Luxembourg Leaks

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Luxembourg Leaks (někdy označované také jako LuxLeaks nebo Lux Leaks), je finanční skandál, který byl odhalen v listopadu 2014 díky vyšetřování, které zahájilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (anglicky ICIJ). Týkalo se to přes 300 mezinárodních firem, které přesouvali své zisky přes Lucemboursko, aby snížili odvod daní. V některých případech byla efektivní daňová sazba snížená pod 1 %. Z analýzy vyplývá, že Lucembursko nabídlo stovky patronátních prohlášení pro korporace jako PepsiCo, IKEA a FedEx, což jim pomohlo ušetřit stovky miliard amerických dolarů na daních. Tato patronátní prohlášení byla vydána během devatenáctiletého působení bývalého předsedy vlády Luxemburska (20. Ledna 1995 – 4. Prosince 2013) a prezidenta Evropské komise (od 1. listopadu 2014) Jean-Claude Junckera.[1]

Z právního hlediska přináší tento případ znepokojivý pohled na současnou legalitu, protože žádná firma nebyla potrestána, zatímco whistleblower Antoine Deltour prošel několika soudy, kdy mu prvně hrozilo 12 měsíců vězení spolu s pokutou ve výši 1500 EUR. Poté se snížilo na šestiměsíční vězení se stejnou pokutou a až v lednu 2018 byl trest plně smazán. Jeho kolega a další whistleblower, Raphäel Halet, je stále odsouzený a musí zaplatit pokutu ve výši 1000 EUR. Podle ECPMF mají soukromé finanční zájmy firem prioritu před zájmy společnosti.[2][3]

Odhalení[editovat | editovat zdroj]

Vlna odhalení od ICIJ[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. listopadu 2014, mezinárodní konsortium investigativních novinářů publikovali LuxLeaks. Osmdesát novinářů z různých médií z celého světa spolupracovali a přezkoumávali 548 daňových režimů, které byly vytvořené s přes 340 firem za účelem snížení daní. Všechny dokumenty jsou dostupné online v lehce dohledatelných databázích ICIJ[4] a na dalších stránkách. Pokrývají období od roku 2002 do 2010.[5]

ICIJ spolupracovala s mnoha médiami po celém světě a odhalení LuxLeaks měl celosvětový dopad. Mezi nimi patřili CNBC (USA), CBC (Canada) a další.[6]. ICIJ byla za tuto práci odměněna nejvýznamější cenou za žurnalistiku Spojených Států, George Polk cenou (The George Polk Award) v kategorii Business Reporting v únoru 2015. ICIJ získali dokonce společně s dalšími médiemi 2 další ceny na stejném happeningu[7]. V červnu 2015 byl ICIJ oceněn za LuxLeaks a Swissleaks jako “Vyšetřování roku” (Investigation of the year) na Data Journalism Award.[8]

Lucemburský daňový režim a jeho podstata[editovat | editovat zdroj]

LuxLeaks odhalilo lucemburský daňový režim, který byl velmi výhodný pro mezinárodní firmy. Zámořské firmy se začali usazovat v Lucembursku ve velkém počtu na počátku devadesátých let 20. století, kdy Lucembursko zakomponovala do svého zákoníku EU směrnici, ktera dovolovala firmám platit daně v zemi, kde je hlavní sídlo organizace, místo v zemích, kde operují.

Daňové režimy byly navrženy Velkou Čtyřkou (The Big Four - KPMG, EY, PwC, Deloitte) tak, aby zvýhodňovali tyto firmy a poté byly schváleny daňovou správou. Obsahovali také způsoby, jak převést výnosy do Lucemburska. Vnitropodnikové oceňování (Transfer pricing) byl jedním z mechanismů který byl použit k realokaci výnosu. Dalším způsobem byly vnitroskupinové půjčky (Intra-group loans), kdy pobočka, která sídlila v zemi, kde je vysoká daň, půjčovala sídlu v Lucembursku za nízký úrok (např. Za 1%). Sídlo pak půjčovala ostatním pobočkám mimo Lucembursko za vyšší úrok (např. Za 9%). Tím se snižoval daňový základ v pobočkách, které byly v zemích s vysokým daňovými povinnostmi a převedl se tam, kde byl méně zdaňován.[9]

Mnoho firem má jen symbolické sídlo v Lucembursku např. Až 1 600 firem sídlí na stejné adrese, 5, rue Guillaume Kroll, Luxembourg.[10]

Daňové režimy a jejich legalita[editovat | editovat zdroj]

Právoplatnost daňových režimů je nejasná. Přesto, že existují v mnoha evropských státech, v mnohých případech se jedná o státní výpomoc, která může ovlivnit soutěživost trhu. Evropsá komise pro Generální ředitelství pro hospodařskou soutěž (anglicky Directorate-General for Competition (DG COMP)) zahájila několik vyšetřování v této souvislosti. Vyšetřování bylo zahájeno v červenci 2014 a v říjnu 2015 došla k závěru, že daňové režimy pro Fiat Finance and Trade v Lucembursku a pro Starbucks v Nizozemí jsou nelegální státní pomocí.[11] Na tiskové konferenci Evropské komise pro soutěživost Margrethe Vestager potvrdila, že použili informace z LuxLeaks jako tržní informace.[12]

Dalším cílem pro vyšetřování se stal McDonald, který je vyšetřován za od prosince 2015 čelícímu obvinění, že se vyhýbal daňové povinnosti od roku 2009 v Evropě a v Rusku díky dvojímu daňovému režimu. Aby se vyhnul dalšímu vyšetřování, v prosinci roku 2016 přesunul McDonald svojí daňovou povinnost z Lucemburska do Velké Británie. Mezi dalšími případy vyšetřování Evropské komise pro generální ředitelství pro hospodářskou soutěž jsou Amazon[13], DG-Suez (nyní Engie)[14] a potenciálně IKEA.[15]

Belgický daňový režim, který byl ustanoven od roku 2005 byl dne 11. Ledna 2016 označen za ilegální evropskou komisí. Následkem tohoto označení bylo 35 velkých mezinárodních firem, které získali výhody díky tomuto režimu, vyměřeny daně, které by měli dosáhnout až do výše 700 miliónů eur.[16]

Dopady LuxLeaks[editovat | editovat zdroj]

Jean-Claude Juncker, v té době nově jmenovám prezident Evropské komise, čelil velkému náporu společnosti, protože většina daňových režimů byly ustanoveny za jeho doby, kdy byl v čele vlády Lucemburska. Lucemburský ministr financí od roku 2013, Pierre Gramegna, popsal únik jako nejhorší útok na Lucembursko, který zažil.[17] Díky LuxLeaks byly také rozjeté debaty ohledně vyhýbání daňových povinnostech v Lucembursku a v dalších státech.[18]

LuxLeaks whistleblowers a jejich soudní řízení[editovat | editovat zdroj]

Podle ICIJ, dokumenty které byly použity pocházeli od zaměstanců či bývalých zaměstnanců poboček Velké Čtyřky (KPMG, EY, PwC, Deloitte).

Mezi prosincem 2014 a dubnem 2015, tři lidi byly identifikováni jako zdroj informací vzhledem k LuxLeaks a čelí soudním řízením. Žádná z mezinárodních firem nečelí soudnímu řízení díky dosavadní legalitě daňových režimů.

Antoine Deltour[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. Prosince 2014, bylo podáno trestní oznámení ohledně krádeže tajných informací a obchodních tajemství, praní peněz a podvodu vůči bývalému zaměstnanci. Dne 14. Prosince 2014 oznámil Anotine Deltour, 28 letý francouz, svojí identitu a potvrdil, že při krádeži informací jednal ve společném dobru a ne kvůli finanční odměně. Také potvrdil, že dokumenty, které ukradl nebyly chráněné, nenaboural se do jiného systému a nedostal se do styku s ICIJ.

Státní zastupitel navrhoval 18-měsíců vězení spolu s pěněžním trestem. Dne 29. Června bylo vyneseno rozhodnutí, že Antoine Deltour je odsouzen k 12-měsícům vězení a 1500 EUR pěněžnímu trestu. Po prvním odvolání byl v březnu 2017 Antoine Deltour odsouzen k 6-měsícům vězení a stejné částce peněžního trestu.[19] Až v lednu 2018 byl od svého trestu plně odsvobozen Luxemburským soudem.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ‘Lux Leaks’ Revelations Bring Swift Response Around World - ICIJ. ICIJ. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  2. FREEDOM, European Centre for Press and Media. LuxLeaks appeal: Fine upheld, suspended jail sentence reduced for key whistleblower. European Centre for Press and Media Freedom. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. 
  3. KITCHING, Chris. Luxleaks whistleblower has sentence quashed by Luxembourg court. mirror. 2018-01-11. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. 
  4. Explore the Documents: Luxembourg Leaks Database - ICIJ. ICIJ. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  5. Luxembourg Leaks Stories Around the World - ICIJ. ICIJ. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  6. Crown corporation used shell-company 'scheme' to skirt foreign taxes | CBC News. CBC. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  7. ICIJ work on offshore secrecy awarded Polk prize - ICIJ. ICIJ. 2015-02-16. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  8. LuxLeaks, SwissLeaks win top Data Journalism Award - ICIJ. ICIJ. 2015-06-18. Dostupné online [cit. 2018-06-15]. (anglicky) 
  9. Countering Harmful Tax Practices More Effectively, Taking into Account Transparency and Substance. OECD/G20 Base Erosion and Profit Shifting Project. 2014-09-16. Dostupné online. ISSN 2313-2604. DOI:10.1787/9789264218970-en. 
  10. Day in a Fiscal Paradise: Chasing Letterbox Leads in Luxembourg - ICIJ. ICIJ. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  11. EU Commission declares tax rulings as illegal state aid. Euranet Plus inside. 2015-10-21. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  12. LIVE EC press conference by Commissioner Margrethe VESTAGER Commission state aid decisions regarding illegal tax advantages granted by Luxembourg (Fiat) and the Netherlands (Starbucks) and on the optical disk drives cartel. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  13. Vestager, Margrethe, (born 13 April 1968), Member, European Commission, since 2014. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. 
  14. Luxembourg, average tax wedge decomposition. dx.doi.org [online]. 2010-05-11. Dostupné online. 
  15. Ikea on EU Radar as Vestager Looks Beyond Apple’s Tax Billions. Bloomberg.com. 2016-09-14. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky) 
  16. MUBINA TOIROVA; INSOP PAK. Regulating Multinationals’ Tax Avoidance - Tax Reforms in the EU. Institute for Humanities and Social Sciences. 2016-05, roč. 17, čís. 2, s. 353–384. Dostupné online. ISSN 2093-8780. DOI:10.15818/ihss.2016.17.2.353. 
  17. CLAUDE, Kremer; ISABELLE, Lebbe. 11 Undertakings for Collective Investment and Tax Law. Collective Investment Schemes in Luxembourg. 2014-03-20. Dostupné online. DOI:10.1093/law/9780199651863.003.0011. 
  18. Editorial. Lux Leaks – ein Lichtblick?. Zeitschrift für das Privatrecht der Europäischen Union. 2015-01-24, roč. 12, čís. 1, s. 1. Dostupné online. ISSN 2193-9519. DOI:10.1515/gpr-2015-0102. 
  19. FREEDOM, European Centre for Press and Media. LuxLeaks appeal: Fine upheld, suspended jail sentence reduced for key whistleblower. European Centre for Press and Media Freedom. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. 
  20. Luxleaks whistleblower conviction quashed. BBC News. 2018. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. (anglicky)