Východoevropská platforma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Oceánská kůra - stáří
     0-20 Ma
     20-65 Ma
     >65 Ma
Pevninská kůra - rozdělení
     Prekambrické štíty
     Tabule
     Pánve
     Velké vulkanické provincie

Východoevropská platforma nebo evropská/ruská/fenosarmatská platforma, či fenosarmatia je rozsáhlá stabilní část kontinentální zemské kůry (platforma) tvořící nejstarší části Evropského kontinentu. Z paleogeografického hlediska tvoří základ desky Baltika.

Geografické vymezení[editovat | editovat zdroj]

Platforma, včetně šelfových oblastí, zabírá asi 6,7 miliónu km².[1] Tvoří hlavně oblasti Východní Evropy. Ze severozápadu ji ohraničují kaledonské Skandinávské pohoří, které se nasouvá na baltský štít, místy až na vzdálenost 200 kilometrů.[2] Na severovýchodě ji ohraničuje Pečorská nížina, a komplikovanější bajkalské Timanské vrchy. Tvoří i Rybářský a Kaninský poloostrov a též část dna Barentsova moře.[3] Na východě ji od sibiřské platformy odděluje pohoří Ural. Na jihu je ohraničením alpinský násun Kavkazu a Krymských hor a násun černomořsko-kaspických hercynid - skytské a turanské platformy včetně Dobrudže a mladší moesijské platformy. Tvoří ji linie Bolgrad - jezero Sasyk, úpatí hřbetu Golicyna - Skadovsk - Heničesk.[4] Na jihozápadě se na ni nasouvají Karpaty. Na západě se podsouvá pod sedimenty mladšího paleozoika přibližně na oderské linii.[5] Některá starší členění zahrnují do platformy i Středoevropskou rovinu a tedy i oblasti Německa, Dánska, Britských ostrovů a dno Severního moře. Novější výzkumy však prokázaly, že jejich krystalinikum je mladšího, bajkalského stáří.[3]

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Z geomorfologického hlediska se člení na celky:[6]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Východoevropská platforma má zvrásněný prekambrický fundament, který je na většině území překryt horizontálně nasedajícími usazenými horninami různé mocnosti. Prekambrický fundament tvořený krystalickými břidlicemi (ruly, migmatity) a granitoidy vystupuje zejména v oblasti tzv. štítů. Tyto oblasti se vyznačují metamorfózou do granulitové facie. Stáří nejstarších hornin těchto oblastí je nejméně 1,6-2,6 miliardy let.

Součástí východoevropské platformy jsou baltský (fennoscandia), volžsko-uralský (volgo-uralia) a ukrajinský štít, který společně s voroněžským masivem tvoří tzv. sarmatii. Všechny tyto štíty se skládají z menších bloků. V oblasti baltského štítu jsou vymezeny: murmanský, kolský, bělomořský, karelský a jihoskandinávský (svekofenniský) blok. Ukrajinský štít tvoří: volyňsko-podolský, oděsko-bělocerkevský, kirovogradský, podněperský a azovský blok. Předpokládá se, že podobné bloky tvoří i voroněžský a volžsko-uralský masiv, kde jsou povrchové výskyty krystalinika menší a jejich vzájemné vztahy jsou těžce interpretovatelné.[2]

Sedimentární pokryv může mít různou mocnost, kolem 1 až 2 km v oblasti Moskevské pánve a na středním Povolží, 5 km v oblasti dněpersko-doněckého aulakogénu a Kaspické nížiny. Oblasti platformy překryté nezvrásněnými sedimenty se označují jako tabule. Na východoevropské platformě je to ruská tabule. Nejstarší nezvrásněné horniny mají svrchněproterozoické stáří (rifej/ediakara/eokambrium). Horninami spodního až středního rifeje jsou jílovité břidlice, křemence v Bugsko-podolské a Kamsko-ufimské pánvi a též jotnické pískovce ve Finsku a Švédsku, či sparagmitový soubor v Norsku. V hlubších pánvích a aulakogénech začíná sedimentární záznam až ve středním až svrchním rifeji jíly, pískovci, diabasovými lávami a tufy.[3]

Paleozoický sedimentární pokryv východoevropské platformy na severozápadě, severovýchodě a ve střední části tvoří hlavně mořské uloženiny kambria, ordoviku, siluru, svrchního devonu, středního a svrchního karbonu, svrchního permu. V oblasti Dněpersko-doněckého aulakogénu začal ve středním devonu vznikat rift, v prohlubujícím se grabenu se usazovaly jíly a pískovce, ale docházelo i k erupcím vulkanických hornin a sedimentaci evaporitů. Mezozoikum se nachází hlavně v centrální části, kde ho tvoří převážně mořské sedimenty jury, na jihu se nachází i křída. Kenozoické paleogénní a neogénní sedimenty vystupují hlavně na jihu.

V oblasti Kaspického moře není známa nejstarší část sedimentárního pokryvu. V mladších obdobích totiž v oblasti došlo k značnému ohybu, na některých místech vznikly hluboké sedimentární pánve, jinde byl fundament vytvarován do formy hřbetů.

Ložisková geologie[editovat | editovat zdroj]

Východoevropská platforma má ve svých prekambrických zvrásněných pásmech významná ložiska páskovaných železných rud, např. krivorožský soubor a kurská magnetická anomálie. Mezi paleozoické horniny ruské tabule patří i ekonomicky významné hořlavé břidlice a bauxity (těžené například v Estonsku a Leningradské oblasti). V oblasti dněpersko-doněckého aulakogénu se nacházejí velká ložiska uhlí (Doněcká pánev) ale i evaporitů. Manganové rudy sedimentovaly v oblasti Nikopolu v terciéru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Východoeurópska platforma na slovenské Wikipedii.

  1. Bogdanova, S.V., Gorbatchev, R., Garetsky, R.G., 2005: East European Craton. in Selley, R.C., Cocks, L.R.M., Plimer, I.R. (Editors) Encyclopedia of Geology, Elsevier, Amsterdam, s. 34-49.
  2. a b Metelkin, D.V., Vernikovskij, V.A., 2005: Regionalnaja geologia Rossii (Kratkij kurs lekcii). Novorossijskij gosudarstvennyj universitet, Novrossijsk, 95 s.
  3. a b c MURATOV, M. V. Vostočno-Evropejskaja platforma, Velká sovětská encyklopedie [online]. bse.sci-lib.com. Dostupné online. (rusky) 
  4. Sulimov, I.N., 1984: Geologia Ukrajinskogo Černomoria. Vaša škola. Kiev, 123 s.
  5. Mísař, Z., 1987: Regionální geologie světa. Academia, Praha, 708 s.
  6. Král, V., 1999: Fyzická geografie Europy. Akademie, Praha