Chios
| Chios | |
|---|---|
| Χίος (řecky) | |
 | |
 | |
| Lokalizace | Egejské moře |
| Stát |  Řecko |
| • kraj | Severní Egeis |
| • regionální jednotka | Chios |
| • obec | Chios |
| • obecní jednotka | 8 |
| • komunita | 58 |
| • sídla | 123 (134)[1] |
| Topografie | |
| Rozloha | 842,5 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 38°24′ s. š., 26°1′ v. d. |
| Nejvyšší vrchol | Agios Ilias (1297 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 51 390 (2011[2]) |
| Hustota zalidnění | 61 obyv./km² |
| Největší sídlo | Chios |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chios (druhý pád Chiu, řecky: Χίος) je ostrov na severovýchodě Egejského moře blízko pobřeží Malé Asie patřící Řecku. Mezi řeckými ostrovy je pátý největší. Spolu s okolními malými neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennou obec. Spolu s ostrovy Inousses a Psara je součástí stejnojmenné regionální jednotky v kraji Severní Egeis. V hlavním městě Chios žije téměř polovina obyvatel ostrova.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V obci žilo v roce 2011 51 390[2] obyvatel. Obec Chios se člení na osm obecních jednotek, které se dále skládají z komunit a ty z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.
- Obecní jednotka Agios Minas (3271) - komunity: Neochori (665), Thymiana (2606)
- Obecní jednotka Amani (983) - komunity: Agio Gala (38), Chalandra (31), Diefcha (20), Fyta (17), Keramos (37), Kourounia (75), Leptopoda (37), Melanios (7), Nea Potamia (64), Nenitouria (53), Parparia (138), Pirama (40), Pispilounta (60), Trypes (53), Volissos (313)
- Obecní jednotka Chios (26850) - komunity: Chios (26850)
- Obecní jednotka Ionia (3956) - komunity: Exo Didyma (40), Flatsia (76), Kallimasia (1100), Katarraktis (408), Koini (146), Mesa Didyma (169), Myrmigki (92), Nenita (924), Pagida (129), Tholopotami (692), Vouno (180)
- Obecní jednotka Kampochora (2897) - komunity: Agios Georgios Sykousis (579), Chalkeio (950), Dafnonas (385), Vasileonoiko (377), Vaviloi (209), Ververato (231), Zyfias (166)
- Obecní jednotka Kardamyla (2234) - komunity: Amades (140), Kampia (50), Kardamyla (1643), Pityous (257), Spartounta (36), Viki (108)
- Obecní jednotka Mastichochoria (3672) - komunity: Armolia (442), Elata (248), Kalamoti (746), Lithi (398), Mesta (437), Olympoi (376), Patrika (120), Pyrgi (832), Vessa (113)
- Obecní jednotka Omiroupoli (7527) - komunity: Anavatos (1), Avgonyma (14), Karyes (676), Lagkada (856), Sidirounta (38), Sykiada (610), Vrontados (5332)
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Jeho rozloha činí 842 km² a délka jeho pobřeží je 213 km. Vzdálenost k tureckému pobřeží je mezi 7 km až 13 km. Souostroví Inousses leží asi dva kilometry od severovýchodního pobřeží. Ostrov Psara je asi 20 km západně od severozápadního pobřeží. Ostrov Lesbos je 48 km severně a ostrov Ikaria 58 km jižně. Maximální délka ostrova je 51 km od mysu Masticho (Ακρωτήριο Μάστιχο) na jihu k mysu Epanochoro (Ακρωτήριο Επανωχώρω) na severu. Šířka od východu k západu ostrova se pohybuje mezi asi 29 km na severu ostrova k téměř 13 km ve středu ostrova.
Pobřeží Chiosu se vyznačuje několika velkými a otevřenými zátokami. Severní pobřeží je strmé, severovýchodní nabízí dva chráněné přístavy. Hlavní přístav a většina kotvišť na ostrově leží podél východního pobřeží, kde jsou chráněny pobřežím Malé Asie. Na jihovýchodě se nachází zátoka Megas Limionas (Όρμος Μέγα Λιμιώνα) a zátoka Kalamoti (Όρμος Καλαμοτής). Západně od mysu Masticho (Ακρωτήριο Μάστιχο) je mys Oura (Ακρωτήριο Ουρά), jižní cíp ostrova. Pobřeží je zde více členěno četnými malými přístavními zátokami a mysy.
Nejvyšší hora Agios Ilias (Άγιο Ηλία) v severním horském masivu Pelineon (Πελινναίο) má nadmořskou výšku 1297 m. Na Chiosu nejsou žádné řeky.
Ostrov má typické středomořské klima. Severní nebo severozápadní větry udržují v létě příjemné teploty, které nepřekračují 28 nebo 29 °C. Zima je mírná.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 201 př. n. l. se u ostrova odehrála námořní bitva, ve které Rhoďané a jejich spojenci porazili makedonské loďstvo. 23. července 1319 tu řádová flota johanitů zničila flotu západoanatolského Ajdanského bejliku (knížectví) v námořní bitvě - viz Bitva u ostrova Chios (1319). Do roku 1566 patřil Chios Janovské republice.
V roce 1770 se u ostrova strhla námořní bitva mezi Turky a Rusy. Rusové protivníka naprosto zdecimovali a smlouvou z Küçük Kaynarca si vynutili značné turecké ústupky v oblasti Černého moře, mimo jiné i svobodný průjezd Bosporem pro lodě plavící se pod ruskou vlajkou.
Během řecké války za nezávislost bylo v dubnu 1822 ze 100 000 obyvatel Chiosu okolo 90 000 ostrovanů povražděno nebo zotročeno osmanskými Turky.[3]
Ostrov Chios je známý jako významný producent mastichy, pryskyřice řečíku lentišku.[3]
Produkce[editovat | editovat zdroj]
- V oblasti Kambos se pěstují citrusy, vyhlášené jsou zejména mandarinky.
- Jižní část ostrova (Mastichochoria) je známá produkcí mastichy, pryskyřice řečíku lentišku.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Jan Josef De Camellis (1641 Chios–1706 Ruská Nová Ves), generální prokurátor řádu basiliánů, mukačevský řeckokatolický biskup, autor prvních rusínských učebnic[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ sídel na hlavním ostrově je 123, dalších 11 sídel obce tvoří neobydlené ostrůvky u pobřeží
- ↑ a b počet obyvatel obce dle. www.statistics.gr [online]. [cit. 2015-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-25.
- ↑ a b Markéta a Michael Foktovi. Ostrov luxusu, lebek a ikon. Lidé a Země. 2011-6-21. ISSN 1213-8991.
- ↑ Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - DECAMELLIS Josif (De Camellis). rusyn.sk [online]. [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chios na Wikimedia Commons
