Ključevskaja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ključevskaja
Ключевская сопка

Klučevskaja za východu slunce

Vrchol 4750 m n. m.
Prominence 4649 m
Izolace 2748 km → Mount Foraker, Aljaška
Poznámka Nejvyšší hora Kamčatky
Poloha
Světadíl Asie
Státy Rusko Rusko / Kamčatský kraj
Pohoří Ključevský masiv
Souřadnice 56°3′22″ s. š., 160°38′39″ v. d.
Ključevskaja
Fire.svg
Ključevskaja
Prvovýstup 1788
Daniel Gauss a dva další horolezci
Typ stratovulkán
Erupce červenec 2008
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ključevskaja (rusky Ключевская сопка) je se svými 4750 m nejvyšší horou na kamčatském poloostrově. Prominence 4649 metrů z ní dělá 13. nejprominentnější horu světa a díky izolaci 2748 km je 15. nejizolovanější horou světa. Jedná se o kompozitní sopku s nejlepší kruhovitostí základny na celé planetě Zemi.[1]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Nachází se asi 450 km na sever od města Petropavlovsk-Kamčatskij a asi 100 km od Beringova moře. Sopka tvoří se svými sousedy (Kameň, Bezymjannyj, Udina, Zimina a Uškovskij) jeden vulkanický masiv, který tvoří samostatnou skupinu ve východní vulkanické zóně poloostrova.

Erupce[editovat | editovat zdroj]

Je to nejaktivnější sopka poloostrova a zároveň i jedna z nejaktivnějších sopek na Zemi. K první zaznamenané erupci došlo v roce 1697, a od té doby je sopka víceméně stále činná, stejně jako mnohé další sopky v oblasti. Přestože je její věk jen 6000 let, za posledních 3000 let eruptovala více než stokrát.

Tvořena je převážně čedičovými horninami, vyvrhovanými explozivními, ale i efuzívními erupcemi z hlavního, resp. parazitických kráterů, kterých je na svazích sopky minimálně 30. Samotný vrcholový kráter má průměr přibližně 700 m a jeho morfologie je měněna častými erupcemi.

Radarový snímek sopky Klučevskaja z oběžné dráhy kolem Země

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1.  "The regular shape of stratovolcanoes: A DEM-based morphometrical approach"(June 2010). Journal of Volcanology and Geothermal Research 193 (3-4): 171–181. doi:10.1016/j.jvolgeores.2010.03.012. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]