Mladší dryas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vývoj teplot v postglaciálním období, po posledním glaciálním maximu, vykazující velmi nízké teploty po většinu mladšího dryasu, poté rychle stoupající až na úroveň teplého holocénu, založené na grónských ledovcových jádrech.[1]
Glaciální stadiály na přechodu z pozdního pleistocénu do holocénu

Mladší dryas (asi 12 900 až 11 700 let BP[2]) byl návratem ke glaciálním podmínkám, které dočasně zvrátily postupné klimatické oteplování po posledním glaciálním maximu (asi 27 000 až 20 000 let BP). Mladší dryas byl poslední fází pleistocénu (asi 2 580 000 až 11 700 let BP) a předcházel současnou teplejší epochu holocénu. Mladší dryas byl nejdrsnější a nejdéle trvající z několika přerušení oteplování zemského klimatu a předcházel mu pozdní ledovcový interstadiál (asi 14 670 až 12 900 BP).

Změna byla relativně náhlá, probíhala během desetiletí a měla za následek pokles teplot v Grónsku o 4 až 10 °C[3] a postup ledovců a sušších podmínek ve většině mírných pásem severní polokoule. O příčině byla předložena celá řada teorií. Nejrozšířenější teorie spočívá v tom, že atlantická poledníková cirkulace, která přenáší teplou vodu z rovníku směrem k severnímu pólu, byla přerušena přílivem čerstvé studené vody ze Severní Ameriky do Atlantiku.[4]

Mladší dryas neovlivnil klima na celém světě. Na jižní polokouli a v některých oblastech severní polokoule, jako je jihovýchodní Severní Amerika, došlo k mírnému oteplení.[5]

Mladší Dryas je pojmenován po indikačním rodu, a sice polním kvítku alpinské tundry Dryas octopetala, protože jeho listy jsou často hojné v pozdně glaciálních, často mineralogicky bohatých sedimentech, jako jsou jezerní sedimenty ve Skandinávii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Younger Dryas na anglické Wikipedii.

  1. ZALLOUA, Pierre A.; MATISOO-SMITH, Elizabeth. Mapping Post-Glacial expansions: The Peopling of Southwest Asia. Scientific Reports. 2017-01-06, s. 40338. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep40338. PMID 28059138. Bibcode 2017NatSR...740338P. (anglicky) 
  2. RASMUSSEN, S. O.; ANDERSEN, K. K.; SVENSSON, A. M.; STEFFENSEN, J. P.; VINTHER, B. M.; CLAUSEN; SIGGAARD-ANDERSEN, M.-L. A new Greenland ice core chronology for the last glacial termination. Journal of Geophysical Research. 2006, čís. D6, s. D06102. Dostupné online. ISSN 0148-0227. DOI 10.1029/2005JD006079. Bibcode 2006JGRD..111.6102R. (anglicky) 
  3. BUIZERT, C.; GKINIS, V.; SEVERINGHAUS, J.P.; HE, F.; LECAVALIER, B.S.; KINDLER, P.; LEUENBERGER, M. Greenland temperature response to climate forcing during the last deglaciation. Science. 2014-09-05, čís. 6201, s. 1177–1180. Dostupné online. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1254961. PMID 25190795. S2CID 206558186. Bibcode 2014Sci...345.1177B. (anglicky) 
  4. MEISSNER, K.J. Younger Dryas: A data to model comparison to constrain the strength of the overturning circulation. Geophysical Research Letters. 2007, čís. 21, s. L21705. DOI 10.1029/2007GL031304. Bibcode 2007GeoRL..3421705M. (anglicky) 
  5. CARLSON, A.E. The Younger Dryas Climate Event. Svazek 3. [s.l.]: Elsevier, 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-11. S. 126–134. (anglicky)