Čeljuskinův mys

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poloha Čeljuskinova mysu

Čeljuskinův mys (rusky Мыс ЧелюскинаMys Čeljuskina) je nejsevernější mys Tajmyrského poloostrova, celé Sibiře a Ruska a také celé Eurasie. Kromě toho se jedná o nejsevernější kontinentální bod vůbec, ovšem nikoliv nejsevernější bod pevniny, neboť severněji leží řada ostrovů a celosvětově nejsevernější jsou ostrovy u Grónska, například Kaffeklubben nebo ATOW1996.

Čeljuskinův mys leží v Krasnojarském kraji, severně od pohoří Byrranga a naproti Severní zemi, od které je oddělen Vilkického průlivem. Od severního pólu je Čeljuskinův mys vzdálen zhruba 1370 kilometrů.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1742 dorazila k mysu pozemní výzkumná výprava pod vedením Semjona Ivanoviče Čeljuskina. Mys pak byl nazýván Východoseverní mys (мыс Восточно-Северныйmys Vostočno-Severnyj), než jej Ruská zeměpisná společnost v roce 1842 u stého výročí výpravy přejmenovala k Čeljuskinově poctě.

Dne 18. srpna 1878 proplul kolem mysu Adolf Erik Nordenskjöld s expedicí Vega, která jako první proplula Severní mořskou cestou.

V roce 1919 zde nechal Roald Amundsen dva členy posádky své lodě Maud, Petera Tessema a Paula Knutsena, spolu s poštou a vědeckým poznámkami. Zatímco Maud pokračovala ve své cestě na východ přes moře Laptěvů, úkolem obou mužů bylo počkat, až zamrzne Karské moře, a pak se po něm vydat se saněmi do Diksonu. Nikdy tam nedorazili a ani záchranná výprava v roce 1922 vypravená na žádost Norska, kterou vedl Nikifor Alexejevič Begičev, nenašla žádné stopy.

V roce 1932 byla na mysu postavena hydrologická a meteorologická stanice, kterou vedl Ivan Dmitrijevič Papanin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kap Tscheljuskin na německé Wikipedii a Cape Chelyuskin na anglické Wikipedii.