Meidži (císař)

Meidži
japonský císař
Císař Meidži
Doba vlády	1867 – 1912
Éra vlády	Meidži
Narození	3. listopadu 1852
	Kjóto, Japonsko
Úmrtí	30. července 1912 (ve věku 59 let)
	Tokio, Japonsko
Předchůdce	Kómei
Nástupce	Taišó
Královna	Shōken
Dynastie	japonská císařská dynastie
Otec	Kómei
Matka	Nakajama Jošiko
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meidži (japonsky: 明治天皇, Meiji-tennō, 3. listopadu 1852 Kjóto – 30. července 1912 Tokio) byl 122. japonský císař. Jméno Meiji (明治 „osvícené panování“) mu bylo dáno až posmrtně. Za svého života byl znám jen jako tennó heika (天皇陛下 „císařské Veličenstvo“) nebo kindžó tennó (今上天皇 „přítomný císař“). Jeho vlastní jméno bylo Mucuhito (睦仁). Vládl od roku 1867 až do své smrti 1912.

V době jeho narození bylo Japonsko zaostalou feudální zemí, ve které od roku 1603 de facto vládli šógunové z dynastie Tokugawa. Nacházelo se v dobrovolné izolaci od mnohem vyspělejšího západoevropského světa s jeho prudce se rozvíjejícím průmyslem, rostoucí vojenskou a politickou mocí a koloniálními ambicemi, a také od Spojených států amerických, jejichž vzestup ve světovou mocnost se již rýsoval. Jeho vláda byla známa jako období Meidži a během ní byly provedeny reformy Meidži, které Japonsko otevřely vlivu západní civilizace a s ní spojené modernizaci a industrializaci. Japonsko bylo přeměněno v konstituční monarchii. Začalo budovat moderní armádu a válečné loďstvo euro-amerického stylu. V době smrti císaře Meidži bylo Japonsko již důležitou a poměrně rozvinutou světovou velmocí.

Život

Císař Meidži v roce 1890

Pozdější císař Meidži se narodil jako syn císaře Kómeie a jeho konkubíny jménem Nakajama Jošiko. V té době bylo zvykem, děti císařových konkubín uznávat jako oficiální děti císařovny. Meidži (tehdy Mucuhito] byl formálně adoptován císařovnou Eišó, ale jeho pravý původ byl před veřejností utajen. Ve věku osmi let byl prohlášen za korunního prince a oficiálního následníka trůnu. Po smrti svého otce se dne 3. února 1867 stal ve svých 14 letech novým císařem.

Tennō Meidži zemřel 30. července 1912 v Tokiu. Za svého života byl v japonském národě velmi oblíbený. Po jeho smrti byl na počest jeho a jeho choti Shōken zřízen svatostánek Meidži, pojmenovaný po něm. Nalézá se v tokijské čtvrti Harajuku, byl postaven převážně dobrovolníky a patří mezi nejznámější svatostánky šintoistického náboženství. Císařský pár byl pohřben odděleně na území bývalého hradu Fušimi.

Nástupcem Meidžiho na císařském trůnu se stal jeho syn Jošihito, jenž jako císař nesl jméno Taišó (japonsky: 大正天皇, Taishō-tennō).

Proměny Japonska v období Meidži

V roce 1868, rok po Meidžiho nástupu na trůn, byl při násilném převratu zbaven moci poslední šógun z dynastie Tokugawa. Šógunát jako instituce byl zrušen a 3. září 1868 bylo město Edo, které bylo až dosud sídlem šógunů, přejmenováno na Tokio, tj. „Východní hlavní město“. Císař a jeho dvůr se o rok později přestěhovali z Kjóta do Tokia, které se tím stalo hlavním městem i formálně.

Císař a jeho vláda začali – s podporou vyšší střední třídy – postupně zbavovat vlivu také samuraje a orientovat Japonsko více k evropským velmocem a k USA s cílem modernizace země. První evropskou zemí, která zřídila v Tokiu své vyslanectví, bylo Nizozemsko v roce 1868. Nizozemský vyslanec Dirk de Graeff van Polsbroek se stal neformálním císařovým rádcem při navazování diplomatických styků s dalšími státy. I díky tomu se začaly rozvíjet obchodní vztahy s evropskými zeměmi a s USA. Japonsko se začalo rozhodným způsobem industrializovat.

V roce 1889 parlament schválil novou ústavu, kterou byla země přetvořena v konstituční monarchii. Pravomoci císaře Meidžiho byly omezeny, spíše platil za symbolickou a jednotící sílu Japonska. Reformy byly prováděny hlavně pod tlakem veřejnosti, s významným přispěním čtyřnásobného japonského premiéra Hirobumiho Itó.

Za Meidžiho vlády Japonsko vstoupilo do první čínsko-japonské války v letech 1894–1895 a do rusko-japonské války v letech 1904–1905. V obou těchto válečných konfliktech, především v pro Japonsko vítězné válce s Ruským impériem, se potvrdila zvýšená vojenská síla Japonska.

Od roku 1867 se zdvojnásobil počet obyvatel Japonska z přibližných 25 milionů na 50 milionů v roce 1912.

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Bavorské království		rytíř Řádu svatého Huberta	1894
Dánsko Dánsko		rytíř Řádu slona	1887, 18. května
Havajské království		velkokříž s řetězem Řádu Kamehameha I.	1881, 15. března
Italské království Italské království		rytíř velkokříže Řádu italské koruny	1879
		rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara
		rytíř Řádu zvěstování
Německé císařství Německé císařství		rytíř Řádu černé orlice	1894
Řecké království Řecké království		velkokříž Řádu Spasitele
Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství		velkokříž Řádu bílého sokola	1882
Spojené království Spojené království		rytíř Podvazkového řádu	1906, 15. května
Španělsko Španělsko		1067. rytíř Řádu zlatého rouna	1883
Švédsko Švédsko		rytíř Řádu Serafínů	1881, 11. prosince
Thajsko Thajsko		rytíř Řádu Mahá Čakrí

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meiji na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Meidži ve Wikimedia Commons

Autoritní data: AUT: js20060714008 | GND: 118996584 | ISNI: 0000 0001 2129 1933 | LCCN: n81096007 | VIAF: 39644303 | WorldcatID: lccn-n81096007

Portály: Japonsko | Lidé