Orlíček
 Orlíček |
|
 Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) |
|
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
| Rod | orlíček (Aquilegia) L., 1753 |
| Druhy rostoucí v ČR | |
|
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orlíček (Aquilegia) je rod rostlin patřící do čeledě pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Orlíčky jsou vytrvalé, zřídka dvouleté byliny. Orlíčky rostou po celém severním mírném pásmu, kde bylo nalezeno na sedmdesát druhů. Rostliny tvoří vzpřímené větvené lodyhy. Listy s 2-3 krát trojčetnými čepelemi. Květy mají nálevkovitou korunu s dlouhými ostruhami. Kališní lístky jsou velké, ploché a u některých kultivarů odlišně zbarvené bíle, nebo v odstínech žluté, růžové, oranžové a modré až fialové.[L 1] Květy orlíčků mají nezaměnitelnou stavbu, jsou pravidelné, pětičetné, většinou převislé. Tvoří je pět okvětních lístků a pět lístků nektariových s ostruhami. Plod jsou měchýřky.[1]
Obsah
Použití[editovat | editovat zdroj]
Některé druhy tohoto rodu lze použít jako okrasné rostliny. V ČR se pěstují především kultivary orlíčků, vyznačující se dlouhými rovnými ostruhami a velkými květy výrazných barev. Na vzniku těchto hybridů se podílely hlavně severoamerické druhy, jako je Aquilegia chrysantba, Aquilegia skinneri, Aquilegia canadensis, hlavně však Aquilegia coeruka.[L 1] Rostlina je vhodná pro výsadby v parcích, nejlépe nepravidelných kompozic přírodního charakteru.
Orlíček byl květinou často zobrazovanou malíři, pro krásný tvar květu. Byl oblíbenou květinou (motivem) na italských výšivkách.[2]
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Nároky[editovat | editovat zdroj]
Při pěstování v mírném pásmu (ČR) se daří na slunci i v polostínu. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami. Orlíček má použití hlavně jako atraktivní trvalka ve smíšených letničkových a trvalkových záhonech. Hodí se též k řezu. Sází se do sponu 50–60 cm.[L 1]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Na jaře v dubnu a květnu výsevem semen na záhon. Mladé rostliny se přepichují do nádob, v nichž jsou rostliny dopěstovány.
Druhy ve střední Evropě[editovat | editovat zdroj]
V České republice roste přirozeně jen orlíček obecný (Aquilegia vulgaris). Další druhy najdeme už např. v rakouských Alpách.
- Aquilegia alpina - v ČR neroste, nejblíže Alpy
- Aqulegia atrata (orlíček černofialový) - nejblíže Alpy, v ČR jen občas pěstován a vzácně zplaňuje
- Aquilegia einseleana - nejblíže Alpy, v ČR neroste
- Aquilegia nigricans (orlíček černavý) - v ČR neroste, nejblíže Alpy, příbuzný a podobný orlíčku obecnému
- Aquilegia vulgaris (orlíček obecný) - v ČR jediný původní druh rodu
Hybridy a kříženci[editovat | editovat zdroj]
Ve střední Evropě se orlíčky hojně pěstují jako okrasné rostliny, kromě orlíčku obecného a různých jeho kultivarů se pěstují i jiné druhy a jejich kříženci, např.:
- Aquilegia × cultorum,
- Aquilegia × hybrida.
Kultivary[editovat | editovat zdroj]
Kultivary jsou: 'Crimson Star' – červenobílý, 'Edelweiss' – bílý aj.
Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]
Housenice pilatek způsobují holožír. Virová zelenokvětost je infekční virová choroba rostlin. Napadené rostliny je třeba odstranit.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Orlíček obecný - Aquilegia vulgaris [online]. AtlasRostlin.cz, [cit. 2010-02-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ CLUTTON-BROCK, A.. STUDIES IN GARDENING. [s.l.] : CHARLES SCRIBNER'S SONS, 1916. S. 16-19. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Orlíček ve Wikimedia Commons
Taxon Aquilegia ve Wikidruzích- (česky)taxonomie
- (česky)popis, pěstování
