Zimolezovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zimolezovité

Zimolez japonský (Lonicera japonica)
Zimolez japonský (Lonicera japonica)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď: zimolezovité (Caprifoliaceae)
Juss., 1789

Zimolezovité (Caprifoliaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu štětkotvaré (Dipsacales). V současné taxonomii jsou do ní mj. vřazovány čeledi štětkovité (Dipsacaceae) a kozlíkovité (Valerianaceae).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Zimolezovité jsou byliny, keře, nevelké stromy nebo liány se vstřícnými jednoduchými nebo zpeřenými listy bez palistů. Čepel listů je celistvá nebo peřeně členěná, celokrajná nebo na okraji pilovitá, se zpeřenou žilnatinou.

Květy jsou oboupohlavné, dvoustranně souměrné, v květenstvích různých typů. Kalich je srostlý nejčastěji z 5 lístků. Koruna je srostlá z 5 lístků, nejčastěji se 2 horními a 3 spodními laloky, případně je 1 lalok dole a 4 nahoře. Tyčinek je 4 nebo 5 a jsou přirostlé ke koruně. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 5 plodolistů, často prodloužený, někdy s jedinou funkční komůrkou. Čnělka je prodloužená, s hlavatou bliznou. V každém plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Nektar se vytváří ve žlaznatých chlupech nahuštěných ve spodní části korunní trubky. Plodem je tobolka, bobule, peckovice nebo nažka.

Čeleď zimolezovité zahrnuje v současném pojetí asi 810 druhů ve 36 rodech. Největší rod je kozlík (Valeriana, asi 200 druhů), zimolez (Lonicera, 180), hlaváč (Scabiosa, 80) a kozlíček (Valerianella, 50 druhů).[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Zimozel severní (Linnaea borealis)

Zimolezovité (v širokém pojetí čeledi) jsou rozšířeny téměř po celém světě, převážná většina druhů však roste v severním mírném pásu. Nejsou zastoupeny v Austrálii.[2]

V české přírodě je čeleď zimolezovité zastoupena rody zimolez (Lonicera), kozlík (Valeriana), kozlíček (Valerianella), hlaváč (Scabiosa), chrastavec (Knautia), čertkus (Succisa), štětka (Dipsacus) a štětička (Virga). Druh zimozel severní (Linnaea borealis) je u nás považován za vyhynulý. Občas zplaňují pěstované druhy mavuň červená (Centranthus ruber), hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea), z dřevin zejména zimolezy (Lonicera) a pámelník bílý (Symphoricarpos albus).[3]

V evropské květeně jsou mimo zmíněných rodů zastoupeny (převážně ve Středomoří) rody mavuň (Centranthus), hlavatka (Cephalaria), Pterocephalus, Succisella a druhy Morina persica, Tremastelma palaestinum a Fedia cornucopiae. Ve středním Rusku roste Patrinia sibirica.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V současné taxonomii (APG III) je čeleď zimolezovité pojata široce a zahrnuje i rody z dřívějších čeledí štětkovité (Dipsacaceae), zimozelovité (Linneaeceae), kozlíkovité (Valerianaceae), Morinaceae a Diervillaceae. Čeleď zimolezovité byla stejně jako ostatní zmíněné čeledi v klasických systémech vesměs součástí řádu štětkotvaré.

Monofyletičnost čeledi zimolezovité byla potvrzena analýzou rbcL, atpB, ndhF a 18S sekvencí DNA.[1]

Při užším pojetí lze zimolezovité rozdělit na 6 monofyletických čeledí:

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Nápadné květy zimolezovitých bývají opylovány hmyzem (zvláště včelami a vosami) a ptáky hledajícími nektar. Způsoby šíření semen jsou velmi různorodé.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Nať kozlíku lékařského (Valeriana officinalis) je používána v bylinném lékařství jako mírné, ale účinné sedativum.[5] Kozlíček polníček je použitelný jako zelenina. Vonný olej z nardu pravého (Nardostachys jatamansi) je využíván v indické Ajurvédě[6] a je pod názvem nard zmiňován v Bibli.

Celá řada druhů se pěstuje jako okrasné dřeviny, zejména různé popínavé i keřovité zimolezy (Lonicera), pámelník (Symphoricarpos), řidčeji i dvojštítník (Dipelta), abélie (Abelia), zanice (Diervilla), Heptacodium miconioides a Leycesteria formosa.[7]

Z trvalek se pěstuje zejména mavuň červená (Centranthus ruber), hlavatka obrovská (Cephalaria gigantea) a Morina longifolia. V botanických zahradách a arboretech se lze setkat se zvláštně vyhlížejícími druhy rodu Triosteum.[8]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Abelia, Aligera, Aretiastrum, Astrephia, Belonanthus, Centranthus, Cephalaria, Diabelia, Diervilla, Dipelta, Dipsacus, Fedia, Heptacodium, Knautia, Kolkwitzia, Leycesteria, Linnaea, Lonicera, Morina, Nardostachys, Patrinia, Phuodendron, Phyllactis, Plectritis, Pseudobetckea, Pterocephalus, Scabiosa, Stangea, Succisa, Succisella, Symphoricarpos, Triosteum, Triplostegia, Valeriana, Valerianella, Vesalea[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  3. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A.. Herbář léčivých rostlin 2. díl. Praha : Eminent, 1995. ISBN 978-80-7281-368-1.  
  6. SAROYA, Amritpal Singh. Herbalism, Phytochemistry and Ethnopharmacology. Enfield : Science Publishers, 2011. ISBN 978-1-57808-697-9.  
  7. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.