Keramos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Keramický záliv

Keramos nebo Ceramus (starořecky Κέραμος) bylo město ve starověké Kárii na severním pobřeží Keramického zálivu, pojmenovaného po tomto městě. Nacházelo se v jihozápadní Malé Asii. Jeho ruiny leží v místě dnešní vesnice Ören, v provincii Muğla, Turecko.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Existovalo od 6. století před Kristem asi do roku 300 po Kristu. Dnes je ve vnitrozemí možno vidět ruiny akropole, hradu, lázeňského domu a několika chrámů a hrobek.

Mapa některých řeckých měst v Kárii a některých Dodekanských ostrovů, na níž je vidět poloha města Ceramo na pobřeží Keramického zálivu

Bylo zpočátku podrobené městu Stratonikeia, poté autonomní, členem Athénského námořního spolku a jedním z hlavních měst Chrysaoreiského svazu (Chrysaorian League – sjednocení karijských měst ve starověké Anatolii) (Bulletin de corresp. Hellén., IX, 468). Ve starověku mělo pravděpodobně chrám Dia Chrysaorea. V římských dobách razilo vlastní peníze. Polites z Keramu byl roku 69 vítězem Antických olympijských herběhu na jedno stadium.[2][3]

Církevní historie[editovat | editovat zdroj]

Keramos je v Notitiae Episcopatuum zmiňován až do 12. nebo 13. století jako biskupská diecéze Afrodisias nebo Stauropolis. Jsou známí tři biskupové: Spudasius, který se v roce 431 zúčastnil prvního koncilu v Efezu; Maurianus, který se v roce 787 zúčastnil koncilu ve městě Nicaea; a Symeon, jenž se zúčastnil konciluKonstantinopoli, který v roce 879 rehabilitoval Photia.

Ceramus je zařazen do seznamu titulárních diecézí katolické církve.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ceramus na anglické Wikipedii a Ören (Milas) na německé Wikipedii.

  1. Richard Talbert, ed. (2000). Barrington Atlas of the Greek and Roman World. Princeton University Press. s. 61,a doprovodné poznámky k adresáři.
  2. ToposText. topostext.org [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné online. 
  3. Pausanias, Description of Greece, *)hliakw=n *b, chapter 13, section 3. www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné online. 
  4. Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana, 2013, ISBN 978-88-209-9070-1), s. 866

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]