Orlíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOrlíček
alternativní popis obrázku chybí
Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodorlíček (Aquilegia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orlíček (Aquilegia) je rod rostlin z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Orlíčky jsou vytrvalé, zřídka dvouleté byliny. Orlíčky rostou po celém severním mírném pásmu, kde bylo nalezeno na sedmdesát druhů. Rostliny tvoří vzpřímené větvené lodyhy. Listy s 2–3krát trojčetnými čepelemi. Květy mají nálevkovitou korunu s dlouhými ostruhami. Kališní lístky jsou velké, ploché a u některých kultivarů odlišně zbarvené bíle, nebo v odstínech žluté, růžové, oranžové a modré až fialové.[L 1] Květy orlíčků mají nezaměnitelnou stavbu, jsou pravidelné, pětičetné, většinou převislé. Tvoří je pět okvětních lístků a pět lístků nektariových s ostruhami. Plod jsou měchýřky.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy tohoto rodu lze použít jako okrasné rostliny. V ČR se pěstují především kultivary orlíčků, vyznačující se dlouhými rovnými ostruhami a velkými květy výrazných barev. Na vzniku těchto hybridů se podílely hlavně severoamerické druhy, jako je Aquilegia chrysantba, Aquilegia skinneri, Aquilegia canadensis, hlavně však Aquilegia coeruka.[L 1] Rostlina je vhodná pro výsadby v parcích, nejlépe nepravidelných kompozic přírodního charakteru.

Orlíček byl květinou často zobrazovanou malíři, pro krásný tvar květu. Byl oblíbenou květinou (motivem) na italských výšivkách.[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Nároky[editovat | editovat zdroj]

Při pěstování v mírném pásmu (ČR) se daří na slunci i v polostínu. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami. Orlíček má použití hlavně jako atraktivní trvalka ve smíšených letničkových a trvalkových záhonech. Hodí se též k řezu. Sází se do sponu 50–60 cm.[L 1]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Na jaře v dubnu a květnu výsevem semen na záhon. Mladé rostliny se přepichují do nádob, v nichž jsou rostliny dopěstovány.

Druhy ve střední Evropě[editovat | editovat zdroj]

V České republice roste přirozeně jen orlíček obecný (Aquilegia vulgaris). V Alpách rostou některé další druhy, například orlíček alpský (Aquilegia alpina), orlíček černofialový (Aqulegia atrata), orlíček černavý (Aquilegia nigricans) nebo druh Aquilegia einseleana.

Hybridy a kříženci[editovat | editovat zdroj]

Ve střední Evropě se orlíčky hojně pěstují jako okrasné rostliny, kromě orlíčku obecného a různých jeho kultivarů se pěstují i jiné druhy a jejich kříženci, např.:

  • Aquilegia × cultorum,
  • Aquilegia × hybrida.

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

Kultivary jsou: 'Crimson Star' – červenobílý, 'Edelweiss' – bílý aj.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Housenice pilatek způsobují holožír. Virová zelenokvětost je infekční virová choroba rostlin. Napadené rostliny je třeba odstranit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VANĚK, Vlastimil; VAŇKOVÁ, Jana. Trvalky. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1982. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Orlíček obecný - Aquilegia vulgaris [online]. AtlasRostlin.cz [cit. 2010-02-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. CLUTTON-BROCK, A. STUDIES IN GARDENING. [s.l.]: CHARLES SCRIBNER'S SONS, 1916. Dostupné online. S. 16-19. (anglicky) 
  3. FINKENZELLER, Xaver. Rostliny Alp. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1472-6. 
  4. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  5. Biolib [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]