Období Jajoi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Dějiny Japonska
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
Rekonstrukce strážní věže z období Jajoi v Jošinogari

Období Jajoi (japonsky: 弥生時代, Jajoi džidai) je japonské prehistorické období následující po období Džómon a trvající přibližně od roku 300 př. n. l. až do roku 300 n. l.

Název období je odvozen od tokijského předměstí Jajoi, kde se poprvé v roce 1884 našla pro tuto dobu charakteristická keramika.[1] Japonsko tehdy vstoupilo zároveň do doby železné i bronzové, protože znalost zpracování obou kovů sem byla z kontinentu přinesena současně.[2] Vliv na formování nové kultury měla pokročilejší kultura čínská. Tato vyspělá kultura se postupně integrovala do méně vyzrálé kultury Japonska, jíž se přizpůsobila.

Z Číny byly dovezeny nové rostliny (moruše) a vzniklo zde tkalcovství. Korejští přistěhovalci přinesli způsoby zemědělství, zvláště pěstování rýže. Byl vybudován kompletní zavlažovací systém v povodí řeky Abe.

Jedním z typických kovových výrobků byly zvony dótaku (銅鐸) vyráběné z poměrně tenkého bronzu a bohatě zdobené. Nejstarší nalezené dótaku pocházejí z 2. nebo 3. století, což odpovídá konci období Jajoi. Byly zřejmě používány jako symboly moci a při náboženských rituálech.[1]

Keramika[editovat | editovat zdroj]

Byla jednodušší než v období Džómon, ale měla dokonalejší provedení, vypalovala se. Keramika byla stále vyráběna ze stočených provazců hlíny, ale mohl již být používán primitivní kruh. Je známo 5 druhů keramiky.

Typické pro tuto kulturu jsou džbány s dlouhým hrdlem, hluboké mísy, hrnce s širokým ústím a nádoby na vysokých nožkách. Keramika je často zdobena jednoduchými rytými geometrickými vzory.

Lidé kultury Jajoi již měli pohřební keramiku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MASON, R. H. P; CAIGER, J. G. Dějiny Japonska. Praha : Fighters Publications, 2007. ISBN 978-80-86977-13-3. S. 22.  
  2. BOHÁČKOVÁ, Libuše; WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Vějíř a meč (Kapitoly z dějin japonské kultury). 1. vyd. Praha : Panorama, 1987. S. 29.