Ključevskaja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ključevskaja
Ключевская сопка
Klučevskaja za východu slunce

Vrchol 4750 m n. m.
Prominence 4649 m
Izolace 2748 km → Mount Foraker, Aljaška
Seznamy Nejprominentnější hory #13
Nejizolovanější hory #15
Ultraprominentní hory
Poznámka Nejvyšší hora Kamčatky
Poloha
Světadíl Asie
Státy Rusko Rusko / Kamčatský kraj
Pohoří Ključevský masiv
Souřadnice
Ključevskaja
Ključevskaja
Prvovýstup 1788
Daniel Gauss a dva další horolezci
Typ stratovulkán
Erupce červenec 2008
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ključevskaja (rusky Ключевская сопка) je se svými 4750 m nejvyšší horou na kamčatském poloostrově. Prominence 4649 metrů z ní dělá 13. nejprominentnější horu světa a díky izolaci 2748 km je 15. nejizolovanější horou světa. Jedná se o kompozitní sopku s nejlepší kruhovitostí základny na celé planetě Zemi.[1]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Hora Ključevskaja se nachází se asi 450 km na sever od města Petropavlovsk-Kamčatskij a asi 100 km od Beringova moře. Sopka tvoří se svými sousedy (Kameň, Bezymjannyj, Udina, Zimina a Uškovskij) jeden vulkanický masiv, který tvoří samostatnou skupinu ve východní vulkanické zóně poloostrova. Základna sopky má průměr cca 15 kilometrů, průměr hlavního kráteru je 500 - 600 metrů. Zhruba 30 kilometrů od sopky se nachází vesnice Ključi, v níž je místní vulkanologická stanice.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První historicky doložený výstup na vrchol Ključevské uskutečnili v srpnu roku 1788 členové ruské expedice, vedené anglickým mořeplavcem a hydrografem Josephem Billingsem.[2]

Erupce[editovat | editovat zdroj]

Je to nejaktivnější sopka poloostrova a zároveň i jedna z nejaktivnějších sopek na Zemi. K první zaznamenané erupci došlo v roce 1697, a od té doby je sopka víceméně stále činná, stejně jako mnohé další sopky v oblasti. Přestože je její věk jen 6000 let, za posledních 3000 let eruptovala více než stokrát.

Tvořena je převážně čedičovými horninami, vyvrhovanými explozivními, ale i efuzívními erupcemi z hlavního, resp. parazitických kráterů, kterých je na svazích sopky minimálně 30. Samotný vrcholový kráter má průměr přibližně 600 metrů a jeho morfologie je měněna častými erupcemi.

Radarový snímek sopky Klučevskaja z oběžné dráhy kolem Země

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1.  "The regular shape of stratovolcanoes: A DEM-based morphometrical approach"(June 2010). Journal of Volcanology and Geothermal Research 193 (3-4): 171–181. doi:10.1016/j.jvolgeores.2010.03.012. 
  2. a b Моя планета / Вершины России. Ключевская сопка [online]. 2.Russia.tv [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]