Go-Fušimi
| Go-Fušimi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. dubna 1288 Japonsko |
| Úmrtí | 17. května 1336 (ve věku 48 let) Japonsko |
| Potomci | Shunshi-naishinnō, Kógon, Kómjó, Shōin-hosshinnō, Kōshi-naishinnō, Son'in-hosshinnō a  Q109323427 |
| Otec | Fušimi |
| Matka | Itsutsuji (Fujiwara) Tsuneko |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Go-Fušimi (japonsky 後伏見天皇, Go-Fušimi-tennó, 5. dubna 1288 – 17. května 1336) byl devadesátý třetí císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 30. srpna 1298 do své abdikace 2. března 1301.[3]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Tanehito (胤仁親王),[3] byl prvorozeným synem císaře Fušimiho z císařské linie Džimjóin-tó. Tento panovník z 13. století byl pojmenován po svém otci. Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Fušimi tedy může být označován jako „pozdější císař Fušimi“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Fušimi druhý či Fušimi II.
Události za Go-Fušimiho života[editovat | editovat zdroj]
V roce 1289 jmenoval císař Hirohito, budoucí císař Fušimi, svého prvorozeného syna Tanehita, budoucího císaře Go-Fušimiho, korunním princem, čímž jen vzrostlo nepřátelství soupeřící císařské linie Daikakudži. Následujícího roku, tedy v roce 1290, proběhl neúspěšný pokus o atentát na císaře. Téhož roku se bývalý císař Go-Fukakusa vzdal role klášterního císaře a císař Fušimi se ujal přímé vlády. Během jeho panování se šlechtické rody snažily porazit šógunátní vládu, moc šógunátu Kamakura však rostla.
Dne 30. srpna 1298, v 11. roce vlády císaře Fušimiho, císař abdikoval a nástupnictví (senso) obdržel jeho syn Tanehito.[3] Císař Tanehito, známý později jako Go-Fušimi, usedl na trůn (sokui) 17. listopadu 1298.[4] [pozn. 1]
Dne 1. listopadu 1299 dorazil do šógunova sídelního města Kamakury mistr čínského zenbuddhismu Išan Ining (japonsky Issan Ičinei) jako poslední mongolský vyslanec.
V roce 1301, se jižní císařská linie Daikakudži vzbouřila a přinutila císaře Go-Fušimiho, aby se vzdal trůnu. Tehdy totiž ještě neexistoval plán střídání císařských linií Daikakudži a Džimjóin a obě linie spolu o trůn bojovaly. Go-Fušimi abdikoval 2. března 1301.
Mladší bratr bývalého císaře Go-Fušimiho, princ Tomihito (富仁親王), se 11. září 1308 stal císařem (Hanazono) a Go-Fušimi se posléze stává klášterním císařem. Excísař Fušimi působil totiž do roku 1313 sám v roli klášterního císaře a teprve v letech 1313─1318 zastával tuto funkci Go-Fušimi.
Císař Go-Fušimi je autorem slavné prosby k božstvu (kami) svatyní Kamo o pomoc k získání trůnu pro jeho syna. Tato prosba byla nakonec úspěšná, ale trvalo dlouhých 30 let po Go-Fušimiho abdikaci, než se jeho syn Kazuhito stal císařem Kógonem. Císař Kógon byl první z panovníků Severního dvora, jež podporoval šógunát Ašikaga.
Bývalý císař Go-Fušimi zemřel 17. května 1336. Je spolu s dalšími 11 císaři pohřben v mauzoleu Fukakusa no kita no misasagi (深草北陵) v kjótské čtvrti Fušimi-ku.[5]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Císařský princ Tanehito neboli císař Go-Fušimi měl 6 manželek, s nimiž zplodil 16 dětí, 10 synů a 6 dcer. Jeho třetí syn, císařský princ Kazuhito (量仁親王), se posléze stal císařem Kógonem, jeho devátý syn, císařský princ Jutahito (豊仁親王), poté vstoupil ve známost jako císař Kómjó.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-Fushimi na anglické Wikipedii.
- ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
- ↑ a b c Isaac Titsingh. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
- ↑ a b Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 5914584}}
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Go-Fušimi na Wikimedia Commons
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Fušimi |
1298–1301 Go-Fušimi |
Nástupce: Go-Nidžó |
