Pámelník bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pámelník bílý

alternativní popis obrázku chybí
Větev a plody pámelníku bílého
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď: zimolezovité (Caprifoliaceae)
Rod: pámelník (Symphoricarpos)
Binomické jméno
Symphoricarpos albus
(L.) S.F.Blake, 1914
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pámelník bílý (Symphoricarpos albus) je hustě větvený, robustní, opadavý keř z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae). Vyznačuje se tenkými, vzpřímenými, jemně chlupatými výhony a typickými bílými plody. Pámelník bílý je původem ze Severní Ameriky. V České republice zdomácněl jako hojně vysazovaná okrasná dřevina.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pámelník bílý dorůstá výšky až dvou metrů a má tenké, hustě rostoucí větve. Borka je šedohnědá, podélně v pruzích se uvolňující. Listy má vstřícné, uspořádané ve dvou řadách, na vodorovně rostoucích větvičkách celokrajné, na výmladcích laločnaté, dlouhé výjimečně až 7 cm, tmavozelené, vejčitého tvaru.

Bělorůžové květy jsou drobné, trubkovitě zvonkovité, 4-5cípé, v koncových hroznech. Vyrůstají v úžlabí horních listů a jsou velmi bohaté na nektar. Kvetou od června do srpna.

Plody jsou charakteristické kulaté bobule bílé barvy, velké kolem 1 cm. Obsahují dvě semena. Na keři vydrží až do zimy. Obsahují houbovitou dužninu, která je oblíbenou potravou ptáků. Pro člověka jsou však jedovaté – obsahují saponiny a alkaloid chelidonin.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pámelník bílý pochází ze Severní Ameriky. Je rozšířen na většině území od Aljašky a kanadské provincie Severozápadní teritoria na jih po Kalifornii, Nové Mexiko a Severní Karolínu.[1][2]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Doporučuje se do podrostů nebo pro osazení svahů, je vhodný pro krajinářské úpravy i živé ploty.

Je nenáročný, snáší i znečištěné ovzduší. Daří se mu i na chudých půdách, nevadí mu půdy mírně suché ani vlhké. Stanoviště slunné až polostinné.

Primárně se rozmnožuje vegetativně, odnožemi nebo dřevitými i bylinnými řízky. Zároveň se jedná o dřevinu silně samovolně odnožující.

Keřík pámelníku v srpnu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HASSLER, M.. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Plants Database [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REMEŠOVÁ, Dáša, OSVALD, Zdeněk. Všechno o listnatých keřích. Vyd.2. Praha: Slovart, 2004.
  • HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Vyd. 2. Praha: Květ, nakladatelství ČZS, 2003
  • ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka, CHRTEK, Jindřich, KAPLAN, Zdeněk a BATOUŠEK, Petr. Květena České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010.
  • VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. Praha: Aventinum, 2005.
  • BÄRTELS, Andreas. Dřeviny od A do Z. Vyd.1. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]