Žabníkotvaré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŽabníkotvaré
alternativní popis obrázku chybí
Žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád žabníkotvaré (Alismatales)
R.Br. ex Bercht. & J.Presl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žabníkotvaré (Alismatales) je řád jednoděložných rostlin. Řád představuje jednu z bazálních vývojových větví jednoděložných rostlin. Pochází pravděpodobně z období rané křídy, nejstarší dochované fosílie jsou datovány do svrchní křídy. Zahrnuje recentně celkem 14 čeledí a asi 4600 druhů a je celosvětově rozšířen. Řada druhů je zastoupena i v české květeně. Největší čeledí jsou árónovité. Mezi zástupci řádu je mnoho vlhkomilných a vodních rostlin, také suchozemské rostliny, geofyty, epifyty i dřeviny (čeleď árónovité). Představuje jedinou skupinu krytosemenných rostlin, mezi nimiž nalezneme ponořeně rostoucí mořské rostliny.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou bazální čeledi árónovité lze žabníkotvaré charakterizovat jako řád vlhkomilných, bahenních až vodních rostlin. Je to také jediná skupina krytosemenných rostlin, v níž lze nalézt ponořeně rostoucí mořské rostliny. Konkrétně se jedná o zástupce čeledí vochovité (Zosteraceae), posidoniovité (Posidoniaceae) a Cymodoceaceae, které jsou někdy označovány souhrnným názvem mořské trávy. Dále jsou zde zástupci rostoucí charakteristicky v brakických vodách, zejména z čeledí táhlicovité (Ruppiaceae), rdestovité (Potamogetonaceae) a voďankovité (Hydrocharitaceae). Árónovité se co do životních forem řádu žabníkotvaré vymykají, neboť zahrnují mimo vlhkomilných a vodních druhů i četné suchozemské rostliny, včetně geofytů obývajících suché oblasti, a rovněž epifyty, liány a dřeviny. Lze však mezi nimi najít i volně plovoucí sladkovodní rostliny (babelka a celá podčeleď okřehkové).[1]

Řád je kosmopolitně rozšířen, a to od tropických oblastí až za polární kruh. V české květeně jsou zastoupeny čeledi árónovité (Araceae), rdestovité (Potamogetonaceae), žabníkovité (Alismataceae), bařičkovité (Juncaginaceae), blatnicovité (Scheuchzeriaceae), kohátkovité, (Tofieldiaceae), šmelovité (Butomaceae) a voďankovité (Hydrocharitaceae).[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Řád představuje jednu z bazálních vývojových větví jednoděložných rostlin a v současném pojetí (systém APG IV) je monofyletický. Zahrnuje celkem 14 čeledí, 166 rodů a asi 4600 druhů. Zdaleka největší čeledí řádu jsou árónovité (128 rodů a více než 3300 druhů). Následují žabníkovité (120 druhů v 17 rodech), rdestovité (100 druhů v 7 rodech) a voďankovité (80 druhů v 17 rodech). Řád obsahuje také 3 monotypické čeledi, a sice šmelovité, blatnicovité a Maundiaceae.[3]

Širší vztahy řádu Alismatales[editovat | editovat zdroj]

 Liliopsida 

 Acorales (puškvorcotvaré)




 Alismatales (žabníkotvaré)




 Petrosaviales





 Dioscoreales (smldincotvaré)



 Pandanales (pandánotvaré)




 >>> další řády třídy Liliopsida






Struktura řádu Alismatales[editovat | editovat zdroj]

Bazální větví řádu jsou Araceae, které zároveň představují největší skupinu řádu co do počtu rodů a druhů. Od zbytku řádu se tato čeleď odlišuje mj. přítomností endospermu v semenech. Následuje větev Tofieldiaceae, která byla v klasické taxonomii, založené na morfologii, řazena do čeledi Melanthiaceae. Následující klad tří čeledí (Hydrocharitaceae, Butomaceae, Alismataceae) se vymyká zbytku řádu tím, že jejich zástupci mají okvětí rozlišené na kalich a korunu a větší počet tyčinek a/nebo pestíků než tři. Zbývající klad řádu zahrnuje celkem 9 čeledí, které mají společné znaky zejména v morfologii pylu.[1]

Vývojové vztahy čeledí řádu Alismatales[editovat | editovat zdroj]



 Araceae (árónovité)




 Tofieldiaceae (kohátkovité)






 Hydrocharitaceae (voďankovité)



 Butomaceae (šmelovité)




 Alismataceae (žabníkovité)





 Scheuchzeriaceae (blatnicovité)




 Aponogetonaceae (kalatkovité)




 Juncaginaceae (bařičkovité)




 Maundiaceae





 Posidoniaceae (posidoniovité)




 Ruppiaceae (táhlicovité)



 Cymodoceaceae






 Zosteraceae (vochovité)



 Potamogetonaceae (rdestovité)











Vývoj pojetí řádu[editovat | editovat zdroj]

V klasických taxonomických systémech založených na morfologii byl řád Alismatales řazen do podtřídy Alismatidae (Tachtadžjanův a Cronquistův systém), resp. v Dahlgrenově systému do nadřádu Alismatanae. Tyto vyšší jednotky nad úrovní řádu jsou v hrubých rysech souznačné s dnešním vymezením daného řádu, zatímco čeledi řádu Alismatales, tak jak je dnes chápán, byly v daných systémech rozčleněny do většího počtu úžeji vymezených řádů (v Tachtadžjanově systému je jich celkem 10). Výjimkou jsou čeledi Acoraceae a Araceae, které nebyly v těchto systémech považovány za skupinu příbuznou s Alismatidae a byly řazeny do jiných tříd (Arecidae v případě Cronquistova, Aridae v případě Tachtadžjanova systému), resp. nadřádů. Druhy čeledi Tofieldiaceae byl v minulosti řazeny do čeledi Melanthiaceae. V průběhu aktualizací systému APG se pojetí řádu měnilo jen málo. V systému APG III byla do Alismataceae vřazena původně samostatná čeleď Limnocharitaceae, v systému APG IV byla z čeledi Juncaginaceae vyjmuta monotypická čeleď Maundiaceae.[4][5][6][7]

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Fosílie Orontium wolfei z období přelomu křídy a paleogénu

Korunová skupina řádu Alismatales je datována do období před asi 110 až 130 milióny let, tedy do období spodní křídy.[3][8] Nezpochybnitelné fosílie, náležející mezi předky čeledi Araceae, pocházejí z období svrchní křídy. Většinou se jedná o pozůstatky listů, kdežto reprodukční orgány dochované z tohoto období jsou vzácné. Jedním z nich je aroidní plodenství, popsané v roce 2005 z Kanady jako Albertarum pueri.[9] Z období paleogénu jsou již fosilní záznamy četnější a zahrnují listy, pylová zrna, plody i semena.[9] Z období pozdní křídy až raného miocénu jsou známy fosílie rodu Limnobiophyllum. Byla to oddenkatá plovoucí vodní rostlina, stojící stavbou na pomezí mezi podčeleděmi Aroideae a Lemnoideae. Druh Limnobiophyllum expansum byl popsán z Mostecké pánve blízko Bíliny.[10] Z jezerních uloženin svrchně křídového stáří v Kanadě byla popsána plovoucí vodní árónovitá rostlina Cobbania corrugata. Později byla nalezena také v Amurské oblasti v Rusku.[9] Z období konce křídy a začátku paleogénu jsou známi i další zástupci árónovitých, z nichž někteří jsou přiřazováni k žijícím rodům. Jmenovitě se jedná o Orontium wolfei, Orontium mackii a Symplocarpus hoffmaniae ze Severní Ameriky a Lysichiton austriacus z Rakouska.[11] Z uloženin svrchně křídového stáří v kanadské Albertě je známa žabníkovitá rostlina Cardstonia tolmanii, považovaná za příbuznou s rodem Limnocharis.[12]

Přehled čeledí[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  2. ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 8. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1824-3. 
  3. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  4. BREMER, K. et al. An Ordinal Classification for the Families of Flowering Plants. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1998, čís. 85(4). 
  5. BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG II. Botanical Journal of the Linnean Society. 2003, čís. 141. 
  6. BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society. Říjen 2009, roč. 161, čís. 2. ISSN 1095-8339. 
  7. a b BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 
  8. STOCKEY, Ruth A. The fossil record of basal Monocots. A Journal of Systematic and Evolutionary Botany. 2006, čís. 22(1). Dostupné online. 
  9. a b c GALLEGO, Julieta et al. Fossil Araceae from the Upper Cretaceous of Patagonia, Argentina, with implications on the origin of free-floating aquatic aroids. Review of Palaeobotany and Palynology. 2014, čís. 211. Dostupné online. 
  10. KVAČEK, Zlatko. Limnobiophyllum Krassilov a fossil link between the Araceae and the Lemnaceae.. Aquatic Botany. 1995, čís. 50. 
  11. MAYO, S.J.; BOGNER, J.; CUSIMANO, N. Recent progress in the phylogenetics and classification of Araceae. Early Events in Monocot Evolution.. [s.l.]: Cambridge University Press (anglicky) 
  12. RILEY, Michael G.; STOCKEY, Ruth A. Cardstonia tolmanii gen. et sp. nov. (Limnocharitaceae) from the Upper Cretaceous of Alberta, Canada.. International Journal of Plant Sciences. 2004, čís. 165(5). 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]