Dénkart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dénkart „Akta náboženství“ je středoperský text z přelomu 9. a 10. století shrnující zarathuštrickou nauku, morálku, historii a literaturu. Dílo má podobu kompilace a s jeho tvorbou začal na počátku 9. století Áturfarnbag, poté v ní pokračoval jeho syn Zardošt a nakonec bylo prakticky dokončeno Áturpátem, synem Hémétovým, k poslední redakci pak došlo v 10. století. Původně se skládal z devíti knih, první dvě a počátek třetí se však ztratili. Podle Philippa Gignouxe je Dénkart primárně dílem apologetickým, reagujícím na sílící tlak islámu a zároveň sloužící k zachování toho nejvýznamnějšího z posvátných textů.[1][2]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Třetí kniha obsahuje více než čtyři sta kapitol, z nichž některé jsou velmi krátké, různého obsahu, například o kosmogonii, manželství mezi blízkými příbuznými, handarzech nebo medicíně Nemají žádnou zjevnou koncepci s výjimkou polemického zaměření proti „špatným náboženstvím“, explicitně manicheismu a judaismu, z důvodů opatrnosti však mezi nimi přímo zmiňován islám. Zároveň však obsahuje polemiku zpochybnění některých muslimských konceptů: Mohameda jako „pečeti proroků“, modloslužebnictví a víry ve věčný pobyt v pekle. Čtvrtá kniha ještě více postrádá jasný záměr, zaobírá se například původem Ameša Spentů, rolí perských králů jako obránců zarathuštrismu, spekulacemi o času, osudu a svobodné vůli, ale také hudbou nebo vědami. Tyto knihy obsahují také dvě podání o historii textu a rukopisů Avesty.[2][1]

První část páté knihy má podobu odpovědí Áturfarnbaga na otázky konvertity, týkajících se především Zarathuštrova života a poselství, hlavních principů zarathuštrické víry, rituálního očištění, zásad stravování nebo například manželství. Má výrazně nacionalistický charakter a vyjadřuje naději na obnovení vlády zarathuštrismu v Íránu. Druhá část obsahuje třicet tři otázek jistému křesťanovi týkající se metafyziky, povahy předávání zjevení nebo například správného provádění kultu. Šestá kniha je kolekcí handarzů, ponaučení mudroslovného rázu.[2]

Kniha sedmá obsahuje Zarathuštrův životopis, ale zaobírá se také událostmi budoucími, například příchodem sóšjansů. Kniha osmá obsahuje souhrn obsahu Avesty v její sasánovské podobě, ale také pasáže o trestním a zemědělském právu. Kniha devátá je svého druhu zandem – komentářem k obsahu Avesty z předchozí knihy, především k třem nejvýznamnějším modlitbám: Ahuna vairja, Ašem vohu a Jenhé hátam.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KLÍMA, Otakar. Dějiny avestské, staroperské a středoperské literatury. In: Jan Rypka. Dějiny perské a tádžické literatury. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. S. 30.
  2. a b c d GIGNOUX, Philippe. Denkard [online]. Encyclopædia Iranica [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]