Friedrich Merz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Friedrich Merz
Friedrich Merz 2017.jpg
Stranická příslušnost
Členství Křesťanskodemokratická unie

Narození 11. listopadu 1955 (63 let)
Brilon
Alma mater Univerzita v Bonnu
Profese advokát, politik a soudce
Ocenění Orden wider den tierischen Ernst (2006)
Webová stránka www.friedrich-merz.de
Commons Kategorie Friedrich Merz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Merz (* 11. listopadu 1955 Brilon, Severní Porýní-Vestfálsko) je německý advokát, manažer, lobbista a politik za Křesťanskodemokratickou unii (CDU). V letech 1989–1994 byl poslancem Evropského parlamentu a v letech 1994–2009 poslancem Německého spolkového sněmu, kde byl v letech 2000–2002 předsedou poslaneckého klubu CDU/CSU.

Dne 30. října 2018, den poté, co Angela Merkelová uveřejnila své rozhodnutí vzdát se předsednictví CDU, ohlásil Merz svou kandidaturu na tuto funkci na sjezdu strany, který se konal 7. prosince 2018;[1] zda však poměrně těsně podlehl Annegret Krampové-Karrenbauerové.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ a náboženské vyznání[editovat | editovat zdroj]

Merz je syn Joachima Merze, ředitele zemského soudu v Brilonu, což je město nacházející se v krajině zvané Sauerland v Severním Porýní-Vestfálsku. Po matce je vnukem bývalého starosty Brilonu Josepha Paula Sauvignyho. Rodina Sauvigny je francouzského původu.[2] Merz se hlásí k římskokatolickému vyznání.[3]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý a se svou manželkou má tři děti. Jeho manželka Charlotte Merz roz. Gass je povoláním soudkyně.[3] Rodina žije ve městě Arnsberg v Sauerlandu.

Vzdělání a právnická činnost[editovat | editovat zdroj]

Vzděláním je Friedrich Merz právník. Právo studoval od roku 1976 na Rýnské univerzitě Friedricha Wilhelma v Bonnu a na Phillips-Universitäthesenském Marburgu. První státní zkoušku složil v roce 1982. Poté absolvoval až do roku 1985 tzv. referendariát na Zemském souduSaarbrückenu, který zakončil druhou právnickou státní zkouškou. Poté působil jeden rok jako soudce na stejném soudu.

V roce 1986 se stal advokátem. Od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 byl členem advokátní kanceláře Cornelius Bartenbach Haesemann a partneři v Kolíně nad Rýnem. Poté byl až do února 2014 partnerem mezinárodní advokátní kanceláře Mayer Brown LLP, pak v ní přešel na pozici tzv. staršího poradce (Senior Counsel). Pro tuto činnost má svou kancelář v Düsseldorfu.

Působení v hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Po svém odchodu z politiky v roce 2009, kdy se vzdal mandátu poslance Spolkového sněmu, se Friedrich Merz uplatnil ve vysokých pozicích v hospodářství. Od března 2016 je předsedou dozorčí rady německé pobočky největšího světového finančního fondu resp. správce soukromých majetků, americké společnosti BlackRock.

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2009[editovat | editovat zdroj]

Merz je členem Křesťanskodemokratické unie (CDU). V letech 1989–1994 byl za tuto stranu poslancem Evropského parlamentu a v letech 1994–2009 poslancem Německého spolkového sněmu, kde byl v letech 2000–2002 předsedou poslaneckého klubu CDU/CSU.

Je přitom považován za ideologického i osobního protivníka Angely Merkelové, která mu po neúspěšných parlamentních volbách v roce 2002 jako předsedkyně CDU oznámila, že on již nemůže zůstat v čele společného poslaneckého klubu obou unijních stran a sama jej v této funkci nahradila. V následujících letech Merkelová, která se v roce 2005 stala německou kancléřkou, stranu CDU postupně posunula směrem doleva od středopravicových, spíše konzervativních a zároveň v hospodářské politice liberálních pozic, které Merz zastává.[4][5] Merz je například známý jako obhájce konceptu „vedoucí kultury“ (Leitkultur) v německém společenském životě, založeném na křesťanských ideálech a pozitivních jevech německých tradic, jako protikladu k tzv. multikulturalismu. Také hájil jadernou energetiku proti příliš překotnému spoléhání na tzv. obnovitelné zdroje.[6]

V roce 2009 se Merz již znova neucházel o mandát poslance CDU ve Spolkovém sněmu, ve kterém od roku 2002 neměl výraznou pozici. Odešel na delší dobu z vrcholné politiky do vysokých hospodářských funkcí, působil však nadále v různých organizacích s politickým zaměřením. Od 1. července 2009 je předsedou organizace Atlantický most (Atlantik-Brücke), která má na starosti vztahy Německa se Spojenými státyKanadou.[7]

Návrat v roce 2018[editovat | editovat zdroj]

Podle informací časopisu Der Spiegel naléhal vlivný předseda Spolkového sněmu a bývalý ministr financí Wolfgang Schäuble již delší dobu na Friedricha Merze, aby se připravoval na nástupnictví po Angele Merkelové. Podle jeho rady si měl Merz nejpozději do odpoledne neděle 28. října 2018, tedy dne voleb do Hesenského zemského sněmu ujasnit, zda chce na sjezdu CDU 7. prosince 2018 nastoupit do boje o posty předsedy CDU a následně i německého kancléře.[8] Nadto zařídil Merzovi schůzky v křesťansko-demokratických kruzích v Německu a zemích Evropské unie, aby mohl připravit svoji kandidaturu a vysondovat svoje šance. Schäuble například podpořil Merzovu schůzku s předsedou evropské strany EVP Josephem Daulem uprostřed října 2018 v Bruselu. Daul pak bezprostředně nato o Merzových záměrech informoval kancléřku Merkelovou, takže ta se mohla na tuto možnost připravit. Zároveň to mohlo ovlivnit její rozhodnutí ze dne 29. října 2018, že se vzdá funkce předsedkyně CDU, avšak podrží si úřad kancléřky až do konce legislativního období v roce 2021.[8]

Dne 30. října 2018, den poté, co Angela Merkelová zveřejnila své rozhodnutí vzdát se předsednictví CDU, vystoupil Merz na svolané tzv. spolkové tiskové konferenci v Berlíně (tj. institucionalizovaná Bundespressekonferenz) a ohlásil svou kandidaturu na tuto funkci na 31. sjezdu strany v prosinci 2018.[1] Dne 7. prosince nastoupil na sjezdu CDU jako jeden ze tří vážných kandidátů. Jeho soupeři byli generální sekretářka CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová a spolkový ministr zdravotnictví, 38letý Jens Spahn. Merz a Krampová-Karrenbauerová postoupili z prvního do druhého kola volby. Na Merze v ní připadlo 48,2 % hlasů, Krampová-Karrenbauerová však zvítězila s 51,8 % hlasů.[9][10] Ve funkci předsedkyně strany tak nahradila stávající kancléřku Merkelovou, k jejíž politice má blíže než Friedrich Merz. Ten poté odmítl kandidaturu na post místopředsedy CDU a člena jejího předsednictva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Merz na německé Wikipedii.

  1. a b HOŠEK, Jiří. Angela Merkelová končí. Ale ne hned a ne úplně…. seznamzpravy.cz [online]. 2018-10-29 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  2. JACOBI, Claus: Im Rad der Geschichte: Deutsche Verhältnisse (V kole dějin: německé poměry), s. 166, Herbig, 2002 (německy).
  3. a b Webový archiv Německého spolkového sněmu: Abgeordnete (Poslanci), [1] bundestag.de/abgeordnete], abgerufen am 30. Oktober 2018.
  4. Boj o post šéfa CDU. O místo Merkelové se uchází tito tři hlavní kandidáti. info.cz [online]. 2018-10-31 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  5. Odchod Merkelové z čela CDU bude mít dopady také na AfD. ceskenoviny.cz [online]. 2018-11-01 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  6. KERLES, Marek. Merkelovou by mohl nahradit Merz. Zastánce jaderné energetiky a věčně poražený. info.cz [online]. 2018-10-29 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  7. Merz wird neuer Chef der Atlantik-Brücke. Handelsblatt (Düsseldorf), [2], 30. června 2009 (německy).
  8. a b Neue CDU-Führung. Schäuble trieb Kandidatur von Merz voran. (Nové vedení CDU. Schäuble poháněl Merzovu kandidaturu dopředu.) Der Spiegel, č. 45/2018, 3. listopadu 2018, [3], online 2. listopadu 2018, 16:44 hod. (německy).
  9. "Německá CDU má novou předsedkyni. Ve volbě zvítězila favoritka Krampová-Karrenbauerová". Seznam Zprávy. 7. prosince 2018.
  10. Kramp-Karrenbauer neue CDU-Vorsitzende. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 8. prosince 2018, s. 1 (německy).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]