Hanazono
| Hanazono | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. srpna 1297 |
| Úmrtí | 2. prosince 1348 (ve věku 51 let) Mjóšindži |
| Pohřben | Šórenin |
| Potomci | Naohito, Džuši a Šukuši |
| Otec | Fušimi |
| Matka | Sueko Tóin |
| Příbuzní | Enši, Juši, Go-Fušimi a Sonen (sourozenci) Kógon (júši) Hisanaga (júši) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hanazono (japonsky 花園天皇, Hanazono -tennó, 14. srpna 1297─ 2. prosince 1348) byl devadesátý pátý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 11. září 1308 do své abdikace 29. března 1318.[3]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Tomihito (富仁親王),[3] byl čtvrtým synem 92. císaře Fušimiho z císařské linie Džimjóin-tó.
Události za Hanazonova života
[editovat | editovat zdroj]Princ Tomihito se stal císařem po smrti svého bratrance z druhého kolena, císaře Go-Nidžóa z císařské linie Daikakudži.
Roku 1308 císař Go-Nidžó zemřel ve věku 24 let na následky nemoci a nástupnictví (senso) obdržel jeho bratranec. Krátce na to princ Tomihito, pozdější císař Hanazono, údajně usedl na Chryzantémový trůn (sokui).[3][pozn. 1]
Jak Hanazonův otec, odstoupivší císař Fušimi, tak Hanazonův bratr, odstoupivší císař Go-Fušimi, oba během jeho vlády uplatňovali svůj vliv jako klášterní císaři.
Během Hanazonovy vlády došlo při jednáních mezi šógunátem Kamakura a císařskými liniemi Džimjóin-tó a Daikakudži-tó k dohodě, že obě linie vládnoucího rodu se budou na trůnu střídat každých deset let (smlouva Bumpó). Tato dohoda však neměla dlouhého trvání. Porušil ji již následující císař Go-Daigo, který nedbal vyjednaných ustanovení, když se v roce 1331 odmítl střídat na trůně s linií Džimjóin císaře Go-Sagy.
Roku 1318 císař Hanazono abdikoval ve prospěch svého bratrance z druhého kolena, prince Takharua z linie Daikakudži, pozdějšího císaře Go-Daiga, který byl bratrem zemřelého císaře Go-Nidžóa. Po své abdikaci začal s výchovou svého synovce, budoucího prvního panovníka Severního dvora císaře Kógona.
V roce 1335 se Hanazono stal buddhistickým knězem odnože zen a pod jeho patronátem se jeho palác stal chrámem Mjóšindži, který je dnes hlavním chrámem zenové školy Rinzai šú. Po Hanazonovi je pojmenována i soukromá univerzita sousedící s chrámem Mjóšindži a nádraží v kjótské čtvrti Ukjó-ku.
Bývalý císař Hanazono zemřel 2. prosince 1348.[4] Jeho císařská hrobka je známá jako Jurakuin no ue no misasagi a nachází se v kjótské čtvrti Higašijama-ku.[5]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Císařský princ Tomihito neboli císař Hanazono měl 3 manželky, s nimiž zplodil 9 dětí, 4 syny a 5 dcer.
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Go-Nidžó |
1308–1318 Hanazono |
Nástupce: Go-Daigo |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Hanazono na anglické Wikipedii.
- ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p.
- ↑ a b c Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
- ↑ a b Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanazono na Wikimedia Commons
