Josef Gabriel Rheinberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Gabriel Rheinberger
Rheinberger.jpg
Základní informace
Narození 17. března 1839
Vaduz
Úmrtí 25. listopadu 1901 (ve věku 62 let)
Mnichov
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, muzikolog a vysokoškolský učitel
Nástroje varhany
Ocenění Řád Maxmiliánův pro vědu a umění (1888)
rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého
Manžel(ka) Franziska von Hoffnaaßová
Sídla Vaduz (1839–1851)
Mnichov (1851–1901)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gabriel Rheinberger (17. března 1839 ve Vaduzu, Lichtenštejnsko - 25. listopadu 1901 v Mnichově) byl původem lichtenštejnský a později německý hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog z období hudebního romantismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Gabriel Rheinberger se narodil 17. března 1839 ve Vaduzu v Lichtenštejnsku. Jeho otec byl pokladníkem Aloise II. knížete z Lichtenštejna. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. V sedmi letech byl varhaníkem v kostele sv. Florina a o rok později již byly provedeny jeho první skladby. Od roku 1849 studoval u skladatele Philippa M. Schmutzera (pocházejícího z Čech) ve Feldkirchu

Skladatelův otec nejprve nepřál synově hudební kariéře, ale v roce 1851 jej přece jen nechal zapsat na mnichovskou konzervatoř. Krátce po absolvování se Rheinberger stal na téže škole profesorem kompozice a hry na klavír. Když byla konzervatoř uzavřena působil až do roku 1867 jako korepetitor dvorního divadla. V roce 1867 se oženil s básnířkou Franziskou "Fanny" von Hoffnaass. Ačkoliv neměli děti, bylo jejich manželství šťastné. Franziska napsala většinu textů k manželovým vokálním skladbám.

V roce 1877 byl jmenován dvorním dirigentem odpovědným za hudbu v královské kapli. Obdržel čestný doktorát Mnichovské univerzity (Ludwig-Maxmilians-Universität München). Po obnovení konzervatoře se Rheinberger stal profesorem skladby a hry na varhany Toto postavení si podržel až do konce svého života. Jako hudební pedagog vychoval mnoho významných dirigentů a skladatelů. Mezi jinými to byli např. Ermanno Wolf-Ferrari, Engelbert Humperdinck, Wilhelm Furtwängler, George Whitefield Chadwick, Hans von Koessler či Horatio Parker.

31. prosince 1892 po dlouhé nemoci zemřela Rheinbergova žena Franziska. I skladatel kvůli nemoci se o dva roky později vzdal místa dvorního hudebního ředitele. Zemřel v Mnichově 25. listopadu 1901 a byl pohřben na hřbitově Alter Südfriedhof. Jeho hrob byl za Druhé světová války zničen. V roce 1950 byly jeho ostatky i sotatky jeho ženy převezeny do Vaduzu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům skladatele ve Vaduzu.
Rheinbergerův památník ve Vaduzu.
Pamětní deska v Mnichově.

Rheinberger byl velmi plodný skladatel. Jeho chrámové skladby zahrnují mše, Requiem, Stabat Mater i moteta a hymny. Mezi jeho světskými skladbami je několik oper, symfonií, mnoho komorní hudby a sborových skladeb. Zvláště jsou ceněny jeho skladby pro varhany. Kromě dvou koncertů zkomponoval 20 sonát v různých tóninách. Plánovanou úplnou serii 24 skladeb již nedokončil. Kromě toho zkomponoval 22 trií a 36 dalších sólových skladeb. Úplný seznam Rheinbergerových skladeb je dostupný např. ZDE

Chrámové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Der Stern von Bethlehem (vánoční kantáta Betlémská hvězda op. 164) a další kantáty
  • 14 mší
  • 3 Requiem
  • 2 Stabat mater
  • Moteta, hymny, písně

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Die sieben Raben, op. 20 (opera, libreto Franz Bonn podle bratří Grimmů, Mnichov 1869)
  • Der wundertätige Magus, op. 30 (scénická hudba, Pedro Calderón de la Barca, 1865)
  • Die unheilbringende Krone, op. 36 (scénická hudba, Ferdinand Raimund, 1868)
  • Der arme Heinrich op. 37 (komický singspiel pro děti, libreto Franz Bonn, 1863)
  • Türmers Töchterlein, op. 70 (opera, libreto Max Stahl podle Franze Trautmanna, Mnichov 1873)
  • Das Zauberwort op. 153 (singspiel pro děti, libreto Franziska von Hoffnaaß podle Wilhelma Hauffa)
  • Vom goldenen Horn op. 182 (turecká hra z písněmi, libreto Bernhardine Schulze-Smidt podle Assima Aghy Gül-hanendé, 1895)

Orchestrální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 2 symfonie
  • 3 overtury
  • Klavírní koncert Es-dur (1860)
  • Klavírní koncert As-dur op. 94 (1876)
  • Koncert pro varhany a orchestr F-dur op. 137
  • Koncert pro varhany a orchestr g-moll op. 177

Varhany[editovat | editovat zdroj]

  • 20 varhanních sonát
  • 12 Fughettas, op. 123
  • 12 Monologues, op. 162
  • 12 Meditations, op. 167
  • Skladby pro housle či hoboj s doprovodem varhan
  • Preludia a tria

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • smyčcová kvarteta
  • smyčcová kvinteta
  • klavírní tria
  • sonáty pro sólové nástroje a klavír
  • 4 klavírní sonáty

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Dienst: Rheinberger, Joseph Gabriel. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 8, Bautz, Herzberg 1994, ISBN 3-88309-053-0, Sp. 134–136.
  • Stephan Hörner: Rheinberger, Josef Gabriel von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 21, Duncker & Humblot, Berlin 2003, ISBN 3-428-11202-4, S. 489 f.
  • Hans-Josef Irmen: Thematisches Verzeichnis der musikalischen Werke Gabriel Josef Rheinbergers. (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts; Bd. 37). Forschungsunternehmen der Fritz Thyssen Stiftung. Arbeitskreis Musikwissenschaft. Regensburg 1974.
  • Hans-Josef Irmen: Gabriel Joseph Rheinberger als Antipode des Cäcilianismus. (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts; Bd. 22). Forschungsunternehmen der Fritz Thyssen Stiftung. Arbeitskreis Musikwissenschaft. Regensburg 1970.
  • Hans-Josef Irmen, Harald Wanger: Gabriel Joseph Rheinberger. Briefe und Dokumente. 9 Bände. Vaduz 1982–1988.
  • Birger Petersen-Mikkelsen, Martin West (Hrsg.): Gabriel Josef Rheinberger und seine Zeit. Die Referate des Symposions anläßlich der 15. Internationalen Orgelwochen Eutin 2001. ISBN 978-3-8311-3873-9.
  • Harald Wanger: Josef Gabriel Rheinberger. Leben und Werk in Bildern. Carus Verlag, Stuttgart 1998, ISBN 978-3-923053-56-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]