Přeskočit na obsah

Meišó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Meišó
明正天皇
109. japonská císařovna
Doba vlády22. prosince 1629 – 14. listopadu 1643
Korunovace17. října 1630
Posmrtné jménoMeišó
Narození9. ledna 1624
Kjóto
Úmrtí4. prosince 1696 (ve věku 72 let)
Kjóto
PohřbenaCuki no wa no misasagi
NástupceGo-Kómjó
OtecGo-Mizunó
MatkaMasako Tokugawa
PříbuzníOnna Ni no mija, Cuneko, Bunsacu, Bunči, Akiko, Ričú, Sóčó, Jošiko, Niinomija, Teruko, Jasuhito, Gjódžo, Šučó, Sukehito, Reigen, Go-Kómjó[1], Go-Sai, Kamo a Šódžó (sourozenci)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meišó (japonsky 明正天皇, Meišó-tennó neboli císařovna Meišó, 9. ledna 1624, Kjóto – 4. prosince 1696, tamtéž)[2] byla 109. císařem Japonska[3] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[4][5]

Císařovna Meišó vládla v období od roku 1629 do roku 1643.[4]

V japonských dějinách byla Meišó sedmou z osmi žen, jež se staly vládnoucími císařovnami. Šest vládnoucích císařoven před Meišó byly Suiko, Kógjoku/Saimei, Džitó, Gemmei, Genšó a Kóken/Šótoku. Poslední samostatnou vládkyní na Chryzantémovém trůně pak byla císařovna Go-Sakuramači.[6]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Před nástupem na Chryzantémový trůn bylo její osobní jméno (imina) Okiko (興子[5] a její jméno před nástupem na trůn znělo Onna-Iči-no-mija (女一宮). Byla druhou dcerou císaře Go-Mizunóa. Její matkou byla Masako Tokugawa, dcera druhého tokugawského šóguna Hidetady Tokugawy, jenž byl synem zakladatele Tokugawského šógunátu Iejasua Tokugawy, a jeho manželky Oejo.[7]

V císařském paláci Heian ve městě Heian-kjó přebývala Meišó ve Vnitřním paláci dairi, nikoli v části určené pro ženy náležející k císařskému dvoru. Neměla žádné vlastní děti, a tak po ní na Chryzantémový trůn nastoupil její nevlastní bratr z otcovy strany Cuguhito (紹仁) známý později jako císař Go-Kómjó. Její císařské jméno je odvozeno ze jmen dvou předchozích vládnoucích císařoven, Gemmei (707–715) a Genšó (715–724).

Princezna Okiko (Onna-Iči-no-mija) nastoupila na Chryzantémový trůn po abdikaci svého otce. Období její vlády se shoduje s roky rozvoje Tokugawského šógunátu, v jehož čele stál v té době Iemicu Tokugawa.

Události za vlády Meišó

[editovat | editovat zdroj]

22. prosince 1629 se císař Go-Mizunó vzdal trůnu ve prospěch své dcery.[4] Princezně Okiko bylo v té době 5 let a stala se tak první ženou na Chryzantémovém trůnu od dob císařovny Kóken/Šótoku, která zemřela v roce 770, tedy po 859 letech.[5]

Roku 1632 zemřel bývalý šógun Hidetada Tokugawa.[4]

V roce 1633 zasáhlo panství Odawara v tehdejší provincii Sagami (dnes prefektura Kanagawa) zemětřesení.[4]

Následujícího roku navštívil šógun Iemicu Tokugawa Mijako.[4] Panuje přesvědčení, že za císařovnu Meišó až do doby, než se vzdala trůnu ve prospěch svého mladšího nevlastního bratra, ve skutečnosti vládl její strýc Iemicu.[5]

Roku 1635 byl v Mijako přijat vyslanec korejského krále Indža (1623–1649).[4]

V roce 1637 vypuklo velké povstání klanu Arima a Šimabarské povstání, jehož se zúčastnilo mnoho křesťanů. K jejich potlačení byla vyslána vojska šógunátu. Následujícího roku byla obě povstání rozdrcena, přičemž bylo zabito na 37 000 povstalců. Křesťanství bylo v Japonsku zakázáno pod trestem smrti.[4]

Španělská loď z Macaa přivezla 6. června 1640 do Nagasaki delegaci 61 lidí. Všichni byli 9. srpna sťati a jejich hlavy byly nabodány na kůly.[4]

Roku 1641 byl císařovnin nevlastní bratr princ Cuguhito jmenován korunním princem.[5]

V roce 1643 přibyl do Japonska vyslanec korejského krále.[4][8] Téhož roku císařovna 14. listopadu 1643 v 15. roce své vlády abdikovala,[2] načež na trůn nastoupil její nevlastní bratr princ Cuguhito jako císař Go-Kómjó.[4][8]

Bývalá císařovna Meišó zemřela 4. prosince 1696 ve věku 72 let.[2]

Meišó vládla patnáct let. Stejně jako tomu bylo u dalších šesti vládnoucích císařoven, jejichž následníci byli obvykle vybíráni z mužů otcovské císařské rodové linie, nastoupil i po císařovně Meišó na Chryzantémový trůn muž. Proto někteří konzervativní vzdělanci zastávají názor, že ženy-panovnice vládly vždy pouze dočasně, a že proto musí být v 21. století zachována tradice pouze mužského nástupnictví.[9] Jedinou výjimkou stojící proti této konvenční argumentaci tak zůstává císařovna Gemmei, po níž jako jediná v japonské historii nastoupila na trůn její dcera Genšó.

Kami císařovny Meišó je uctíváno v císařském mauzoleu Cuki no wa no misasagi, které se nachází v chrámu Sennjúdži v kjótské čtvrti Higašijama-ku. Jsou zde rovněž uloženi její otec císař Go-Mizunó a její následovníci, císařové Go-Kómjó, Go-Sai, Reigen, Higašijama, Nakamikado, Sakuramači, Momozono, císařovna Go-Sakuramači a císař Go-Momozono.[5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Empress Meishō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. 1 2 3 Meyer, Eva-Maria. (1999). Japans Kaiserhof in der Edo-Zeit p. 186, books.google.com; accessed July 13, 2015.
  3. ↑ Imperial Household Agency (Kunaichō): 雄略天皇 (21); retrieved 2013-8-28.
  4. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Titsingh, Isaac. (1834). Nihon Ōdai Ichiran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society, Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland. OCLC 5850691 (francouzsky)
  5. 1 2 3 4 5 6 Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
  6. ↑ Emperors and Empresses Regnant of Japan on Britannica
  7. ↑ KOBAYASHI, Sadayoshi; MAKINO, Noboru. Tokyo, Japan: Rekishi Chosakenkyu-jo, 1994. (Japanese)
  8. 1 2 Varley, H. Paul (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns, New York: Columbia University Press. ISBN 0-231-04940-4/ISBN 978-0-231-04940-5
  9. ↑ Yoshida, Reiji. "Life in the Cloudy Imperial Fishbowl," Japan Times. March 27, 2007; retrieved 2013-8-22.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Meišó na Wikimedia Commons
Japonští císaři
Předchůdce:
Go-Mizunó		 1629–1643
Meišó		 Nástupce:
Go-Kómjó
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Meišó&oldid=25132269“