem Dandrem, který se stal jejím manažerem a impresáriem.[3] Na krátkou dobu se vrátila do Petrohradu, ale po roztržce s vedením Mariinského divadla v roce 1913 se rozhodla pro život v cizině.[2] V Rusku vystoupila naposledy v létě roku 1914.

Roku 1913 se trvale usadila v Londýně.[1] Žila v krásném domě, u kterého si nechala vytvořit umělé jezírko, v němž plavaly její milované labutě. Byla velkou milovnicí zvířat, siamských koček, psů i exotických ptáků a často se s nimi nechávala fotografovat.[3]

S baletním mistrem Chljustinem založila novou skupinu a po skončení první světové války začala pořádat turné po celém světě. Stala se legendou, ale umělecky se již příliš nevyvíjela. Program vystoupení byl složen většinou z baletních miniatur, ukázek z repertoáru Mariinského divadla a koncertních čísel. Jako celek byl uveden pouze balet Spící krasavice, který ji tolik zaujal v dětském věku a přivedl ji na baletní dráhu.[2]

V roce 1926 se v Hollywoodu při natáčení filmu Němá z Portici spřátelila s Charlesem Chaplinem, který oceňoval její lyrický taneční projev.[2]

Do vlasti se už nikdy nevrátila. Během svého turné se nachladila při zkoušce v nevytápěném sále. Zemřela 23. ledna 1931 v hotelu Hôtel des Indes v Haagu na zápal plic. Urna s popelem Anny Pavlovové se nachází v uzavřeném kolumbáriu krematoria Golders Green v Londýně. Spolu s ní je tam uložen popel jejího manžela a impresária Victora Dandreho.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Stříbrná pamětní mince z roku 1993

V roce 1983 o ní natočil režisér Emil Loteanu životopisný film.[4]

Její jméno nese typický novozélandský dort z bílku pavlova.[5]

Její portrét je zobrazen na ruské stříbrné pamětní minci vydané v roce 1993.

Stroj McDonnell Douglas MD-11 vyrobený 31. srpna 1995 patřící nizozemské letecké společnosti KLM s imatrikulační znaky PH-KCH nese její jméno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Галайда, А. Г. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-28]. Heslo ПА́ВЛОВА. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f g h i CODR, Milan; HUDCOVÁ, Ivana. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Anna Pavlovna Pavlovová, s. 145-149. 
  3. a b c d Bělostný dort Pavlova: Své jméno dostal po slavné ruské baletce. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2019-06-15 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Anna Pavlovova / Anna Pavlova (1983). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  5. Pavlova není jen zákusek. ŽENA-IN. Dostupné online [cit. 2018-05-24]. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]